Komíny

7.7

Komíny

 NahoruKOMÍNY

 NahoruÚvod

Odvádění produktů spalin z objektů je předmětem činnosti člověka od pravěku. Současně s vývojem člověka a jeho potřeb probíhal i vývoj komínů, který se v období "kamenného“ stavitelství ustálil na určitém standardu. Automatickou součástí zdiva svislých konstrukcí obytných budov byly komínové otvory, specifikované ve stavebním řádu (viz např. Stavební řád pro Prahu z roku 1886, Stavební řád pro markrabství moravské – zákon č. 64 ze dne 16. června 1894). Drobné provozovny měly komíny větších průměrů, továrny si přistavily komín samostatně stojící. Požadované vlastnosti byly odvozené prakticky od jednoho typu tepelného zdroje a převládajícího konstrukčního systému objektu.

Se zavedením kapalných paliv se změnilo chemické složení spalin a vznikl požadavek na kyselinovzdornost vnitřní konstrukce komínu, což si spolu se vzrůstajícími nároky na statickou a požární bezpečnost staveb vyžádalo vznik dvouvrstvých komínových systémů. Logicky se tak konstrukčně rozdělila funkce jednotlivých vrstev komínu na vnější plášť s funkcí nosnou a vnitřní složku, odolnou vůči agresivnímu kyselému prostředí spalin a kondenzát. Takové řešení přineslo mimo zajištění spolehlivosti a vyšší životnosti také výrazné zvýšení požární bezpečnosti komínů. Jak se ukazuje, jednovrstvé a dvouvrstvé komínové systémy jsou dnes dalším vývojem komínové techniky také překonané a pro odvod spalin moderních vysoce účinných spotřebičů jsou již nevhodné.

Trh tepelných spotřebičů nabízí nízkoteplotní, vysoce účinné kotle, které si vyžádaly zavedení třívrstvých komínových systémů. U těchto systémů je vnitřní vložka obalena speciální tepelnou izolací, která zaručuje, že při jejím použití nejsou spaliny při nízkých teplotách v komíně dále výrazně ochlazovány a jsou bezpečně odvedeny nad střechu. Posledním vývojovým stupněm komínové techniky v oblasti klasických keramických komínů je prozatím izolovaný komín se zadním odvětráním, který je odolný proti vlhkosti. Jedná se o univerzální systém pro všechny druhy paliv. Ekvivalentem ke keramickým komínům se zadním odvětráním jsou dvouplášťové nerezové systémy, resp. třísložkové (nerez – izolace – nerez).

Při návrhu koncepce vytápění budovy se zpravidla nabízí více alternativ, z nichž se nakonec vyhodnotí jeden způsob jako nejlépe vyhovující pro stavební typ daného objektu a pro požadovaný provozní režim. Po zvolení topného systému a vybrání vhodného spotřebiče paliv je třeba navrhnout odpovídající konstrukci komínu.

 NahoruPriority návrhu

Z uvedeného vidíme, že současný projektant má v této oblasti jiný sled priorit při rozhodování než v minulosti shrnutý do následujících otázek:

• potřebuje vůbec budova komín,

• k jakému účelu má sloužit (k odvodu spalin, ventilaci),

• jaká zařízení budou na komín napojena (druh, jejich životnost, specifické požadavky),

• jaké je konstrukční řešení objektu (konstrukční systém, vybavení, uživatelský standard),

• jaké požadavky, kromě obvyklých technologických a požárních, musí respektovat (architektonické, materiálové, ochrana životního prostředí),

• jakým způsobem je řešena realizace (svépomocí, dodavatelsky).

 NahoruZákladní požadavek

Pokud odpovíme na tyto otázky, nebrání již nic řešit konkrétně jak splnit základní požadavky, kterým komíny slouží: bezpečně odvést spaliny do ovzduší, kde budou rozptýleny bez újmy na zdraví obyvatel.

Komínová konstrukce představuje poměrně malý podíl na celkových nákladech budovy. Přesto bývá mnohdy pochybnou snahou investora tyto náklady ještě snížit i cestou méně kvalitní konstrukce. Protože však komín patří k nejvíce namáhaným částem budovy, tato "úspora“ se často projeví velice brzo tím, že komín bude nutné opravovat a rekonstruovat.

Je technicky prokázáno, že nejvyšší účinnost při využití paliva zaručí pouze dokonale vyvážená soustava, zahrnující hořák – kotel – komín. Kouřová cesta (kouřovod a komín) je nezbytným článkem této soustavy a mylná představa, že jakýkoliv spotřebič lze připojit k "libovolné díře ve zdivu“, vede od nehospodárného provozu přes zdravotní problémy k ohrožení života uživatele spotřebiče a někdy ohrožení i blízkého okolí.

Problematiku komínů podceňují také někteří stavební projektanti buď špatným návrhem komínové konstrukce nebo špatným dimenzováním kouřové cesty. Prováděním komínů se zabývají většinou odborné firmy, které mají v této oblasti dostatečné znalosti a zkušenosti. Stavební projektant by s nimi měl svůj návrh alespoň konzultovat. Komíny schvalují, kontrolují a čistí "kominíci“ (dříve místně příslušní) – revizní technici, jejichž souhlas, vyjádřený v revizní správě, je podmínkou připojení spotřebiče do komínového tělesa. Stavební firmy a stavebník by měli mít alespoň takové odborné znalosti, aby se v celé problematice dovedli orientovat a uměli posoudit technickou úroveň navržené koncepce a též odbornou způsobilost kooperujících firem a jejich pracovníků.

 NahoruVYBRANÉ SOUVISEJÍCÍ NORMY A PŘEDPISY

Oblast projektování, realizace a kontroly komínů je předmětem zájmu velmi širokého a propojeného souboru norem, technických pravidel a právních předpisů různého stupně závaznosti. V této části uvádíme některé z nich, odkazy na další připojujeme v textu příslušné kapitoly. V této souvislosti upozorňujeme, že platné normy či technická pravidla uvádějí v některých případech odlišné konstrukční nebo technologické údaje (např. ČSN 73 4201 a TPG 841 01). Je proto na účastnících výstavby, aby použitý normativní předpis deklarovali. Upozorňujeme též, že řada článků platných norem je závazných právě vazbou na právní předpisy.

 NahoruNormy

ČSN EN 1443 (734200)

Komíny – Všeobecné požadavky

Datum schválení: září 2004, datum účinnosti: 1. 10. 2004.

Norma reaguje na technický vývoj v oblasti domovních komínů. Pro domovní komíny vytváří nová pravidla v podobě obecné technické normy. Definuje všechny známé typy domovních komínů, jakož i způsoby jejich provozování. Norma stanovuje schéma pro označení komínů, které umožňuje vytvořit libovolnou kombinaci spotřebiče paliv a komínu. Norma dále stanovuje požadavky na požární odolnost komínu, schopnost zabránit vznícení hořlavých látek vyskytujících se v blízkosti komínu a zamezit přenosu požáru komínem v budově, např. z jednoho požárního úseku do druhého. Příloha A normy obsahuje specifikaci provozních požadavků na systémové komíny a individuální komíny.

ČSN 73 4201

Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv

Datum schválení: 1. 10. 2010, datum účinnosti: 1. 11. 2010. Nahradila ČSN 73 4201 z ledna 2008. Změna Z1 4.13t.

Norma byla přepracována z důvodů změn evropských technických norem zavedených do soustavy ČSN v oblasti odvodu spalin kouřovodem a komínem do volného ovzduší. Došlo ke zrušení ČSN EN 12391-1 (734241) Komíny – Provádění kovových komínů – Část 1: Komíny pro otevřené spotřebiče paliv (se kterou byla původní norma v souladu) a k převzetí a zavedení nových evropských norem ČSN EN 15287-1 a ČSN EN 15287-2 , se kterými tato norma sjednocuje podmínky navrhování, provádění, kontrolu a čištění komínů. Norma upravuje nově také podmínky pro odvod spalin venkovní stěnou do volného ovzduší. Byla aktualizována příloha A s materiálovými požadavky pro ČR, upraveny přílohy B, C, D a F a zrušena příloha E – Lhůty kontrol a čištění, kterou nahradil návod na pasportizaci komínů.

Norma platí pro navrhování a provádění spalinových cest a připojování spotřebičů paliv. Platí pro komíny, které jsou vedené uvnitř budovy, nebo po její vnější stěně, pro komíny samostatné i společné, pro systémové, individuální i dodatečně vložkované komíny, které jsou určené pro odvod spalin spotřebičů na pevná, kapalná a plynná paliva i pro odvod spalin stěnou fasády do volného ovzduší.

Norma stanoví požadavky pro navrhování a provádění nových i modernizaci stávajících komínů a kouřovodů. Platí pro komíny a kouřovody pracující v tlakových třídách N (s přirozeným tahem), P (přetlakové) a H (vysokopřetlakové), při suchém i mokrém provozu.

