8.5.4
Podhledy sádrokartonové
U většiny běžných stropů jsou stavebně fyzikální parametry
zajišťovány konstrukcí stropu a podlahy a podhledové systémy se používají ke
snížení výšky místnosti nebo k ukrytí stropních instalačních vedení. SDK stropy
ve spojení s izolací z minerálních vláken vytvoří další dodatečná zlepšení,
jako jsou úspory nákladů na vytápění, zlepšení zvukové izolace dosavadního
hrubého stropu až o 8 dB a zvýšení protipožární ochrany. Do nosné konstrukce
lze integrovat systémy pro osvětlení, větrání a klimatizaci.
Technologie provádění sádrokartonových konstrukcí obecně (včetně
vlastností materiálů a konstrukčních prvků) byla podrobně uvedena viz Montované příčky. Zde na tuto kapitolu
navazujeme v aplikaci na konstrukce vodorovné.
Podhledy se od sebe odlišují:
-
použitým materiálem na vlastní nosnou konstrukci (rošt z
dřevěných latí, tenkostěnných ocelových profilů),
-
druhem nosné konstrukce (rošt – jednoduchý, dvojitý, chodbové
systémy apod.),
-
způsobem připevnění k nosnému stropu (obklad stropu, závěsný
podhled),
-
druhem podhledových desek (plošné, nebo též "klasické“ SDK
podhledy a systémové "kazetové“).
Obrázek č. 7: Klasický zavěšený sádrokartonový podhled
Klasický zavěšený sádrokartonový podhledtvoří spodní (nosná)
konstrukce ze vzájemně se křižujících profilů v jedné nebo ve dvou úrovních
(hlavní a montážní profily) opláštěná sádrokartonovými deskami obvykle tlouštěk
12,5, 15 nebo 18mm. Desky mohou být z důvodů akustických nebo požárních ve dvou
vrstvách, nejčastěji 2 x 12,5mm nebo 2 x 15mm. Materiál a vzdálenost hlavních a
montážních profilů, jakož i vzdálenost a konstrukce závěsů je závislá na druhu
opláštění, uživatelských požadavcích a použitém systému. Na spodní konstrukci
jsou ukládány izolační vrstvy (tepelné, parozábrany), instalační vedení,
osvětlovací zařízení a další. Požární odolnost podhledu se pohybuje zdola od 15
do 60 minut, resp. do 45 minut shora. Podrobné technické řešení, množství
detailů pro konkrétní případy použití, garantované technické vlastnosti a
montážní postupy obsahují technické listy výrobců systémů. Výrobci též
poskytují katalogy svých schválených protipožárních podhledů. V praxi se
setkáváme nejčastěji s použitím kovové nosné konstrukce v základním katalogovém
provedení. Zde je skryto hlavní nebezpečí spočívající v představě (podporované
supermarkety), že takovou jednoduchou věc zvládne každý, aniž by se zdržoval
nějakým školením nebo četbou technických podmínek. Není tomu tak. Tyto systémy
se prosadily právě proto, že optimalizovaly technické řešení pro různé případy
použití a konstrukce staveb a volbou konstrukčních prvků, materiálů a postupů
téměř vyloučily možnost výskytu běžných vad. To současně umožnilo snížit dobu
realizace a optimalizovat náklady. Znamená to: vybrat vhodné technické řešení,
dbát na perfektní dodržení předepsaných konstrukčních podmínek a montáž svěřit
vyškoleným pracovníkům.
Obecný postup připevnění SDK desek na nosnou konstrukci a jejich
úprava jsou popsány podrobně viz 7.5.3.1 Sádrokartonové příčky. V
dalším se zaměříme na některé specifické případy stropních aplikací.
Montážní postup podhledu:
-
Horizontální a vertikální rozměření konstrukce podhledu. Přitom
je třeba zaměřit se na návaznosti otvorů a prostupů, kotevních míst na stropě a
na stěnách. Časté problémy vznikají u nadpraží okenních otvorů. Kontrolovat je
třeba i světlou výšku místnosti.
-
Upevnění závěsů (doporučená zkušební kotevní síla 1,2
kN).
-
Montáž nosné konstrukce včetně vyrovnání.
-
Případné osazení vedení nebo instalací do meziprostoru.
-
Montáž opláštění včetně izolačních vrstev, zatmelení,
vybroušení. Sádrokartonové desky se montují zásadně podélnou hranou kolmo ke
směru montážních profilů. Příčné hrany nesmí tvořit křížové spáry – sousední
desky musí být montovány s předsazením nejméně o jednu rozteč montážních
profilů.
