Vymezování nových zastavitelných ploch je jedním z nejvýznamnějších aspektů pořizování nové územně plánovací dokumentace a samotné zastavitelné plochy lze označit za jednu z nejdůležitějších obsahových náležitostí územních plánů, protože je jimi předurčen budoucí rozvoj příslušné obce.
Potřeba vymezení určité zastavitelné plochy či ploch je jedním z nejčastějších důvodů pořizování změn územních plánů. I přes tento nezpochybnitelný význam dané problematiky, jedná se o oblast, v níž je poměrně často chybováno, což bývá mnohdy důvodem pro zrušení dokumentace, případně její napadené části. Zákon totiž na vymezování nových zastavitelných ploch s ohledem na cíle a úkoly územního plánování, především pak ochranu nezastavěného území a volné krajiny stanoví nemalé požadavky, především pak na odůvodnění nově přijatého řešení. Podle ust. § 53 odst. 5 písm. f) stavebního zákona je totiž součástí odůvodnění územního plánu také vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch. Podle ust. § 55 odst. 4 stavebního zákona lze další zastavitelné plochy změnou územního plánu vymezit pouze na základě prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné lochy a potřeby vymezení nových zastavitelných ploch.
Otázkou, která v minulosti vyvstala, a to i v judikatuře, je, jaký je rozdíl mezi odůvodněním nových zastavitelných ploch ve změně územního plánu a odůvodněním koncepce nových zastavitelných ploch v územním plánu zcela novém. V zásadě je nutno vycházet z toho, že požadavek na náležité odůvodnění se z povahy věci uplatní jak při pořizování změny územního plánu, tak i při pořizování změny. Co se však týče požadavku na odůvodňování nemožnosti využití již vymezených zastavitelných ploch dle ust. § 55 odst. 4 stavebního zákona, z povahy věci je zřejmé, že tomuto u nově pořizovaného územního plánu dostát nelze. Tento závěr učinil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 1 Aos 6/2013. Nejvyšší správní soud v něm přisvědčil krajskému soudu, který se spokojil s odůvodněním potřebnosti nových zastavitelných ploch v rámci rozhodnutí o námitkách, z něhož bylo patrné, že se pořizovatel touto otázkou podrobně zabýval, a na základě logické argumentace demografickými statistikami a odhadovaným vývojem bytového fondu na území obce tuto potřebnost racionálně zdůvodnil. Předmětný územní plán tedy v daném řízení obstál. V předmětné lokalitě se jednalo o nárost zastavitelného území o 1/3.
Příkladem, kdy naopak odůvodnění potřebnosti zastavitelných ploch v novém územním plánu neobstálo, je rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 5 As 37/2014. V něm Nejvyšší správní soud rovněž potvrdil závěry soudu krajského, a to, že v odůvodnění příslušného územního plánu kapitola „vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch“ zcela chybí, resp. že v návrhu nebyla obsažena ani jako součást jiné kapitoly. Velmi obecné…
