Montované jednoduché příčky mohou být jednovrstvé anebo vícevrstvé.
Pokud jsou z dvou a více vrstev navzájem napevno spojených, blíží se svými
akustickými vlastnostmi blíže příčkám jednoduchým. Z těchto důvodů nastává
koincidence ve zvukově izolační oblasti se všemi nepříznivými důsledky, mají
totiž oproti příčkám zděným nižší hmotnost. Proto je třeba při návrhu vyloučit
kritický kmitočet příčky z pásma zvukové izolace a to tak, že vzájemné spojení
dílčích vrstev by mělo být co nejméně tuhé.
Dvojité příčky mají při malé plošné hmotnosti relativně nejlepší
zvukově izolační vlastnosti. Stupeň neprůzvučnosti se mění v závislosti na
kmitočtu. V I. oblasti kmitočtů (od nejnižších kmitočtů k rezonančnímu) se
chová jako jednoduchá, o plošné hmotnosti rovnající se součtu dílčích plošných
hmotností. Tato oblast končí v oblasti rezonančního kmitočtu, kde dochází k
poklesu neprůzvučnosti až k nule. Nejdůležitější je navazující oblast II., kde
stupeň neprůzvučnosti strmě roste s kmitočtem až k počátku oblasti III. –
koincidence, kdy nastává pokles neprůzvučnosti v důsledku vzrůstu ohybové
tuhosti prvku. Je tedy snaha navrhovat konstrukci stěny s rezonančním kmitočtem
těsně pod začátkem zvukové izolační oblasti a umístit ji tak v příznivém poli
akustických vlastností.
NahoruAkustické vlastnosti příčky
Vliv konstrukčních úprav na akustické vlastnosti příčky
má:
-
materiál desek a jejich tloušťka (plošná hmotnost),
-
tloušťka vzduchové mezery,
-
tuhost spojení dílčích stěn (co nejvíce snížit, nejlepší by bylo
vůbec nespojovat),
-
pohltivá výplň ve vzduchové mezeře – eliminuje stojaté
vlnění,
-
těsnost spár,
-
méně podstatné: zdvojení dílčích stěn, třetí deska ve vzduchové
mezeře (pokud není spojená s vyšší hmotností), obvodová izolace dílčích stěn
(ne ovšem těsnění spáry), připojení desek k nosné konstrukci.
NahoruDoporučení ke konstrukci spár
Doporučení ke konstrukci spár
-
spára ve směru šíření akustické energie by neměla být přímá
(labyrint!),
-
k těsnění a překrytí použít vhodné materiály, nejlépe dvou
druhů, kombinující různé hmotnosti, elasticitu a odpor proti pronikání hluku
(např. profily z měkkých plastů a skelné provazce, dřevěné lišty a asfaretanové
pásy apod.),
-
vzduchová neprůzvučnost spáry musí mít přibližně stejnou
hodnotu jako dělicí prvek,
-
těsnost spáry musí zajišťovat prakticky nulovou
infiltraci,
-
provedení nesmí umožňovat vznik trhlin a netěsností,
-
na povrchu spáry použít těsnicí materiál, uvnitř materiál
měkký.
Zvláštní případ dvojitých příček jsou příčky kombinované, kdy jedna
z dílčích stěn je ohybově měkká. Nazýváme ji také předstěnou. Zde se
neprojevuje vliv koincidence. Má nízký činitel vyzařování, což se projevuje
tím, že je snížen přenos zvukové energie vzduchovou mezerou a obvodovým
spojením. Oproti klasickým dvojitým příčkám je zde větší přírůstek
neprůzvučnosti v závislosti na tloušťce vzduchové mezery.
NahoruStabilita příček
Stabilita příček
Kotevní úpravy musí bezpečně přenést, kromě vlastní hmotnosti,
normové síly od celé příčky do stropu, popřípadě do podhledu, podlahy, nosných
stěn. U budov s malým počtem lidí (bydlení, administrativa) jsou to vodorovné
síly ve výšce 1,3 m od podlahy 0,5 kN/m, pro budovy a prostory s výskytem
velkého počtu lidí (shromažďovací sály, školní učebny, výstavní a prodejní
prostory) vodorovné síly v 1,3m 1 kN/m a síly na konzole ve výšce 1,8 m 0,4
kN/m. Posoudit je třeba zejména uložení ve spáře paty příčky na usmyknutí, u
plášťové příčky na střih a odtržení, uchycení k podlaze a ke stropu (podhledu),
zavěšení prvků na stěnu.