ČSN 73 0802

Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty

Datum schválení: 1. 5. 2009, datum účinnosti: 1. 6. 2009. Nahradila ČSN 73 0802 z prosince 2000. Změna Z1 2/13t.

Tato norma platí pro projektování požární bezpečnosti nových stavebních nevýrobních objektů a pro projektování změn staveb stávajících nevýrobních objektů a prostorů, pokud změny staveb vyžadují podle ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb – Změny staveb postup podle této normy. Při projektování změn staveb platí tato norma pro měněné části (popř. provozy) objektů, přičemž změnou stavby nesmí dojít ke snížení požární bezpečnosti celého objektu, zejména ke snížení bezpečnosti osob nebo ke ztížení zásahu požárních jednotek. Pro projektování objektů, pro které platí samostatné technické normy nebo předpisy obsahující požadavky požární bezpečnosti staveb, platí tato norma v rozsahu, ve kterém se příslušné technické normy nebo předpisy na ni odvolávají.

ČSN 73 0804

Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty

Datum schválení: 1. 2. 2010, datum účinnosti: 1. 3. 2010. Nahradila ČSN 73 0804 z října 2002. Změna Z1 2/13t.

Tato norma platí pro projektování požární bezpečnosti nových stavebních objektů, jejich částí a prostorů určených pro výrobu a pro projektování změn staveb stávajících výrobních objektů a prostorů, pokud změny staveb vyžadují podle ČSN 73 0834 postup podle této normy. Při projektování změn staveb platí tato norma pro měněné části (popř. provozy) objektů, přičemž změnou stavby nesmí dojít ke snížení požární bezpečnosti celého objektu, zejména ke snížení bezpečnosti osob nebo ke ztížení zásahu jednotek požární ochrany. Norma platí pro ty změny staveb, které podléhají územnímu nebo stavebnímu řízení.

Proti předchozí normě se z našeho hlediska zejména mění hodnocení hořlavosti stavebních hmot a výrobků podle ČSN EN 13501-1 třídami reakce na oheň stavebních výrobků (A1 až F).

ČSN 73 0834

Požární bezpečnost staveb – Změny staveb

Datum schválení: 1. 3. 2011, datum účinnosti: 1. 4. 2011. Nahradila ČSN 73 0834 z července 2000. Změny Z1 7/11t, Z2 2/13t.

Tato norma platí pro projektování požární bezpečnosti změn dokončených staveb, pokud tyto změny podléhají ohlášení, změně účelu užívání nebo stavebnímu povolení podle stavebního zákona. Norma stanoví požadavky požární bezpečnosti na měněné objekty nebo jejich části v návaznosti na ČSN 73 0802 , ČSN 73 0804 a normy řady ČSN 73 08xx. Požární bezpečnost staveb měněných objektů nebo jejich částí se dovoluje řešit i s plným uplatněním požadavků ČSN 73 0802 , ČSN 73 0804 a norem řady ČSN 73 08xx; tyto normy také stanovují závaznou terminologii i pro změny staveb. Pro změny staveb kulturních památek platí tato norma v rozsahu přílohy B. Norma neplatí pro změny těch staveb, které byly projektovány podle ČSN 73 0802 , ČSN 73 0804 a norem řady ČSN 73 08xx, s uvedenými výjimkami.

ČSN EN 13501-1 + A1 (730860)

Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň

Datum schválení: 1. 2. 2010, datum účinnosti: 1. 3. 2010. Norma nahradila ČSN EN 13501-1 (73 0860) ze srpna 2007.

Tato norma určuje postup klasifikace podle reakce na oheň pro všechny stavební výrobky včetně výrobků zabudovaných v konstrukcích staveb. Výrobky jsou uvažovány ve vztahu k jejich konečnému použití. Platí pro tři kategorie výrobků, které jsou v této normě ošetřeny samostatně.

 NahoruOBECNĚ ZÁVAZNÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY

 NahoruPrávní předpisy

Základní požadavky na stavební konstrukce jsou obsaženy ve Stavebním zákoně č. 183/2006 Sb. Z vyhlášek na tento zákon navazujících vybíráme zejména:

Vyhláška MMR č. 268/2009 Sb.

o technických požadavcích na stavby ze dne 12. srpna 2009.

Platí od 26. 8. 2009. Vyhláškou se mj. ruší vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.

Komínů a kouřovodů se konkrétně týká zejména § 24 Komíny a kouřovody:

(1) Komíny a kouřovody musí být navrženy a provedeny tak, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byl zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší, aby nenastalo jejich hromadění, nebyly překročeny emisní limity stanovené jiným právním předpisem (Nařízení vlády č. 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší) vztažené k předmětnému zdroji znečištění i k okolní zástavbě a nedošlo k ohrožení bezpečnosti a zdraví osob nebo zvířat. Bezpečnost spalinové cest y instalovaného spotřebiče musí být potvrzena revizní zprávou obsahující údaje o výsledku její kontroly vymezené normovými hodnotami.

(2) Spaliny spotřebičů paliv se odvádí nad střechu budovy. Vyústění odvodu spalin venkovní stěnou do volného ovzduší lze použít jen v technicky odůvodněných případech při stavebních úpravách budov nebo u průmyslových staveb, při dodržení normových hodnot a emisních limitů podle odstavce 1.

(3) Materiály komínů, kouřovodů, komínových vložek a jejich izolací musí odpovídat normovým hodnotám. Komíny musí být opatřeny identifikačními štítky odpovídajícími normovým hodnotám.

(4) Výška komínu nad střechou budovy i ve vztahu k nejbližšímu okolí je dána normovými hodnotami.

(5) Nejmenší dovolený rozměr světlého průřezu průduchu podtlakového a přetlakového komínu je dán normovými hodnotami.

(6) Na spalinové cestě musí být kontrolní, popřípadě vybírací, vymetací nebo čisticí otvory pro kontrolu a čištění komínů a kouřovodů. Umístění otvorů, jejich počet a provedení jsou dány normovými hodnotami.

(7) Ke komínům, které se kontrolují a čistí ústím průduchu komínu, musí být zabezpečen trvalý přístup budovou, otvorem ve střeše, komínovou lávkou, popřípadě vnější přístupovou cestou, střešními stupni. Požadavky na přístupové cesty a komínové lávky jsou dány normovými hodnotami.

(8) Požadavky na volně stojící průmyslové komíny jsou stanoveny normovými hodnotami stejného názvu, uvádějící konstrukční a bezpečnostní zásady, požadavky na volbu materiálu a přístupové cesty. Převážně se jedná o požadavky obecného charakteru s odkazem na platné technické normy.

Zákon č. 22/1997 Sb.,

o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Poslední novela zákonem č. 100/2013 Sb. rozšiřuje mimo jiné povinnosti v oblasti poskytování informací o stavebních výrobcích s označením CE a právních deliktů

a Nařízení vlády č.163/2002 Sb.,

kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky

ve znění pozdějších předpisů. Poslední novela NV č. 312/2005 Sb.

Tyto právní předpisy stanoví výrobky určené k posuzování shody, způsoby posuzování jejich shody a další činnosti, které jsou nezbytné k uvádění výrobků na trh. Podle těchto dokumentů mohou výrobci uvést na trh stanovené výrobky jen na základě prohlášení o shodě. Distributoři nesmějí distribuovat tyto výrobky bez písemného ujištění – prohlášení o shodě.

 NahoruTechnická pravidla

TPG 941 02

Řešení odtahů spalin od spotřebičů na plynná paliva. Kontroly a revize spalinových cest: 2011

Právní předpisy a technické normy doplňují též technická pravidla (např. TPG – Technická pravidla GAS , TP), vydávaná specializovanými pracovišti. Jedním z nich jsou právě TPG 941 02, vydané Českým plynárenským svazem a GAS s.r.o.

Tato technická pravidla se zaměřují na problematiku odtahů spalin od spotřebičů na plynná paliva. Komíny mohou být s přirozeným i umělým komínovým tahem, přetlakové i vysokopřetlakové. Podrobně je uveden způsob odvodu spalin venkovní stěnou do volného ovzduší. Popsány jsou též požadavky na revizi spalinových cest.

Pravidla navazují na vyhlášky č. 268/2009 Sb., č. 91/2010 Sb. a ČSN 73 4201 : 2010.

