dnes je 21.11.2024

Input:

Výkon veřejné správy

30.10.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.2.1
Výkon veřejné správy

JUDr. František Nováček, DESS

Výkon veřejné správy je upraven v ustanoveních SZ § 4 – 17 včetně novely stavebního zákona. Tato část zákona doznala změny již v předchozí úpravě č. 183/2006 Sb. a dílčí změny přináší i novela č. 225/2017 Sb.

Úvodní ustanovení SZ § 4 odst. 1 zavazuje orgány územního plánování a stavební úřady přednostně využívat zjednodušující postupy a postupovat tak, aby dotčené osoby byly co nejméně zatěžovány a aby v případě, kdy lze za podmínek tohoto zákona vydat v dané věci, zejména u jednoduchých staveb, pouze jedno rozhodnutí, upustily od dalšího povolování záměru. Pokud je spolu se stavbou hlavní předmětem žádosti nebo ohlášení soubor staveb, stavební úřad všechny stavby projedná v režimu stavby hlavní." Zde je třeba se vrátit k předchozím ustanovením novely a to k § 2 odst. 8 a 9 SZ, které definují, co je rozumí souborem staveb a co je stavba hlavní. Soubor staveb předpokládá splnění několika zásadních podmínek, a to:

  1. musí jít o vzájemně související stavby,
  2. stavby jsou realizovány v rámci jednoho stavebního záměru,
  3. stavby jsou na souvislém území nebo jsou budovány za společným účelem.

Hlavní stavbou je chápána stavba, která určuje účel výstavby souboru staveb. Není to tedy stavba svým rozsahem největší ani stavba na realizaci nejnáročnější, ale stavba z hlediska souboru staveb nejzásadnější, nejdůležitější, resp. stavba, bez níž by soubor staveb nebyl schopen provozu, pro jaký je vytvořen.

ZÁSADY ČINNOSTI SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

Zásady činnosti správních orgánů jsou dány jiným právním předpisem, kterým je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších změn a doplňků, konkrétně ustanovení § 2 – 7 včetně. Lze je shrnout takto:

  • Správní orgán postupuje v souladu s právními předpisy a uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.

  • Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

  • Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.

  • Správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.

  • Správní orgán s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a neohrozí-li to účel úkonu.

  • Správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.

  • Pokud to povaha projednávané věci umožňuje, pokusí se správní orgán o smírné odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí dané věci.

  • Správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů.

  • Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou.

  • Správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy.

Závazná stanoviska dotčených orgánů

Oprávnění dotčených orgánů vydávat závazná stanoviska (§ 4 odst. 2 zákona – Dotčené orgány vydávají závazná stanoviska......) zůstává v novele beze změny. Zákonodárce ale považoval za nutné doplnit v novele větu, která stanoví, že pro obsah závazného stanoviska se použije § 149 odst. 2 správního řádu obdobně. Toto ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, říká, že závazné stanovisko obsahuje závaznou část a odůvodnění. V závazné části dotčený orgán uvede řešení otázky, která je předmětem závazného stanoviska, ustanovení zákona, které zmocňuje k jeho vydání a další ustanovení právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen. V odůvodnění uvede důvody, o které se opírá obsah závazné části závazného stanoviska, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen. Dotčené orgány zde tedy mají jasně stanovený obsah závazného stanoviska.

Do ustanovení SZ § 4 byly doplněny ještě další odstavce, které se závaznými stanovisky zabývají. Dle § 4 odst. 6 stanoví-li dotčené orgány ve svém závazném stanovisku podmínky, jsou příslušné kontrolovat jejich dodržování, stavební úřad poskytne součinnost potřebnou ke kontrole těchto podmínek. Původní znění odst. 6 bylo odlišné – poskytovalo možnost dotčeným orgánům stanovit podmínky, ale ty nemusely být součástí výrokové části rozhodnutí, a dále stanovalo možnost kontroly jejich dodržování.