Aplikace běžné SDK konstrukce může být v určitých případech
problematická z důvodů:
-
nedostatku místa pro montáž pomocné kovové konstrukce,
-
nedostatečné výšky prostoru pro dodržení odstupu podhledu od
stropní konstrukce,
-
požadavku na tvrdost a nízkou hmotnost,
-
minimální tloušťky deskových materiálů,
-
požadavku na vyšší požární odolnost,
-
požadavku na vyšší odolnost proti vlhkosti nebo chemickým
vlivům.
V takových případech je třeba podhled řešit konstrukcemi, vyvinutými
pro speciální účely (např. protipožární), které nalezneme v katalozích výrobců
systému.
Může se jednat o speciální desky s vysokou požární odolností při
nízké hmotnosti a malých tloušťkách, s odolností proti vlhkosti a po
impregnování odolné proti chemickým vlivům.
Při dvojitém opláštění je třeba respektovat rozmístění
hlavních a nosných profilů a přizpůsobit tomu skladební schema desek.
Obrázek č. 8: Příklad skladby a přišroubování dvojitého
opláštění
Tloušťky desek, vhodných k obkladům jsou již od 6 mm. Těmito
deskami lze zvyšovat požární odolnost např.:
-
kruhových ocelových tyčových prvků,
-
stropů z ocelových nosníků,
-
železobetonových konstrukcí,
-
dřevěných trámových stropů a střechy,
-
střech a mezipodlažních stropů z trapézových plechů,
-
realizovat odvětrávané dvouplášťové střešní konstrukce, případně
ve funkci požárního předělu:
-
zajišťovat požární ochranu únikových cest – umísťování instalací
(elektrických kabelů a potrubí) pod stropem z hořlavých hmot,
-
zajišťovat požární ochranné podhledy k ochraně inženýrských sítí
ležících v mezistropní dutině,
-
řešit konstrukční problémy ve stísněném prostoru (např.
integrovaný sklopný mechanizmus pro velké revizní otvory).
Dilatace se v sádrokartonových konstrukcích provádí ze dvou
důvodů:
-
V místech dilatačních spár v nosné konstrukci objektu. V tomto
případě musí sádrokartonová konstrukce umožnit stejnou dilataci, jakou
připouští dilatace v nosné konstrukci.
-
Při překročení plošných, případně délkových limitů
sádrokartonové konstrukce (obvykle max. 10 m2 a 15 m). V těchto
případech se neočekávají výrazná vzájemná posunutí dilatačních úseků. V
detailech uspořádání dilatační spáry je uvedeno obvykle přerušení prvků nosné
konstrukce a jejich doplnění a zajištění k dodržení předepsané maximální
vzdálenosti od spáry (obvykle do 150mm). Opláštění je kryto shora vložením
překryvného pruhu desky min. tl. 100mm (popř. je použito různých speciálních
profilů).
Obrázek č. 9: Běžné provedení dilatace
Individuálně je třeba zvažovat otázku dilatací v atypických
případech, jako jsou náhlé změny průřezu, výškové odskoky u stěn, náhlé změny
půdorysného tvaru stropu. Při tom musíme stále mít na paměti zásadu, že
dilatace nesmí být oslabením konstrukce z hlediska celistvosti, požárních,
akustických nebo hygienických požadavků na danou konstrukci.
Upevňování předmětů na sádrokartonové podhledy je technicky
omezeno jejich hmotností:
-
do 3kg je lze připojovat přímo na opláštění min. tl. 12,5mm po
vzdálenostech min. 400mm. Systémy nabízejí řadu kotevních pomůcek. Obecně
počítáme s dovoleným zatížením jedné hmoždinky na 1 m2 plochy stropu
150 kN (15kg),
-
od 3 do 20 kg/m2 je třeba předměty připojovat na
nosnou část konstrukce podhledu a zatížení jednotlivých připojovacích bodů
nesmí obvykle překročit 10 kg,
-
těžší předměty je třeba kotvit do nosného stropu nezávisle na
konstrukci podhledu.
Sádrokartonové podhledy s požární
odolností
Ve smyslu ČSN se jedná v tomto případě o přínos zavěšeného podhledu
k požární odolnosti nosné stropní nebo střešní konstrukce (se sklonem k
vodorovné rovině menším než 60°).
Podhledy s požární ochranou při požáru
zdola
Při hodnocení požární odolnosti nosné konstrukce stropu se
sádrokartonovým podhledem je nutné vyhodnotit požadavky na mezní stavy, na
které je nutné stanovit požární odolnost podhledu. V případě požadavku na
únosnost a stabilitu (R) nosné stropní konstrukce, zejména, kdy nosnou
konstrukci tvoří ocelové prvky, je nutné brát v potaz následující faktory,
ovlivňující požární odolnost:
-
světlost stropního meziprostoru (vzduchová mezera mezi stropem a
horní vrstvou sádrokartonu),
-
předepsaná tepelná izolace…