 NahoruDRUHY SPOTŘEBIČŮ

Jak jsme uvedli, rozhodující vliv na volbu konstrukce komínu a způsoby jeho provozování mají spotřebiče, které k nim připojujeme. Proto je třídíme podle jejich specifických vlastností, abychom jim byli schopni přiřadit příslušná technická řešení. Základní třídící hlediska jsou například:

• podle použitého paliva – spotřebiče na tuhá, kapalná a plynná paliva

• podle přívodu vzduchu

  • - typu A – nasávají spalovací vzduch z místnosti a také do ní vypouštějí spaliny (např. kuchyňské plynové sporáky)
  • - typu B – nasávají spalovací vzduch z místnosti a spaliny vypouštějí do komínu (např. klasické kotle na plyn, olej nebo dřevo)
  • - typu C – nasávají spalovací vzduch vzduchovodem z vnějšího prostředí a spaliny vypouštějí také do vnějšího prostředí (tzv. plynové kotle turbo)

• podle tlaku na spalinovém hrdle

  • - spotřebiče, pro které je třeba zajistit tah pro odvod spalin
  • - spotřebiče s přetlakem na spalinovém hrdle

• podle teploty spalin na spalinovém hrdle

  • - kotle s vysokou teplotou spalin (> 100 °C) – vysokoteplotní (standardní),
  • - kotle s nízkou teplotou spalin (> 80 °C, <100 °C) – nízkoteplotní
  • - kotle s kondenzací paliv – kondenzační.

 NahoruDRUHY KOMÍNŮ

Třídění komínů podle teploty, tlaku, odolnosti proti vyhoření sazí, odolnosti proti působení kondenzátů spalin a odolnosti proti korozi je uvedeno v základní ČSN EN 1443 (734200) Komíny – Všeobecné požadavky. Další třídění vycházejí především z ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv a jsou dále doplněna některými pohledy technických podmínek TPG, které se věnují především problematice spotřebičů pro plynná paliva. Následné třídění současně uvádí některé používané termíny a dává celkový přehled v této problematice.

Rozdělení komínů podle ČSN EN 1443

Norma dělí a také zkouší komíny podle následujících kritérií:

 NahoruTeplotní třídy

• podle teploty odváděných spalin v sopouchu

  Teplotní třídy podle ČSN EN 1443 :

  teplotní třída	jmenovitá provozní teploty [°C]
  T 080	≤ 80
  T 100	≤ 100
  T 120	≤ 120
  T 140	≤ 140
  T 160	≤ 160
  T 200	≤ 200
  T 250	≤ 250
  T 300	≤ 300
  T 400	≤ 400
  T 450	≤ 450
  T 600	≤ 600

 NahoruTlakové poměry

• podle tlakových provozních poměrů

  • - Komín podtlakový s přirozeným tahem – při jeho provozu je tlak uvnitř komínové vložky nižší než vně. Komín s přirozeným tahem má označení třídy plynotěsnosti N1, N2 a je zkoušený zkušebním tlakem 40 Pa (N1) nebo 20 Pa (N2).
  • - Komín podtlakový s umělým tahem – v jeho průduchu se během provozu spotřebiče vytváří podtlak působením ventilátoru v ústí komínu.
  • - Komín přetlakový – při jeho provozu je tlak uvnitř komínové vložky vyšší než vně. Přetlakový komín má označení třídy plynotěsnosti P1, P2 a je zkoušený zkušebním tlakem 200 Pa.
  • - Komín vysokopřetlakový – v jeho průduchu vytváří spotřebič přetlak vyšší než 200 Pa. Vysokopřetlakový komín má označení třídy plynotěsnosti H1, H2 a je zkoušený zkušebním tlakem 5 kPa. Komíny odvádějí spaliny přirozeným resp. umělým tahem nebo přetlakem, bez kondenzace nebo s kondenzací.

Obr. č. 1: Tlakové provozní poměry komínu

 NahoruVyhoření sazí

• podle odolnosti proti vyhoření sazí

  • - O – komíny bez odolnosti,
  • - G – komíny odolné (číslo za písmenem udává nejmenší možnou vzdálenost vnějšího povrchu komínu od hořlavých stavebních materiálů v mm),

 NahoruPůsobení kondenzátů

• podle odolnosti proti působení kondenzátu spalin

  • - W – provoz v mokrém režimu,
  • - D – provoz v suchém režimu,

 NahoruKoroze

• podle odolnosti proti korozi

  ČSN EN 1443 uvádí tři skupiny v závislosti na použitém palivu:

  • - 1. plyn,
  • - 2. plyn, LTO s obsahem síry do 0,2% a dřevo pro otevřené topeniště,
  • - 3. plyn, LTO s obsahem síry nad 0,2% a dřevo pro uzavřené topeniště, uhlí, rašelina,

 NahoruPožární odolnost

• podle požární odolnosti

  Třídy požární odolnosti podle ČSN EN 1443 :

  třída požární odolnosti	doba trvání v minutách
  EI 000	0 ≤ EI 000 < 30
  EI 030	30 ≤ EI 030 < 60
  EI 060	60 ≤ EI 060 < 90
  EI 090	90 ≤ EI 090 < 120
  EI 120	120 ≤ EI 120

 NahoruMrazuvzdornost

• mrazuvzdornost

  Zjišťuje se pouze na požadavek.

Příklad označení komínu podle normy ČSN EN 1443 :

Komín ČSN EN 1443 T140 P1 W1 Gxx

Rozdělení komínů podle dalších kritérií:

 NahoruVýroba a montáž

• podle způsobu výroby a montáže

  • - systémový komín – komín, který je sestaven s použitím kompatibilních dílů, nakoupených nebo zajištěných jedním výrobcem, který přebírá odpovědnost za komín jako celek,
  • - individuální komín – komín, který je sestaven nebo postaven na staveništi s použitím kompatibilních dílů, které mohou pocházet od jednoho nebo více výrobců. Odpovědnost za komín přebírá ten, kdo komín postavil,
  • - dodatečně vyvložkovaný komín – individuální komín, kde do stávajícího komínu je namontována komínová vložka od jednoho výrobce. Odpovědnost za komín přebírá ten, kdo dodatečně vyvložkoval komín komínovou vložkou.

 NahoruMateriál

• podle materiálu:

  • - keramické,
  • - betonové,
  • - kovové,
  • - plastové,
  • - jiné.

 NahoruZpůsob provedení

• podle způsobu provedení

  • - zděné (z komínových cihel nebo tvarovek),
  • - monolitické,
  • - montované z dílů,

 NahoruUmístění

• podle umístění – vestavěné nebo přistavěné, samostatně stojící

  • - vnitřní komín – je vedený převážně uvnitř budovy. Může být veden částečně i vně budovy [ ČSN EN 1856-1 (734240) Komíny – Požadavky na kovové komíny – Část 1: Systémové komíny], např. nad střechou,
  • - venkovní komín – je vedený převážně vně budovy,

 NahoruPočet průduchů

• podle počtu komínových průduchů

  • - jednotlivé – s jedním komínovým průduchem,
  • - sdružené – se dvěma nebo více komínovými průduchy, uspořádanými jako:
    • - jednořadé – s komínovými průduchy v jedné řadě,
    • - víceřadé – s komínovými průduchy ve dvou nebo více řadách.

  Komín se společným sběračem je sdružený komín, jehož průduchy mají půdice tvořené výsuvnými uzávěrami v jednotlivých podlažích, pod kterými jsou průduchy napojené do společného sběrače,

 NahoruKonstrukce komínů

• podle konstrukčního uspořádání

  • - jednovrstvé – jeho konstrukci tvoří komínová vložka (stěna). Stěna komínového průduchu může být vytvořena trubkou (keramickou, kovovou, z plastu), plnou tvárnicí nebo tvárnicí s vertikálními dutinami, plným zdivem apod.,
  • - vícevrstvé – jeho konstrukce se skládá z komínové vložky a alespoň jedné další vrstvy. Komínová vložka musí být tepelně a izolačně oddělena od komínového pláště,

 NahoruUspořádání prduchů

• podle uspořádání komínových průduchů

  • - průběžné – všechny komínové průduchy mají půdice v nejnižším podlaží,
  • - podlažní – komínové průduchy mají půdice v podlažích, ve kterých jsou připojeny spotřebiče,
  • - se společným sběračem – společný sběrač má půdici v nejnižším podlaží a od něho postupně odbočují komínové průduchy pro jednotlivá podlaží, oddělené od společného sběrače výsuvnými uzávěrami, které tvoří jejich půdice. Komínové průduchy mohou odbočovat na jednu stranu nebo střídavě na obě strany. Upozornění: Komíny, které mají průduchy se společným sběračem, se již nesmí navrhovat, ale ještě se vyskytují ve staré domovní zástavbě.
  