Je nepochybné, že se jedná o ustanovení, které má zvýšit význam dotčených orgánů a jimi vydávaných závazných stanovisek. Celkový dopad tohoto ustanovení je ale do určité míry oslaben tím, že dotčený orgán nemá povinnost nezbytně stanovit podmínky (stanoví-li.....) a dále, že je stanovena pouze příslušnost, ale nikoliv povinnost kontroly jejich dodržování. Bude tedy záležet na uvážení správního orgánu, zda v závazném stanovisku uvede podmínky a následně, zda se rozhodne tyto podmínky, jejich dodržování, kontrolovat. Pokud podmínky stanoví a bude kontrolovat jejich dodržování, příslušný stavební úřad mu ke kontrolní činnosti poskytne součinnost.

Jako důležité se jeví nové ustanovení § 96b novely, které rozvádí závazné problematiku závazného stanoviska orgánu územního plánování. Tímto ustanovením se odstraňuje nejednoznačnost předchozí právní úpravy, zda orgány územního plánování vydávají závazná stanoviska nebo pouze stanoviska, kterými se mohou příslušné stavební úřady řídit nebo ne. Pro orgány územního plánování je vydávání závazných stanovisek oproti obecnému ustanovení v § 4 poněkud modifikováno, a to ve smyslu, že v případě, že orgán územního plánování shledá záměr přípustným, stanoví podmínky jeho uskutečnění. Tedy je zde povinnost orgánu územního plánování stanovit podmínky oproti uvážení dotčeného orgánu dle ust. 4 odst. 6. Taktéž je orgán územního plánování povinen z moci úřední nahradit své závazné stanovisko, pokud se dostane do rozporu s politikou územního rozvoje nebo s územně plánovací dokumentací, pokud byla vydána po vydání závazného stanoviska. Tato povinnost neplatí, pokud bylo vydáno rozhodnutí nebo byl proveden jiný úkon dle odst. 1 § 96b, tedy bylo závazné stanovisko již konzumováno.

Obecně lze říci, že dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem a navazující stanoviska nebo navazující závazná stanoviska mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno, nebo skutečností vyplývajících z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů pro rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu podle stavebního zákona, jinak se k nim nepřihlíží. V řízeních podle stavebního řádu se již nepřihlíží k závazným stanoviskům dotčených orgánů ve věcech, o kterých bylo rozhodnuto ve vydaném regulačním plánu, v územním rozhodnutí nebo v územním opatření o stavební uzávěře anebo v územním opatření o asanaci území, nejde-li o závazné stanovisko uplatněné na základě nově zjištěných a doložených skutečností. Těmito požadavky stavební zákon dotčeným orgánům omezil možnost stanovování dalších požadavků v navazujících řízeních či postupech a mj. je vede k odpovědnějšímu posouzení záměru. Nemůže se proto stát, že by dotčený orgán k jednomu záměru vydal v různých postupech či řízeních podle stavebního zákona bez vážného důvodu, tj. aniž by došlo k nově zjištěným a doloženým skutečnostem, protichůdná stanoviska, nebo by v navazujících postupech uplatňoval požadavky, které byly nebo měly být řešeny v postupech předcházejících.

Postupy podle stavebního zákona jsou vždy úzce spojeny s postupy podle správního řádu, a tak je tomu i v případě závazných stanovisek dotčených orgánů. Podle § 149 SprŘje závazné stanovisko úkonem učiněným správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Stavební zákon k tomu obsahuje v řadě ustanovení lhůtu, v níž lze uplatnit závazné stanovisko, jinak k nim správní orgán nepřihlédne, a tím pro konkrétní řízení omezuje závaznost stanoviska pro své rozhodování.

Správní řád také stanoví, že bylo-li v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán, v případě žádosti podle stavebního zákona stavební úřad, další dokazování a žádost zamítne.

Otázku nezákonného závazného stanoviska a jeho přezkumu upravují nová ustanovení SZ - § 4 odst. 9, 10 a 11.

Nezákonné závazné stanovisko dotčeného orgánu lze zrušit nebo změnit správním orgánem nadřízeným dotčenému správnímu orgánu, ale pouze v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí, které bylo tímto závazným stanoviskem podmíněno. Z textu vyplývá, že jiné přezkoumání nezákonného stanoviska dotčeného orgánu není možné. Týká se ale pouze těch závazných stanovisek, které byly vydány pro účely stavebního zákona. Pro jiná závazná stanoviska platí ustanovení § 149 odst. 4 SprŘ.

