Použití foliového povlaku

6.4.1.5.1

Použití foliového povlaku

Ing. Bohumír Číhal

Použití fóliového povlaku podle hydrofyzikálního namáhání

Namáhání vlhkostí pórovitého prostředí (zemní vlhkost)

Pro toto hydrofyzikální namáhání vyhovuje zpravidla povlak z jedné vrstvy hydroizolační fólie o tloušťce 0,6 mm, doporučuje se (nejedná-li se o dočasné stavby) minimální tloušťka fólie 0,8 mm. Fóliovou izolaci je třeba oboustranně celoplošně chránit technickou textilií ze syntetických vláken.

Za předpokladu rovinného pevného podkladu mohou požadovanou hydroizolační účinnost zajistit i hydroizolační pásy kladené bez vodotěsného spoje se vzájemným přesahem minimálně 100 mm.

Namáhání vodou stékající po povrchu konstrukcí a prosakující horninovým prostředím

Je nutno použít povlak z jedné vrstvy hydroizolační fólie o minimální tloušťce 1,0 mm. Zabudovaný fóliový povlak je nutno oboustranně celoplošně chránit technickou textilií ze syntetických vláken.

Toto řešení hydroizolace nelze navrhovat tam, kde není možno zajistit volný odtok vody mimo objekt a nelze ho použít ani v prostředí málo propustných či nepropustných zemin, kde je součinitel propustnosti zeminy K menší než 1.10^-4 m/s.

Namáhání tlakovou vodou

Provedení a umístění hydroizolačního souvrství musí zabránit v každém místě chráněných konstrukcí jakémukoliv kontaktu s tlakovou podzemní vodou a ve všech průchodech jakémukoliv jejímu průniku do chráněných prostorů. Je nutno použít povlak z jedné vrstvy hydroizolační fólie se signální vrstvou o minimální tloušťce 1,5 mm. Fóliová vrstva musí být oboustranně celoplošně chráněna technickou textilií ze syntetických vláken.

Hydroizolační bezpečnost lze zvýšit použitím povlaku ze dvou vrstev izolační fólie o minimálních tloušťkách 1,5 mm, se zabudovaným aktivním kontrolním a sanačním systémem.

Tuto kategorii hydroizolace je nutno použít:

• v případě propustných základových zemin tehdy, jestliže maximální hladina podzemní vody je výše než úroveň podlahy chráněného prostoru. Horní okraj hydroizolačního povlaku musí být nejméně 300 mm nad maximální úrovní podzemní vody (bezpečnostní úsek). Dále až do úrovně min. 300 mm nad přilehlým terénem je nutno provést hydroizolační povlak pro namáhání vlhkostí pórovitého prostředí.

• v případě málo propustných nebo nepropustných základových zemin (K < 1.10^-4 m/s) vždy, i když hydrogeologickým průzkumem nebyla zjištěna podzemní voda a pokud není navržena plošná nebo trubní drenáž zajišťující gravitační nebo nucený odtok vody mimo objekt. Horní okraj hydroizolačního povlaku musí být min. 300 mm nad úrovní okolního upraveného terénu chráněného objektu.

Namáhání chemickými a korozními vlivy prostředí

Ochrana stavebního díla zahrnuje:

• vnější ochranu staveb proti výluhům ze stavebních materiálů nebo podložních vrstev terénu;

• vnitřní ochranu staveb (proti úniku látek z technologií) proti

  • roztokům kyselin, zásad a jejich solí;

  • organickým uhlovodíkům (benzín, nafta, oleje ...);

  • alkoholům, ketonům, esterům a jejich roztokům.

Specifika provádění izolací proti kapalinám jsou dána nutností užití izolačních materiálů, pomocných a doplňkových prvků chemicky odolných danému prostředí.

Izolační fólie jsou obecně, vzhledem k větší chemické odolnosti vůči běžně se v přírodě vyskytujícím podpovrchovým i povrchovým vodám bez rozdílu pH, stupně a typu agresivity a množství minerálů v ní rozpuštěných, na rozdíl od klasických asfaltových izolačních materiálů vhodnější pro tento typ namáhání.

Některé vybrané druhy fólií mají své materiálové složení upraveno s ohledem pro jejich konkrétní užití tak, aby po své chemické stránce odolávaly prostředí, pro které byly vyvinuty (pro styk s produkty živočišného metabolismu, anorganickými kyselinami, zásadami a jejich solemi, pro styk s alifatickými uhlovodíky (jako jsou benzin, petrolej, nafta, minerální oleje apod.), s látkami vyskytujícími se ve skládkách odpadů, anorganickými kyselinami, zásadami a jejich solemi, s vybranými organickými rozpouštědly a ropnými produkty (včetně benzinu, olejů apod.).

Podklady výrobců uvádějí výběr nejčastěji se vyskytujících sloučenin, kterým jednotlivé fólie po chemické stránce odolávají dlouhodobě, omezeně nebo jim neodolávají. Při návrhu izolačního materiálu pro jednotlivé aplikace je nutno brát do úvahy, že izolační materiál není většinou s příslušnou látkou v dlouhodobém a trvalém kontaktu nebo často se v daném prostředí vyskytují látky v takové koncentraci, která již není pro daný fóliový materiál nebezpečná. Z tohoto důvodu je nutno přistupovat ke každému návrhu izolace do agresivního prostředí individuálně, posuzovat reálnost přímého kontaktu izolačního materiálu s danou látkou v její koncentrované podobě a dlouhodobost jejího výskytu v oblasti izolačního souvrství, tak jako možnosti lokálního zvýšení teplot z důvodu např. probíhajících chemických reakcí, které mohou mít na izolační materiál negativní důsledky (se zvyšující se teplotou obecně klesá chemická odolnost materiálů). V každém sporném případě nebo při výskytu látek neuvedených v seznamu je vhodné kontaktovat výrobce, který je schopen tyto případy posoudit a případně navrhnout vhodné řešení. Za tím účelem je nezbytně mít k dispozici závaznou specifikaci daného korozního prostředí s jeho chemickou klasifikací.

Použití fóliové izolace podle charakteru mechanického namáhání

Namáhání objemovými změnami a dilatačními pohyby sousedních vrstev stavebních konstrukcí

V místech koutů, rohů a pracovních spár nelze zcela vyloučit poruchy navazujících konstrukcí, neboť jsou to zpravidla místa, jejichž pevnost i celková objemová i strukturní stabilita je nejvíce závislá na technologické kázni, kvalifikaci i zodpovědnosti lidského činitele. Proto je zde potřebné pojistit bezpečnost systému zesílením izolačního povlaku.

 NahoruPřechod vodorovné a svislé hydroizolace

Jedním z kritických míst hydroizolace je přechod vodorovné a svislé hydroizolace na podkladní konstrukci v podmínkách tlakové vody. Uvedeme příklad řešení případu izolace na svislý nosný plášť izolačního povlaku.

Sektory z plochy (při realizaci tohoto systému) se vytahují na svislé stěny min. 150 mm. Po provedení obou vrstev hydroizolace a zakrytí souvrství ochrannou textilií se do kouta vkládá např. přířez z pěnového polystyrenu objemové hmotnosti 15kg/m³. Toto řešení umožňuje posun vodorovné izolace vůči svislé cca o 20 mm.

Obr. č. 1: Příklad etapového spoje přechodu vodorovné a svislé hydroizolace

 NahoruDilatační spáry

V místech dilatačních spár navazujících konstrukcí se vzájemně rozdílné pohyby konstrukcí přímo předpokládají, resp. očekávají. Proto je zde třeba provést úpravu…