  Obr. č. 2: Vedení komínových průduchů

 NahoruPočet spotřebičů

• podle počtu připojovaných spotřebičů paliv

  • - samostatné – do jeho průduchu je připojen pouze jeden spotřebič,
  • - společné – do jednoho společného komínového průduchu je připojeno více spotřebičů z jednoho podlaží (společný komín pro jedno podlaží) nebo z více podlaží nad sebou (společný komín pro více podlaží nad sebou),
  

  Obr. č. 3: Komíny podle počtu připojení spotřebičů

 NahoruDifuze

• podle difuze vodní páry stěnou komínu

  Spaliny obsahují množství vodní páry, jemuž odpovídá velikost parciálního tlaku, který vyvíjejí. Z tohoto pohledu rozeznáváme

  • - komíny difuzní, u kterých do stěny komínového průduchu proniká difuzní vlhkost,
  • - komíny bariérové, u kterých je na povrchu komínového průduchu zabráněno pronikání difuzní vlhkosti do stěny komínového průduchu,

 NahoruOdvětrání

• podle způsobu odvětrání komínových vložek

  • - komíny se zadním větráním, kde odvětrání spalin v případě netěsnosti přetlakové nebo vysokopřetlakové komínové vložky, nebo odstraňování vlhkosti u difuzních komínů je zajištěno odvětranou vzduchovou mezerou mezi komínovou vložkou a komínovým pláštěm s větráním v souhlasném směru s proudícími spalinami (souproud),
  • - komíny se vzduchovým průduchem, kde odvětrání spalin v případě netěsnosti přetlakové komínové vložky je zajištěno soustředným vzduchovým průduchem přivádějícím vzduch pro spalování v opačném směru s proudícími spalinami komínovým průduchem (protiproud),
  

  Obr. č. 4: Způsob odvětrání přetlakových a vysokopřetlakových komínových vložek

 NahoruTepelný odpor

• podle tepelného odporu pláště

  Třídí se do tří skupin

  • - Skupina I. vyžaduje odpor pláště větší než 0,65 m² KW^-1. Představují skupinu alespoň třívrstvých komínů, u nichž má tepelná izolace z minerální rohože tl. min. 40 mm. Používají se pro odvod spalin od plynových spotřebičů.
  • - Skupina II. zahrnuje pláště s tepelným odporem od 0,22 m²KW^-1 do 0,65m²K^.W^-1. Komín může být tvořen komínovou vložkou obezděnou zdivem tl. min. 240 mm. U vícevrstvých komínů s přirozeným tahem od plynových spotřebičů musí být tepelný odpor větší než 0,55m²KW^-1.
  • - Skupina III. představuje jednovrstvé komíny, jejichž tepelný odpor musí být nejméně 0,12 m²KW^-1. Pro odvody spalin od plynových spotřebičů se nesmějí používat.

  Mezi teplotou spalin v hrdle spotřebiče, tepelným odporem pláště a průměrem komínového průduchu musíme dodržovat relace. Povrchovou teplotu v komínovém průduchu třeba držet nad rosným bodem. K tomu, aby nebyla pracovní teplota spalin nižší než povrchová teplota potrubí komínového průduchu v ústí komínu je nutné navrhnout nižší skupinu komínu nebo vyšší teplotu spalin. Předimenzování komínového průduchu se projevuje ochlazováním spalin, což vede k požadavku na vyšší teplotu spalin v kouřovém hrdle spotřebiče.

Zrušený komín – je komín, od kterého byl odpojen spotřebič a byl v sopouchu a v ústí uzavřen. Před novým připojením spotřebiče musí být provedena jeho kontrola a zkoušení.

 NahoruPojistný komín

V bytových či rodinných domech s hlavním vytápěním, které je připojeno vedením na externí zdroj energií, nebo paliv, u kterých může dojít k dlouhodobému výpadku dodávky z důvodu přírodní katastrofy, technické poruchy nebo společenské krize, se zřizuje pojistný (rezervní) komín pro připojení lokálního spotřebiče na pevné palivo, který po nezbytně dlouhou dobu umožní vytápění alespoň jedné místnosti bytu. Není nutný v bytech nebo rodinných domech, kde je jiný spotřebič na pevné palivo s odvodem do komínu, např. uzavíratelný krb na dřevo. Minimální světlý rozměr průřezu komínového průduchu pro jeden spotřebič je 160 mm. U vícepodlažní bytové zástavby se pojistné komíny řeší individuálně.

 NahoruKONSTRUKČNÍ ČÁSTI KOMÍNU

Praxe ukázala, že doslovné překlady definic EN do češtiny z anglického textu nejsou vždy zcela výstižné a neplatí univerzálně, a proto jsou pro potřebu normy ČSN EN 73 4201 některé definice přijatých, z tohoto pohledu obecných ČSN EN upravené při zachování jejich významu.

Obr. č. 5: Názvosloví komínu s přirozeným tahem

 NahoruSpalinová cesta

Jedním z nejdůležitějších termínů, který budeme používat, je spalinová cesta. Je to dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší nebo také souhrnné označení pro vedení spalin od spalinového hrdla spotřebiče do volného ovzduší. Zpravidla ji tvoří průduch kouřovodu, sopouch a komínový průduch, popř. průduch komínového nástavce, které odvádí spaliny nad střechu budovy. V technicky odůvodněných případech je spalinová cesta tvořena vývodem spalin.

 NahoruKomínové průduchy

Komínový průduch je dutina v komínové vložce (nebo dutina ohraničená stěnou komínového průduchu) určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Stěna komínového průduchu je jednovrstvá nebo vícevrstvá konstrukce od povrchu komínového průduchu po vnější povrch komínového pláště. Komínová přepážka je vnitřní, svislá část konstrukce sdruženého komínu, oddělující od sebe jednotlivé průduchy (komínové nebo větrací).

 NahoruVzduchový průduch

Vzduchový průduch je samostatný nebo společný průduch pro přívod vzduchu k uzavřeným spotřebičům vedený od místa nasávání až do uzavřeného spotřebiče ( ČSN EN 13384-2 (734206) Komíny – Tepelně technické a hydraulické výpočtové metody – Část 2: Společné komíny:2004). U přetlakových komínů může sloužit vzduchový průduch v soustředném provedení také pro odvětrání spalin v případě netěsnosti komínové vložky, obdobně jako zadní větrání.

Obr. č. 6: Příklady využití vzduchových průduchů

Ochranné pouzdro slouží k ochraně komínového průduchu jednovrstvého zděného komínu při jeho rekonstrukci nebo úpravě. Konstrukčně je spojeno se zdivem

Průduchy třídíme podle:

• tvaru – kruhové, čtvercové, obdélníkové, mnohoúhelníkové

• plochy průřezu

  • - úzké – s plochou průřezu do 0,04 m² včetně,
  • - střední – s plochou průřezu větší než 0,04, nejvýše však 0,2025 m²,
  • - průlezné – s plochou průřezu větší než 0,2025 m²,

• průběhu podélné osy komínového průduchu

  • - přímé – osa komínového průduchu je přímá a svislá,
  • - uhýbané – osa komínového průduchu se odklání od svislice,

 NahoruKouřovody

Kouřovody třídíme podle:

• provedení

  • - trubní odvody,
  • - kouřové kanály,

• počtu připojených spotřebičů

  • - samostatné – je připojen jeden spotřebič,
  • - společné – je připojeno více spotřebičů,

• způsobu odvodu spalin

  • - s připojením do sopouchu komínu,
  • - s funkcí komínu.

 NahoruPOŽADAVKY NA SPALINOVOU CESTU

Spalinová cesta musí být navržena a provedena tak, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv a místně obvyklých povětrnostních podmínek byl zajištěn bezpečný odvod spalin komínem nebo svislým kouřovodem s funkcí komínu nad střechu budovy a jejich rozptyl do volného ovzduší tak, aby nenastalo jejich hromadění a nebyly překročeny přípustné koncentrace škodlivin v ovzduší ani v nejbližším okolí (viz zejména vyhláška MMR č. 268/2009 Sb. ze dne 12. srpna 2009 o technických požadavcích na stavby). Musí být také zajištěna požární bezpečnost všech prostorů, kterými spalinová cesta prochází. Spalinová cesta nesmí snižovat účinnost spotřebičů.

Pro zajištění bezpečného a bezporuchového odvodu spalin od spotřebičů se provádí teplotní a tlakové výpočty spalinové cesty. Výpočtem spalinové cesty se ověřuje zajištění požadovaného odvodu spalin při mezních provozních podmínkách připojených spotřebičů a při proměnném vlivu venkovního prostředí – teploty vzduchu, účinku větru.

Komíny s přirozeným nebo umělým tahem musí mít účinný komínový tah v sopouchu větší než tlakové ztráty:

• - v kouřovodu, ve spotřebiči a z nasávání spalovacího vzduchu – u spotřebičů podtlakových,
• - v kouřovodu – u spotřebičů přetlakových a atmosférických.

U přetlakových komínů musí být přetlak v sopouchu (vytvořený ventilátorem ve spotřebiči nebo v kouřovodu) větší než tlakové ztráty v komínovém průduchu a menší, než je mezní přetlak, pro který je komín zkoušen.

U komínů s přirozeným tahem je nutné posoudit štíhlostní poměr komínu. Jestliže je poměr nejmenšího světlého rozměru komínového průduchu a účinné výšky komínu větší než 1:187, může nastat pulzování spalin v komínovém průduchu a problém s jejich odvodem do volného ovzduší.