Nezákonné závazné stanovisko nadřízeného orgánu lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, které vede příslušný nadřízený správní orgán tomu správnímu orgánu, který závazné stanovisko vydal. Opět se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení dle správního SprŘ, včetně počítání lhůt.

Dojde-li k situaci, že rozhodnutí, které bylo podmíněno závazným stanoviskem dotčeného orgánu a o jehož zrušení nebo změně rozhodl nadřízený správní orgán, již nabylo právní moci, řízení se neobnovuje.

Koordinované závazné stanovisko

Vydávání koordinovaných stanovisek, či koordinovaných závazných stanovisek, zůstává beze změny v platnosti.

Koordinované závazné stanovisko lze vydat, jen pokud nedojde k rozporu mezi požadavky na ochranu jednotlivých veřejných zájmů. Nejedná se o novou působnost správního orgánu, pouze o zjednodušení postupu při vydávání závazných stanovisek dotčených orgánů. Místo několika žádostí o vydání závazného stanoviska na jednotlivé odbory jednoho úřadu požádá žadatel pouze o vydání koordinovaného závazného stanoviska, a to buď s uvedením k věci se vztahujících zvláštních zákonů, nebo si správní orgán o tom učiní úsudek sám na základě předložených podkladů nebo dokumentace. Výstupním dokumentem – koordinovaným závazným stanoviskem je jedna písemnost, na níž budou uvedena jednotlivá závazná stanoviska.

ORGÁNY ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ

Zákon upravuje ve věcech územního plánování kompetence jednotlivých orgánů obcí a krajů, Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva obrany. Cílem úpravy je stanovit jasné zásady a pravidla pro výkon působnosti na úseku územního plánování. Působnost ve věcech územního plánování je upravena v hlavě II SZ, § 5 – 17. Orgány územního plánování jsou orgány obcí a krajů, Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) a na území vojenských újezdů Ministerstvo obrany (MO). S výjimkou rozhodování zastupitelstva obce nebo kraje se jedná o přenesenou působnost. Podrobně jsou jednotlivé činnosti obcí, krajů, hlavního města Prahy, MMR a MO na úseku územního plánování popsány v § 5 až 11 stavebního zákona.

Obec

Obecní úřad obce s rozšířenou působností (úřad územního plánování) má úlohu pořizovatele zejména územního plánu a regulačního plánu pro území obce, popř. na žádost obce ve svém právním obvodu totéž i pro tuto obec, pořizovatele územně plánovacích podkladů, vymezení zastavěného území na žádost obce ve svém správním obvodu, vydává závazná stanoviska podle ust. § 96b stavebního zákona a vykonává další činnosti podle stavebního zákona.

Byl upraven odst. 3 – obecní úřad, který se současně stavebním úřadem působí v rámci části třetí hlavy III. dílů 4 a 5stavebního zákona (vydává rozhodnutí a provádí jiná opatření) pokud není stanoveno jinak a v rámci části čtvrté hlavy III (vydává rozhodnutí, provádí jiná opatření a vykonává další opatření podle části IV. Zvlášť je třeba upozornit na úpravu v postavení orgánů obcí (i krajů – viz dále) jako dotčených orgánů v územním řízení z hledisek uplatňování záměrů územního plánování. Toto postavení má obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě, že sám územní rozhodnutí nevydává. Některé činnosti na úseku územního plánování vykonává i obec, pokud zajistí splnění kvalifikačních požadavků pro výkon územně plánovací činnosti podle § 24 stavebního zákona.

Obecné stavební úřady obcí na úseku územního plánování zejména vydávají územní rozhodnutí a územní souhlas.

Zastupitelstvo obce v samostatné působnosti zejména rozhoduje o pořízení územního plánu a regulačního plánu, schvaluje zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu, vydává územní plán, vydává regulační plán, projednává zprávu o uplatňování územního plánu a vykonává další činnosti stanovené zákonem.

Rada obce (v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo) podle stavebního zákona zejména vydává vymezení zastavěného území, územní opatření o asanaci a územní opatření o

Nahrávám...
Nahrávám...