Obecné zásady pro Svislé nosné konstrukce stěnových staveb

7.3.1

Obecné zásady pro Svislé nosné konstrukce stěnových staveb

Stěnové systémy jsou vesměs využívány s deskovými vodorovnými konstrukcemi, takže jejich vlastnosti z hlediska nosnosti a únosnosti je nutné zvažovat vesměs v těchto souvislostech. Nicméně úvodem budiž uvedeno několik základních aspektů, týkajících se užití stěn jako nosných prvků.

Statická hlediska

 NahoruStatická hlediska

Jako svislé nosné prvky mohou existovat stěny bez zvláštních požadavků na pevnost v tahu. Pravdou nicméně je, že na únosnost, odolnost vůči namáhání apod. mají vliv nejen jejich hmotnost a pevnost v tlaku, ale též vnější rozměrya způsob uložení dalších nosných prvků a částí, zejména stropů a balkonů.

Staticky působí stěna jako deska namáhaná vertikálně, která pod svislým zatížením vybočí. V důsledku horizontálního namáhání se prohne, ohne nebo vybočí. Nebezpečí vybočení se zvětšuje se vzrůstající štíhlostí.

Tady hrají významnou roli vzdálenosti, ve kterých je stěna rozměrově vyztužena.

Volně stojící stěna

S ohledem na zatížení větrem nelze počítat s příliš velkou možností výšky volně stojící stěny. To je důvod, proč rané stavby (baziliky, hradní zdi apod.) jsou při volně stojícím provedení velmi masivní. Volně stojící neztužená a nekotvená stěna je namáhána vlastní tíhou, tlakem a vodorovnými účinky včetně větru, popř. tahem s ohybem, a tím vzniká v patě stěny mimostředný tlak. Pro štíhlost větší než cca

= 10 je nutno zajistit takovou stěnu dalšími úpravami.

Rozhodující pro stabilitu volně stojící stěny je zpravidla bezpečnost proti sklopení. Ta je zajištěna, pokud výslednice momentu od vlastní tíhy neklesne pod 1,5násobek…