Teplota vnějšího povrchu komínu se ověřuje na splnění kritérií pro požární odolnost komínu a vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů nebo slouží jako kritérium nejvyšší přípustné teploty vnějšího povrchu, kde je možný náhodný lidský kontakt. Z provozních hledisek přípustná povrchová teplota komínového průduchu je nad teplotou rosného bodu spalin a pro mokré komíny je nejméně +5 °C.

Komíny se suchým provozem a s přirozeným komínovým tahem se tepelně izolují tak, aby byla zachována dostatečná teplota spalin pro vytvoření potřebného statického tahu komínu. Pokud jsou komíny s mokrým provozem přetlakové, pak tepelně technické vlastnosti komínu musí zajistit pouze teplotu v ústí komínu. U komínů difuzních musí být zabráněno hromadění vlhkosti, vzniklé kondenzací vodní páry, ve stěně komínového průduchu např. zadním větráním.

Konstrukcí stěny komínového průduchu musí být zajištěna tepelná roztažnost komínového průduchu tak, aby nebyla roztažností narušena těsnost komínového průduchu a dalších částí konstrukce komínu. Spalinová cesta musí být navržena a provedena tak, aby byla po celé délce kontrolovatelná a čistitelná. K příslušným otvorům pro kontrolu a čištění na spalinové cestě a k ústí komínu musí být bezpečný a trvalý přístup (např. § 24 vyhlášky MMR č. 268/2009 Sb.). Upozornění: Spalinová cesta, která není kontrolovatelná a čistitelná, nemůže být schválena a uvedena do provozu. Stavba nebo montáž spalinové cesty může být zahájena po zpracování nezbytné projektové dokumentace (vyhláška MMR č. 499/2006 Sb.). Podmínky pro navrhování spalinové cesty jsou např. uvedeny ČSN EN 15287-1 (734241) Komíny – Navrhování, provádění a přejímka komínů – Část 1: Komíny pro otevřené spotřebiče paliv: 2009.

 NahoruSopouchy

Sopouchy mají být co nejkratší a přímé. Nesmí mít větší průřez, než je světlý průřez komínového průduchu, do kterého ústí. Sopouch komínové vložky (zejména kovové) musí být konstrukčně vyřešen tak, aby kondenzáty spalin nebo srážková voda nevnikaly sopouchem do kouřovodu a připojeného spotřebiče, kromě případů, kde jsou kondenzáty spalin odváděny otvorem v kouřovodu. Ústí-li do jednoho komínového průduchu komínu více sopouchů, nesmí být jejich vzájemná svislá vzdálenost menší než:

• 300 mm, pokud je vodorovný úhel mezi sopouchy menší než 90°,

• 600 mm, pokud je vodorovný úhel mezi sopouchy větší než 90°.

Obr. č. 7: Svislé vzdálenosti sopouchů

Je-li sopouch jednovrstvého zděného komínu vytvořen ochranným pouzdrem, nesmí ochranné pouzdro sopouchu přesahovat do komínového průduchu, aby se nezmenšil průřez komínového průduchu. Stejná podmínka platí i pro připojovací tvarovky nebo individuální připojení sopouchu do komínové vložky. Sopouch, do kterého není připojen spotřebič, musí být uzavřen ucpávkou a víkem z nehořlavého materiálu.

 NahoruKontrolní otvory

Nejmenší velikost kontrolního otvoru se volí podle velikosti komínových průduchů:

• do průměru komínového průduchu 90 mm .. 40 mm x 70 mm,

• od průměru 90 mm do 150 mm .................. 90 mm x 140 mm,

• u komínových průduchů větších než 150 mm nemá mít kontrolní otvor menší plochu než 0,028 m², jeho šířka nemá být menší než 120 mm a jeho výška menší než 180 mm.

Kontrolní otvor může být také kruhový nebo oválný. Jeho velikost nesmí být menší než světlý rozměr komínové vložky do světlosti 200 mm. Od světlosti 200 mm je tato velikost minimální.

 NahoruVymetací otvory

Vymetací otvory se navrhují u komínových průduchů na kapalná a pevná paliva, které nelze vymetat přímo ústím komínu. Vymetací otvory se umísťují nad střechu budovy nebo do půdního prostoru, ve kterém bude možné vymetání komínů provádět. Půdice vymetacího otvoru má být nejméně 600 mm a nejvíce 1200 mm nad podlahou. Vymetací otvor smí být ve vzdálenosti nejvýše 6 m od ústí komínového průduchu a nemá mít u žádného průduchu menší plochu než 0,028 m². Šířka vymetacího otvoru nemá být menší než 120 mm a výška menší než 180 mm. Světlá výška přístupové komunikace k vymetacímu otvoru a prostoru před ním nesmí být menší než 1700 mm. Vnitřní prostor, ve kterém je vymetací otvor umístěn, musí být osvětlen. Je-li vymetací otvor umístěn nad šikmou střechou, musí být uzavřen plechovými komínovými dvířky, jejichž křídla jsou na závěsech. Vymetací otvory v obytné půdní vestavbě mají být umístěny na chodbě, schodišti nebo v místnosti příslušenství (předsíň, komora, koupelna, WC),

 NahoruVybírací otvory

Vybírací otvory se navrhují vždy v úrovni půdice komínového průduchu. Vybírací otvor u komínového průduchu úzkého a středního nemá mít menší plochu než 0,028 m². Šířka vybíracího otvoru nemá být menší než 120 mm a výška menší než 180 mm. U komínového průduchu průlezného je nejmenší velikost vybíracího otvoru 450 mm x 600 mm. Jestliže je vzdálenost mezi komínovými dvířky vybíracího otvoru a komínovým průduchem větší než 300 mm (u komínového průduchu úzkého a středního), zvětší se velikost vybíracího otvoru tak, aby bylo možné půdici komínového průduchu bezpečně vyčistit. Půdice vybíracího otvoru má být nejméně 300 mm a nejvíce 1000 mm nad podlahou, kromě vybíracích otvorů podlažního komínu, kde se povoluje tuto vzdálenost zmenšit na 100 mm (nelze-li získat dostatečnou neúčinnou výšku tohoto průduchu jinak). Podlaha kolem vybíracích otvorů má být nehořlavá nebo s nehořlavou povrchovou úpravou do vzdálenosti nejméně 600 mm od povrchu komínu a do vzdálenosti 300 mm od vnější hrany komínových dvířek na obě strany (pozn.: požární bezpečnost při vybírání sazí může být zajištěna i jiným způsobem). Spojovat dva nebo několik komínových průduchů společným vybíracím otvorem je zakázáno. Lze to připustit s funkčními výsuvnými uzávěry pouze u stávajících komínů se společným sběračem.

Vybírací otvor by neměl být umístěn v obytných místnostech, zejména ne v ložnici nebo dětském pokoji. Vybírací otvory nesmí být umístěny ve shromažďovacích prostorách a ani v prostorách, kde se nacházejí hořlavé plyny a kapaliny či potraviny. Nemají se umisťovat v prostorech, kde jsou chována hospodářská zvířata. V kotelně nebo v garáži rodinného domku vybírací otvory být mohou.

 NahoruČisticí otvory

Čisticí otvory se navrhují do komínového průduchu pro technologické spotřebiče na pevná a kapalná paliva (např. udírny), jejichž spaliny obsahují nečistoty ulpívající na stěnách komínového průduchu (např. dehet). Umísťují se do každého podlaží, kterým komín prochází, aby bylo možné pevné usazeniny z komínového průduchu odstraňovat např. mechanicky.

Čisticí otvor u komínového průduchu úzkého a středního nemá mít menší plochu než 0,028 m². Šířka čisticího otvoru nemá být menší než 120 mm a výška menší než 180 mm. U komínového průduchu průlezného je nejmenší velikost čisticího otvoru 450 mm x 600 mm. Čisticí otvory pro kouřovody mohou být také kruhové nebo oválné. Jejich velikost nesmí být menší než světlý rozměr kouřovodu do světlosti 200 mm. Při světlosti větší než 200 mm je tato velikost minimální.

 NahoruPřídavná zařízení

Přídavná zařízení ve spalinové cestě mohou být: tlumič hluku, odlučovač popílku, sprcha a chladič spalin a kompenzátor. Tlaková ztráta těchto zařízení musí být zahrnuta do výpočtu spalinové cesty a zařízení musí mít vlastní nosnou konstrukci podle požadavků výrobce.

 NahoruPřerušovač tahu a spalinové klapky

Komín je navrhován tak, aby zajišťoval za všech podmínek bezpečný a stálý odvod spalin mimo prostor budovy. V důsledku proměnlivých klimatických podmínek venkovního ovzduší, změny teplot a proměnlivého účinku větru se mění i fyzikální podmínky pro odvod spalin a výpočtové hodnoty jsou splněny pouze ve velmi krátkém období. Změny komínového tahu způsobuje i režim provozu plynového spotřebiče. Součástí komína musí být zařízení, která na uvedené změny reagují.