NahoruSádrokartonové příčky (SDK)
SÁDROKARTONOVÉ PŘÍČKY (SDK)
Sádrokartonové systémy suché vnitřní výstavby jsou určeny pro
širokou oblast použití v interiérech, a to jak u novostaveb, tak i při
rekonstrukcích a při opravách bytových, občanských i průmyslových staveb.
Konstrukce příček slouží především k členění interiérů na jednotlivé místnosti,
ale také k vedení potřebných instalací. Předsazené stěny jsou používány pro
estetické vylepšení stávajících povrchů, zvýšení hodnot tepelně izolačních
vlastností a neprůzvučnosti stěn. Splňují jak estetické, tak i stavebně
fyzikální požadavky, které jsou na ně kladeny. Ideálně rovná plocha stěny může
být snadno opatřena zvoleným druhem interiérového nátěru, nalepenou tapetou
nebo obkladem.
SDK představují aplikaci uceleného konstrukčního systému určitého
výrobce počínaje pracovními pomůckami (tužka, šňůra ...), přes materiály (vruty,
podložky, tmely, kovové profily, prvky pro elektroinstalace, sanitní instalace,
kotvicí elementy ...), konstrukční a skladebná řešení, technologické postupy, až
k deklaraci vlastností a záruk. Variabilita systému umožňuje vybrat téměř pro
každý konstrukční požadavek vhodné řešení. Vlastnosti ovlivňujeme výběrem:
-
SDK desek (provedení hran, charakter odolnosti a další
mechanické a fyzikální vlastnosti, tloušťka, počet),
-
nosné konstrukce (druh, rozměry, počet prvků v tloušťce
stěny),
-
připevnění k nosné konstrukci (pevné, pružné),
-
izolační hmoty (druh, tloušťka),
-
povrchové úpravy (nátěry, obklady).
NahoruSpoje
Spoje
Při kladení SDK desek vznikají z pohledu na desku podélné a příčné
spoje. V maximální míře se snažíme využívat podélné hrany, chráněné kartonem a
desky klademe tak, aby ve spojích nevznikala spára. Řezané podélné hrany, které
mají otevřené sádrové jádro, vždy ošetříme hoblíkem nebo nožem. Tmelení spojů
desek je závěrečný úkon v technologii suché výstavby a velkou měrou ovlivňuje
nejen optickou kvalitu, ale i statické a stavebně fyzikální vlastnosti hotového
díla. Před tmelením musí být dokončen mokrý proces u omítek a podkladního
betonu. Obecně je možné tmelit spoje až poté, kdy jsou vyloučeny možné objemové
a geometrické změny jak desek, tak samotné konstrukce (velké a náhlé vlhkostní
nebo tepelné změny). Teplota vzduchu během tmelení nesmí klesnout pod 5 °C.
Stálá teplota vzduchu by měla být udržována minimálně 2 dny před začátkem a po
ukončení tmelení. Tmelení probíhá zásadně ve dvou krocích v odstupu min. 1
hodiny. Při základním zaplnění vtlačíme do kořene spoje dostatek tmelicí hmoty
a spoj zarovnáme do roviny s deskou. Po cca 30 minutách odstraníme případný
přesahující materiál. Konečným tmelením s použitím minimálního množství
materiálu dosáhneme rovné a čisté plochy. Eventuální vyztužovací páska se
vkládá v průběhu prvního pracovního kroku před zarovnáním (odvislé od zakončení
desek a druhu nosné konstrukce). Při tmelení vnitřních rohů používáme
vyztužovací papírovou pásku uprostřed předem ohnutou, u vnějších rohů zesílenou
hliníkovou vložkou, popřípadě použijeme hliníkové děrované lišty. Po zatmelení
a přestěrkování spojů tmelíme a přestěrkujeme hlavy šroubů. Základním principem
při napojení SDK konstrukcí na jiné materiály a konstrukce je oddělení od
těchto konstrukcí. Důvodem je odlišná tepelná a vlhkostní roztažnost a odlišné
chování stýkajících se konstrukcí. Každý detail je třeba posoudit podle daných
podmínek. Oddělení vytváříme samolepicí separační páskou nebo jiným elastickým
materiálem.