 NahoruPřerušovač tahu

Plynový spotřebič s atmosférickým hořákem nevyžaduje pro spalování v plynovém hořáku komínový tah. Ten slouží pouze k odvedení spalin od spotřebiče. Změnou tahu komínu se mění i hmotnostní průtok spalin. S ohledem na optimální činnost hořáku je však žádoucí, aby v oblasti hořáku zůstal konstantní. Jedním z řešení je právě přerušovač tahu, který zajišťuje udržení kvality spalování ve stanoveném limitu a udržuje stabilní spalování bez působení přetlaku nebo podtlaku. Přerušovač tahu může také sloužit k vyrovnání tlaku u spotřebičů, do jejichž spalovací komory je současně zaústěno více přetlakových hořáků (např. pece) nebo k vyrovnání tlaků ve společné komoře, do které je zaústěno více kouřovodů od spotřebičů s tlakovými hořáky (např. od plynových zářičů).

Přerušovač tahu má tři funkce:

• nasává do komínu vzduch z místnosti v případě většího komínového tahu, nadbytečný vzduch neprochází přes spotřebič a nesnižuje jeho účinnost,

• v případě, že komín nemá odpovídající tah, vypouští spaliny do místnosti a tyto se nebudou shromažďovat ve spalovací komoře, kde by znesnadňovaly hoření,

• působí jako pojistka proti zpětnému tahu při opačném proudění v komíně (účinkem větru) a zabrání tak zhasnutí plamene hořáku nebo nedokonalému spalování.

Přerušovač tahu může být vestavěn do spotřebiče (nejčastěji u malých plynových spotřebičů), osazen v kouřovodu za spotřebičem (pro větší kotle – nejčastěji v jeho svislé části) nebo je společný několika spotřebičům.

Obr. č. 8: Umístění přerušovače tahu

 NahoruKomínové klapky

Jsou to zařízení k částečnému nebo úplnému uzavření spalinové cesty.

Vzduchové (ventilační a regulační) klapky mají zajistit:

• vyrovnání komínového tlaku, aby odpovídal výkonu hořáku (především u vysokých komínů),

• vysušování a ohřívání komínového průduchu regulací prouděním teplého vzduchu zejména v době provozní přestávky a napomáhá vzniku tahu při náběhu spotřebiče.

Vzduchové klapky mohou být ovládány mechanicky tahem komínu, elektricky regulovaným přiváděním vzduchu během přestávky v provozu (vysušování a ohřívání) nebo kombinování obou způsobů.

Spalinové klapky se osazují do kouřovodu proto, aby snižovaly vychladnutí spotřebiče (resp. i místnosti) v době, kdy je spotřebič mimo provoz. Nikdy neuzavírají zcela průřez kouřovodu. Jsou zkoušeny podle ČSN 06 1615 Samočinné odtahové klapky. Technické předpisy, kde nalezneme též další podrobnosti ke dvěma používaným typům:

• s tepelným ovládáním – pracují na principu bimetalové destičky a používají se především u výkonově malých spotřebičů s atmosférickým hořákem. Jsou levné a pokud jsou osazeny bezprostředně za přerušovačem tahu, pracují spolehlivě,

  

  Obr. č. 9: Spalinová klapka s tepelným ovládáním

• s elektrickým ovládáním – mohou být použity u spotřebičů s atmosférickým i přetlakovým hořákem. Klapka může být umístěna před i za přerušovačem tahu v jakémkoliv (vhodném) místě kouřovodu.

  

  Obr. č. 10: Schéma osazení klapky s elektrickým ovládáním

Explozní klapka chrání spalinovou cestu proti nadměrnému přetlaku při náhlém vznícení nebo výbuchu ve vnitřní části spalinové cesty

 NahoruMontáž komínů

Stavbu nebo montáž spalinové cesty může provádět pouze odborná firma, která může prokázat schopnost dokončit práci úspěšně. Montáž kovových komínových systémů, individuálních komínů a komínových vložek se řídí ČSN EN 15287-1 (734241) Komíny – Navrhování, provádění a přejímka komínů – Část 1: Komíny pro otevřené spotřebiče paliv. Montáž nekovových komínových systémů, individuálních komínů a komínových vložek se musí provádět podle technologických pokynů výrobce. Každá ukončená spalinová cesta musí být trvalým způsobem označená identifikačním štítkem.

 NahoruPřipojování spotebičů

Před napojením spotřebiče na spalinovou cestu se musí zjistit, zda klasifikace komínu nebo komínové vložky odpovídá parametrům nebo požadavkům připojovaného spotřebiče. Celá spalinová cesta musí být prověřena, zda splňuje normové požadavky. Do spalinové cesty, která nemá potřebné parametry pro připojovaný spotřebič, se nesmí spotřebič napojit a nesmí být uveden do provozu.

Do prostoru, ve kterém je umístěn uzavíratelný nebo otevřený spotřebič, musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu (více v TP spotřebičů), který nesmí být ovlivněn podtlakovým ventilátorem větracího zařízení nebo jiným způsobem, aby nebyla narušena funkce odvodu spalin od spotřebiče do volného ovzduší.

 NahoruVýpočet

Výpočtem spalinové cesty se ověřuje zajištění požadovaného odvodu spalin při mezních provozních podmínkách připojených spotřebičů a při proměnném vlivu venkovního prostředí (teploty vzduchu, účinku větru). Kritériem výpočtu spalinové cesty je zajištění nižší tlakové ztráty vzduchospalinové cesty, než je dispoziční tlak v komínovém průduchu (statický tah, podtlak nebo přetlak od ventilátoru). Rovnost tlakových podmínek se u komínů ověřuje v sopouchu, u svislého kouřovodu s funkcí komínu ve spalinovém hrdle spotřebiče. Výpočet spalinové cesty od jednoho spotřebiče se provádí podle ČSN EN 13384-1+A2 (734206) Komíny – Tepelně technické a hydraulické výpočtové metody – Část 1: Samostatné komíny a pro více spotřebičů podle ČSN EN 13384-2 (734206) – Část 2: Společné komíny.

 NahoruPOŽÁRNÍ ODOLNOST SPALINOVÉ CESTY

Požárně-technické požadavky stanoví řada norem, vyhlášek a dalších předpisů. Ve zkratce uvádíme vybrané aktuální předpisy a normy:

Vyhláška MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby se v ustanovení § 24 Komíny a kouřovody odvolává na normové hodnoty (bezpečnost spalinové cesty, vyústění odvodu spalin, materiály, výška komínu, rozměr světlého průřezu průduchu, přístup ke komínu, požadavky na volně stojící průmyslové komíny), které tak činí právně závazné.

Podle vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb musí být konstrukce komínu, kouřovodu nebo jejich část navržena ze stavebních výrobků třídy reakce na oheň nejméně A2. Komín, kouřovod nebo jejich část mohou vykazovat třídu reakce na oheň B až E, jsou-li splněny požadavky ČSN 74 4201. Vzdálenost stavebních konstrukcí z výrobků třídy reakce na oheň B až F od vnějšího povrchu pláště komínu a kouřovodu musí být stanovena zkouškou podle ČSN EN 1443 . U systémového komínu, individuálního komínu a kouřovodu je tato vzdálenost dána hodnotami uvedenými v ČSN EN 15 287-1 a ČSN EN 15 287-2. Komín musí být označen podle ČSN EN 1443 .

Podle ČSN EN 1443 Komíny – Všeobecné požadavky může teplota stavebních materiálů, vyskytujících se v blízkosti komínu při teplotě prostředí 20 °C dosáhnout nejvýše 85 °C. Vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů musí být prokázána zkouškou podle ČSN EN 13216-1 , nebo zkouškou podle zkušební normy výrobků při zachování rovnovážného stavu a při zkušební teplotě uvedené v ČSN EN 1443 . Při stanovení požární odolnosti pro směr působení z vnitřku ven při vyhoření sazí musí teplota hořlavých stavebních materiálů vyskytujících se v blízkosti komínu při zkušební teplotě 1 000 °C po dobu 30 minut a teplotě prostředí 20 °C dosáhnout nejvýše 100 °C. Požární odolnost při směru působení z vnějšku ven (to znamená proniknutí požáru z jednoho požárního úseku do druhého přes průduch komínu) musí být zkoušena podle odpovídajících norem pro šachty a vedení.

Podle ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv má být vnější povrch jednovrstvého komínu omítnut nebo vyspárován, popř. opatřen obkladem z nehořlavých hmot, zejména v místech nepřístupných po dokončení stavby. Je-li zděný jednovrstvý komín součástí zděné stěny, která je bez povrchové úpravy, musí jeho nehořlavá povrchová úprava přesahovat nejméně o 300 mm krajní komínové průduchy. Nejmenší dovolená vzdálenost hořlavých stavebních materiálů od povrchu komínového pláště jednovrstvého komínu a komínu s ochranným pouzdrem se stanoví podle ČSN 73 3150 , minimálně však 50 mm. Pro systémové komíny musí být nejmenší vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů deklarována výrobcem.

Podle vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru, je třeba komíny a kouřovody udržovat v takovém stavebně-technickém stavu, aby byla zajištěna požární bezpečnost při provozu připojených tepelných spotřebičů. Čištění a kontrola komínů se musí provádět ve lhůtách a způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem (NV č. 91/2010 Sb,. o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv). V případě skladování hořlavých látek v půdních prostorách se za bezpečné považuje jejich umístění nejméně 1 m od vnějšího povrchu komínového tělesa.

Pravidla TPG 941 02 Řešení odtahů spalin od spotřebičů na plynná paliva. Kontroly a revize spalinových cest vycházejí z požadavků vyhlášek č. 268/2009 Sb. a č. 91/2010 Sb. a ČSN 73 4201 : 2010, na které se také v uvádění požadavků odvolávají. Některé požadavky a odkazy konkretizují.

 NahoruTřídy odolnosti

Instalovaná spalinová cesta musí dosáhnout odolnosti proti ohni (z vnějšku ven) požadovanou pro části budovy, přes které prochází. Požadovaná požární odolnost proti ohni musí být klasifikována třídou podle ČSN EN 13501-1+A1 . Toho může být dosaženo tím, že spalinová cesta má sama požadovanou požární odolnost, je vestavěna do šachty, jejíž stěny mají požadovanou požární odolnost, nebo společně s opláštěním jako celek mají požadovanou požární odolnost.

 NahoruUpozornění

Nestačí respektovat pouze doklad o průměrné teplotě spalin při běžném používání spotřebiče paliv. Odvod spalin musí být odolný i proti možné souhře náhod (např. vznícení nečistot v komíně), kdy je teplota podstatně vyšší. Z toho důvodu jsou odvody spalin zařazeny ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb. mezi konstrukční části, které podléhají certifikaci. Není na škodu, pokud má komponent spalinové cesty větší požární odolnost (tloušťku, lepší vlastnosti, vhodné technické řešení vč. spojů a pomocných prostředků), než je normou předepsaná minimální.

 NahoruPOŽADAVKY NA MATERIÁLY KOMÍNŮ

Jednovrstvé zděné komíny se navrhují z materiálů

• nehořlavých (podle ČSN EN 13501-1 +A1), třídy reakce na oheň A1, A2;

• s nasákavostí nejvýše 20 % měrné hmotnosti;

• odolných proti mrazu – kde je třeba;

• odolných proti účinkům spalin.

Pro vícevrstvé, systémové, individuální a dodatečně vyvložkované komíny platí:

• pro komíny systémové – podle druhu materiálu musí odpovídat požadavkům ČSN EN 1856-1 , ČSN EN 13063-1 , ČSN EN 13063-2 , ČSN EN 1806 a ČSN EN 14471 ;

• pro dodatečně vyvložkované komíny musí být použity pevné komínové vložky a tvarovky podle ČSN EN 1457 , ČSN EN 1856-2 a ČSN EN 1857 resp. ohebné podle požadavků ČSN EN 1856-2 . Jako komínové vložky mohou být také používány komínové výrobky odpovídající požadavkům ČSN EN 1806 , ČSN EN 1856-1 , ČSN EN 1858 a ČSN EN 14471 ;

• pro individuální komíny musí být použity pevné komínové vložky a tvarovky podle ČSN EN 1457 , ČSN EN 1856-2 a ČSN EN 1857. Mohou být také používány komínové výrobky podle ČSN EN 1806 , ČSN EN 1856-1 , ČSN EN 1857 a ČSN EN 14471 .

 NahoruOdolnost proti účinkům spalin

Odolností proti účinkům spalin je zejména odolnost při namáhání teplem, odolnost proti degradačnímu působení kondenzátů spalin a chemických látek, odolnost proti vysokým teplotám při vznícení a vyhoření sazí apod. U spotřebičů na pevná paliva přistupují abrazivní účinky pevných částí ve spalinách. Doplňkové a těsnící materiály musí splňovat podmínky pro daný účel komínu.

 NahoruKeramické a betonové materiály

Tloušťky a druhy keramických materiálů používaných na výrobu systémových komínů a komínových vložek musí být voleny s ohledem na provozní podmínky (suchý nebo mokrý provoz) a druh paliva připojeného spotřebiče. Konstrukční řešení a provádění jednotlivých konstrukčních prvků nesmí umožňovat či urychlovat rozvoj korozního napadení materiálu.

 NahoruIzolační vrstvy

Důležitým požadavkem na tepelně izolační materiál je jeho homogenita v hotových komínových výrobcích a dlouhodobá stálost všech jeho uvedených materiálových charakteristik. Tloušťka izolační vrstvy má být taková, aby v komínovém průduchu se suchým provozem nedocházelo ke kondenzaci spalin a aby nejnižší povrchová teplota komínového průduchu pro mokré komíny byla vždy nejméně +1 °C a nebyla překročena nejvyšší přípustná teplota vnějšího povrchu, kde je možný náhodný lidský kontakt ( ČSN EN 15287-1 +A1).

Tepelně izolační materiály jsou stanoveným výrobkem a shoda jejich vlastností s příslušnou materiálovou normou (dokumentem) musí být výrobcem ověřena s návazností na uvedené příslušné předpisy.

S použitím sypkých materiálů pro izolaci nejsou zatím dobré zkušenosti, protože tyto materiály po čase sedají, vadné komínové vložky se obtížně vyměňují a při použití sypké izolace nelze vždy zajistit, aby nedošlo k částečnému nebo úplnému ucpání komínového průduchu nebo k omezení volného pohybu komínových vložek a tvarovek v komínu.

 NahoruKovové materiály

Tloušťky a druhy kovových materiálů používaných na výrobu systémových komínů a komínových vložek musí být voleny s ohledem na provozní podmínky (suchý nebo mokrý provoz) a druh paliva připojeného spotřebiče. Odolnost komínových vložek proti korozi musí být deklarována na základě zkoušek. Označení výrobků musí v každém případě obsahovat materiálovou specifikaci komínové vložky podle ČSN EN 1856-1 .

Hliníkové komínové výrobky lze použít pouze pro třídu D1, a to jen jako pevné vložky do jmenovité světlosti 150 mm pro spotřebiče pouze se suchým provozem v místech, kde nemůže dojít ke koroznímu napadení hliníku.

Použití dvou či více druhů kovových materiálů v jednom komínovém systému při montáži individuálních komínů nebo kombinace materiálů při výrobě jednotlivých konstrukčních prvků se nedoporučuje.

 NahoruPlasty a lamináty

Pro konstrukce komínů, teplotní třídy obvykle do T 120 a pro mokrý provoz, vyhovující podmínkám ČSN EN 1443 (734200), mohou být použity odpovídající materiály z plastů, laminátů apod. Tloušťky a druhy materiálů musí být voleny s ohledem na provozní podmínky. Tloušťka stěny u pevných komínových vložek a tvarovek je nejméně 1,5 mm, u ohebných komínových vložek 0,5 mm.

 NahoruKONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ KOMÍNŮ
Komínové průduchy

Komínové průduchy musí mít po celé účinné výšce neměnný průřez. V odůvodněných případech může mít komínový nástavec jiný průřez při dodržení podmínek normy. Komínový průduch sloužící odtahu spalin nesmí být současně používán jako větrací průduch a naopak, pokud není takový způsob technicky odůvodněný konstrukčním řešením technologického spotřebiče (např. společný odvod spalin a vodní páry od sušičky prádla s hořákem na plynné palivo). Z nepoužívaného větracího průduchu se může zřídit komínový průduch pouze se souhlasem kominíka (revizního technika komínů) a splňuje-li požadavky platných ČSN. Pro jiné účely např. pro vedení anténních napáječů se mohou použít pouze zrušené komíny. Průduchy se navrhují zpravidla svislé a přímé. Pokud je nutné, z konstrukčních důvodů, komínový průduch odklonit, nemá být odklon větší než 15° od svislice. Při modernizaci stávajících komínů lze v odůvodněných případech zvětšit úhel odklonu až na 30°. U přetlakových komínů může být odklon od svislice až 45°. U společných komínů pro více podlaží se odklonění průduchu nedoporučuje. Odklonění komínového průduchu nesmí být navrženo v úrovni stropní konstrukce ani v úrovni sopouchu. Komínové průduchy ve sdruženém komíně lze odklonit pouze stejným směrem v jedné rovině.

Průřez komínového průduchu může být kruhový, čtvercový, obdélníkový, oválný nebo jiný, podobného tvaru. Velikost průřezu komínového průduchu se stanoví výpočtem. Optimální průřez komínového průduchu z hlediska hydrauliky proudění spalin je kruhový, který také podporuje většina vyráběných konstrukčních systémů. Při navrhování komínového průduchu obdélníkového nebo oválného průřezu smí být poměr stran nejvýše 1:1,3, při modernizaci stávajícího komínového průduchu nejvýše 1:1,5. Poměr stran 1: 1,5 mohou mít i nové komínové systémy, pokud jsou takto certifikovány.