NahoruSamostatné příčky
Samostatné příčky
SDK desky jsou neseny dřevěnou, častěji však kovovou podpůrnou
konstrukcí, kotvenou do okolních konstrukcí. K této konstrukci se upevňují
desky samořeznými povrchově ošetřenými šrouby. Do dutiny mezi dvěma deskami se
vkládá izolace z minerálních vláken. Spáry, které vznikají mezi deskami, se
tmelí a brousí. Stěny nejsou nosné ve smyslu statiky objektu.
Při návrhu konstrukce stěny musíme mít, kromě obecných požadavků,
představu, jaká instalační vedení mají příčkou probíhat a jaká zařízení či
předměty na ní mají být umístěny. Kabely a potrubí do 30 mm se mohou vést
horizontálně otvory předem připravených prostřihů v kovových stojinách. Větší
průřezy potrubí je třeba umístit do meziprostorů zdvojených stěn, který získáme
přizpůsobením nosné konstrukce. Instalační příčky se montují na dvojitou
vnitřní konstrukci, jsou vždy opláštěny dvojitě. Pro dosažení potřebné tuhosti
pod keramický obklad je předepsáno dvojvrstvé oplášťování, výjimečně se
připouští jednovrstvé při zredukované vzdálenosti stojin na 400 mm. Ve vlhkých
prostorách zásadně používáme impregnované desky (zelené). Pro upevňování
předmětů se do stěn zabudovávají pevné nebo posuvné konstrukce (nosiče).
Pozornost je třeba věnovat přenosu hluku proudicí vody vložením gumové izolace
mezi příchytky potrubí a nosnou konstrukci stěny a plošnou výplní instalační
stěny na bázi minerálních vláken. Při volbě plastových materiálů
elektroinstalací (krabic, trubek, kabelů) je nutné, zejména u budov s velkou
koncentrací lidí, zkoumat jejich hygienické vlastnosti. Materiály prosté
halogenů se používají do prostředí s vyšším zájmem na ochranu osob a zařízení,
velký význam mají "nehořlavé kabely“ používané ve větších centrech k napájení
vzduchotechniky, únikových dveří, klapek apod. V některých provozech je
důležitá chemická odolnost materiálů, v potravinářství je kladen důraz mimo
jiné (odolnost proti šíření plamene, odolnost proti teplu) také na krytí proti
prachu a vodě a na nerozbitnost světelných zdrojů v otevřených svítidlech. V
prostorách s náročnými požadavky na nepřítomnost choroboplodných zárodků musí
být místa vstupů, prostupů a dosedací okraje těsnicích vložek navíc těsněny
tmelem nebo přelepeny. Postup realizace stěn je třeba uzpůsobit tak, aby byly
alespoň potřebné vnitřní části stěn jednostranně přístupné pro instalace
rozvodů a kotevních elementů a k jejich vyzkoušení.
NahoruPředsazené stěny
Další možností využití SDK desek je pro předsazené stěny.
Desky jsou upevněny přímo na stěnu (lepením na masivní podklad pomocí
osazovacího pojiva, kotvením montážními podložkami, třmeny, svorkami), nebo
pomocí předsazené konstrukce (dřevěné, kovové). Sádrokarton může být využit
současně jako krycí deska instalací, vedených při zdi. Potrubí, hadice a
přívody jsou v prostoru mezi zdí a sádrokartonem. Do meziprostoru se umisťuje
izolační materiál. V případě tohoto izolačního obložení je vhodné do prostoru
umístit parozábranu, která zabraňuje kondenzaci vodních par. Vyrábějí se i
sendvičové desky s izolací polystyrenem nebo minerálními vlákny.
Systém SDK příček obsahuje detailní vyřešení všech běžných detailů,
vyskytujících se při jejich aplikaci. Toto, spolu s respektováním přikázaných
technologických zásad, zaručuje deklarované vlastnosti příček ve vazbě na celou
konstrukci objektu. Nejčastěji se používá kovová nosná konstrukce. Pod
vodorovné (UW) a svislé (CW) profily u stěny se používá samolepicí napojovací
těsnění. Profily se nerozbrušují, došlo by k porušení ochranné zinkové vrstvy.