Velikost komínového průduchu musí být přiměřená. Pro dobrou funkci komínu je třeba volit takový průřez komínového průduchu, aby rychlost proudění spalin byla optimální, udává se v rozmezí 0,5 až 5 m/s. Při nižší spaliny přestávají proudit a komín se "zanáší“, vyšší rychlost může způsobovat hluk v průduchu komínu, a proto ji lze akceptovat pouze u osaměle stojících komínů (až do .10 m/s).Nejmenší dovolený rozměr komínového průduchu s přirozeným tahem je podle ČSN EN 73 4201:

• 100 mm pro spotřebiče na plynná paliva,

• 110 mm pro spotřebiče na kapalná paliva,

• 120 mm pro spotřebiče na pevná paliva, přičemž plocha průřezu komínového průduchu nesmí být menší než 0,015 m². Komínový průduch kruhový musí mít průměr nejméně 140 mm. Jednovrstvý zděný komín z cihel bez ochranného pouzdra nesmí mít rozměr komínového průduchu menší než 150 mm x 150 mm.

U některých lokálních spotřebičů na tuhá paliva (např. dřevěné pelety) se velikost komínového průduchu může řídit podmínkami výrobce spotřebiče paliv. Nejmenší dovolený rozměr komínového průduchu přetlakového komínu je 80 mm. Výrobce spotřebičů může v odůvodněných případech doporučit i menší rozměr, který ale nesmí být menší než 60 mm. Funkce zmenšeného průřezu se dokládá výpočtem.

Plocha průřezu komínového průduchu nesmí mít při provádění individuálního, jednovrstvého zděného komínu v kterémkoliv místě odchylku větší než –5 % až +25 % plochy navrženého průřezu. U komínových vložek individuálního a systémového komínu platí povolené odchylky podle platných norem výrobků (Např. ČSN EN 1856-1 (734240) Komíny – Požadavky na kovové komíny – Část 1: Systémové komíny, ČSN EN 1856-2 (734240) Komíny – Požadavky na kovové komíny – Část 2: Kovové vložky a kouřovody, ČSN EN 13063-1 +A1 (734213) Komíny – Systémové komíny s pálenými/keramickými vložkami – Část 1: Požadavky a zkušební metody pro stanovení odolnosti při vyhoření sazí, ČSN EN 1806 (734203) Komíny – Pálené/Keramické tvárnice pro jednovrstvé komíny – Požadavky a zkušební metody).

 NahoruÚčinná výška

Účinná výška komínového průduchu je důležitá pro zajištění potřebného komínového tahu u samotížné soustavy. Opět existují obecná doporučení a ustanovení norem (např. u spotřebičů na tuhá a kapalná paliva min. 5,0 m, pro plynná paliva 4,0 m), ale je rozumné vycházet z technických údajů, které poskytuje výrobce topného zařízení s vazbou na konstrukci komínu. Vliv výšky komínu na tah ovšem není lineární, a proto by nejvyšší účinná výška neměla být větší než 185násobek světlosti průduchu.

 NahoruNeúčinná výška

Část komínu od osy sopouchu po půdici průduchu nebo kondenzační jímky představující tzv. neúčinnou výšku komínového průduchu bývala konstrukčně podceňovaná, a proto byla častým zdrojem poruch a problémů. Stávající konstrukční soustavy si toto uvědomují a věnují stejnou péči i této části komínu. Neúčinná výška komínového průduchu pro spotřebiče na pevná paliva má být alespoň 1/10 jeho účinné výšky. U spotřebičů na dřevo a na kapalná paliva může být neúčinná výška 1/20 účinné výšky, nesmí být ale menší než 500 mm. Nelze-li tuto podmínku dodržet u komínového průduchu:

• úzkého, musí být objem komínového průduchu v neúčinné výšce roven 1/10 objemu komínového průduchu v účinné výšce, pro spotřebiče na dřevo a kapalná paliva 1/20 objemu komínového průduchu v účinné výšce,

• středního a průlezného, musí být objem komínového průduchu v neúčinné výšce roven nejméně 1/20 objemu komínového průduchu v účinné výšce.

Neúčinná výška pro spotřebiče na plynná paliva musí být nejméně u komínového průduchu úzkého 150 mm, u komínového průduchu středního a průlezného 250 mm.

U přetlakových a vysokopřetlakových komínů pro spotřebiče na plynná paliva, kde kouřovod je napojen do komínového průduchu patním kolenem, se neúčinná výška komínového průduchu nevyžaduje za předpokladu, že budou dodrženy podmínky normy.

 NahoruTeplota vzduchu

Pokud je nutné zajistit zadní větrání mezi komínovou vložkou a komínovým pláštěm (např. u přetlakových, vysokopřetlakových nebo difuzních komínů), musí být mezera mezi komínovou vložkou a komínovým pláštěm dost velká nato, aby větrání bylo účinné. Doporučuje se šířka mezery mezi komínovou vložkou (s izolací nebo bez izolace) a vnitřním povrchem komínového pláště nebo jiného opláštění 30 mm. Pokud je komínová vložka kruhového průřezu osazena v konstrukčním dílu s otvorem pravoúhlého tvaru, může být mezera 20 mm. Lze řešit i jiný způsob větrání, např. svislými větracími kanálky. Zadní větrání musí být průchozí od paty komínu až do volného ovzduší.

 NahoruKomínový plášť

Komínový plášť musí být z konstrukce druhu EI DP1 podle ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení: 2009. Komín procházející vnitřním prostorem nebo konstrukcí budovy musí být navržen tak, aby při běžném provozu připojeného spotřebiče nebyl dotčen komfort místnosti. Doporučená teplota vnějšího povrchu zděného komínového pláště by neměla být vyšší než 52 °C. U přistavěných komínů platí tato podmínka do výšky 2500 mm nad terénem nebo jinou přístupnou plochou (např. nad terasou). Nejvyšší přípustnou teplotu vnějšího povrchu, kde je možný náhodný lidský kontakt, u kovových komínů stanoví ČSN EN 1528 (734241):2009. Komínové vložky vedené vnitřním prostorem nebo konstrukcí budovy musí být opatřeny po celé délce komínovým pláštěm. Požární odolnost komínového pláště se volí v závislosti na stupni požární bezpečnosti požárního úseku, kterým prochází, podle ČSN 73 0802 .

Na komíny a jejich příslušenství (komínové lávky, žebříky, stupadla) není dovoleno připevňovat jakákoliv přídavná zařízení, která nepatří k příslušenství komínu nebo která ovlivňují konstrukční stabilitu, funkčnost spalinové cesty nebo možnost bezpečného vyčištění komínového průduchu, kromě jímacího zařízení hromosvodu. Je-li v technicky odůvodněných případech nutné na komínové těleso upevnit např. TV nebo radiovou anténu, je nutné prokázat statickým výpočtem, že nedojde k narušení komínu a musí být zajištěna bezpečnost při přístupu ke komínu a pro čištění komínového průduchu.

Pro kovový komínový plášť a pro přesahující komínové vložky z hlediska ochrany před bleskem platí ustanovení ČSN EN 15287:2009.

 NahoruPožární bezpečnost

Nejmenší dovolená vzdálenost hořlavých stavebních materiálů od povrchu komínového pláště komínů se stanoví dle ČSN 73 3150 Tesařské spoje dřevěných konstrukcí, minimálně však 50 mm. Nejmenší vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů pro systémové komíny musí být deklarována výrobcem.

Systémový komín, který prochází hořlavou stěnou, musí být opatřen průchodkou a/nebo ochranným krytem, udržujícím odpovídající vzdálenost k hořlavému materiálu, nebo v případě stěny s dutinami konstrukčním prvkem s nehořlavou vyplní. Každá průchodka nebo ochranný štít vedoucí do venkovního prostoru musí být odolný proti vlivům povětrnosti. Nejmenší vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů pro dodatečně vyvložkované komíny individuální musí být určen výpočtem podle ČSN EN 15287:2009.

Individuální komín, který prochází hořlavou stěnou, musí být opatřen průchodkou a/nebo ochranným krytem udržujícím odpovídající vzdálenost k hořlavému materiálu nebo v případě stěny s dutinami konstrukčním prvkem s nehořlavou výplní. Každá průchodka nebo ochranný štít vedoucí do venkovního prostoru musí být odolné proti vlivům povětrnosti.

 NahoruPříslušenství komínu
Kondenzátní jímka

V půdici komínového průduchu na plynná a kapalná paliva musí být zajištěno jímání a odvod kondenzátů spalin, popř. srážkové vody. Tuto funkci plní obvykle kondenzátní jímka. V odůvodněných případech může být odvod a jímání kondenzátů řešen i jiným způsobem, např. odvodem kondenzátů spalin v kouřovodu nebo přes spotřebič. Nemá mít menší světlý rozměr, než má komínový průduch a výšku od půdice…