CW stojí na dně podkladního UW profilu a u stropu jsou o 15–20 mm kratší. Až na
výjimky se UW a CW profily navzájem nespojují! Také desky se šroubují pouze k
CW profilům a to tak, aby od podlahy a stropu zůstaly odsazeny cca o 10 mm. Po
opláštění první strany a uložení požadovaných elektrických a sanitních
instalací umístíme do dutiny izolaci z minerálních vláken a zajistíme ji proti
posunu. Při obkladu druhé strany dbáme na to, aby proti spáře první strany
ležela plná plocha desky. Uvedené zásady konstrukčního řešení umožňují výškovou
dilataci. Pokud je třeba reagovat na dilataci stavby (nad dilatační spárou
stavby) nebo se jedná o SDK velkých rozměrů (délka nad 15 m), je třeba vytvořit
klasickou dilatační spáru, jejíž provedení spočívá v tom, že část konstrukce,
která jde přes spáru, musí být pevně uchycena pouze z jedné strany. Na volném
konci je vytvořena podkladní kluzná plocha, po které je umožněn pohyb pevné
konstrukce z druhé strany.
Pozornost je třeba věnovat např. i obvodovému těsnění křídla dveří
(jedno-, dvou- až třístupňové v závislosti na požadavku vzduchové
neprůzvučnosti) a provedení styku dveřního křídla s prahem, resp. řešení
bezprahové či s prahovou kovovou lištou (aplikace lišt s profilovým těsněním v
dveřním křídle, které se při otevření dveří uvolní).
NahoruPožární bezpečnost
Požární bezpečnost
Sádrokartonová deska je materiál, na němž není požární odolnost
definovatelná. Pro materiál je definována zkouška hořlavosti. Na základě této
zkoušky jsou zařazeny sádrokartonové desky určené pro požární aplikace do třídy hořlavosti A – Nehořlavé (dle ČSN 73 0862, kterou nahradila ČSN EN 13501-1 + A1:2010) . Požární odolnost je vlastnost celé
konstrukce. Při použití materiálů specifikovaných v technické dokumentaci a při
zachování konstrukčních zásad daných technologickými předpisy výrobce je možné
dosahovat požárních odolností v rozsahu 15–180 minut. Prakticky to
znamená, že požární odolnost je deklarovaná vždy pro jednoznačně určenou
konstrukční část (např. celá konstrukce příčky určité skladby včetně dveří),
zhotovenou předepsaným technologickým postupem. Atestované konstrukce najdeme v
katalozích požárně odolných konstrukcí výrobců, kteří dodávají ke každé
konstrukci Klasifikační protokoly a Certifikáty.
Sádrokartonové konstrukce s protipožární odolností je oprávněna
montovat pouze odborně způsobilá (certifikovaná) firma.
NahoruKonstrukční upozornění
K oddílu sádrokartonových dělicích nenosných konstrukcí uvádíme
některé souvislosti, o kterých se příliš nehovoří, ale podstatným způsobem
ovlivňují výslednou kvalitu díla. Měly by být též pobídkou k tomu, aby studium
konstrukčních podkladů nekončilo s uspokojením po několika prvních
stránkách.
NahoruKotvení stěn do tuhé stropní konstrukce
-
"Obvyklé“ řešení kotvení
Obrázky uvádějí častý případ upevnění jednoplášťové SDK příčky.
Kotvení u podlahy a u stropu masivní konstrukce se příliš nezaobírá akustickými
problémy a možnými deformacemi souvisejících konstrukčních částí. Tomu odpovídá
i obecně nepřípustné sešroubování SDK desek s připojovacími vodorovnými
profily (zde např. UW-profil), které je v některých podkladech uváděno u
předsazených stěn (ovšem s podmínkou, že před montáží proběhly základní
deformace nosné konstrukce). Na desku stěny se přenášejí bezprostředně statické
síly vyvolané deformacemi stropní konstrukce, stejně jako podstatná část
akustických vln.
-
Úprava SDK příčky u stropu s očekávanou
deformací
-
Kotvení příček při větších očekávaných
průhybech
Očekáváme-li vyšší průhyby masivního stropu, je třeba vždy
…