Postavení orgánů ochrany přírody jako dotčených orgánů státní správy v územním řízení po velké novele stavebního zákona.
Velká novela zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), provedená zákonem č. 350/2012 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2013, se významným způsobem dotkla také postavení dotčených orgánů státní správy (jimiž jsou též orgány ochrany přírody) ve všech oblastech působnosti stavebního zákona – v územním plánování, územním řízení i stavebním řízení. Následující článek se zaměří především na některé změny týkající se územního řízení.
Obecně k postavení dotčených orgánů státní správy
V návaznosti na ustanovení § 136 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zakotvuje obecné ustanovení § 4 stavebního zákona, že orgány územního plánování postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů (odkazováno je například na zákon o ochraně přírody, vodní zákon, lesní zákon a řadu dalších). Novelou bylo konkretizováno, že dotčené orgány za tímto účelem vydávají závazná stanoviska pro rozhodnutí a pro jiné úkony stavebního úřadu nebo úkony autorizovaného inspektora podle tohoto zákona, a stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jejichž obsah je závazný pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy podle tohoto zákona (tedy pro zásady územního rozvoje a územní a regulační plány). Dále je nově výslovně uvedeno, že pokud posuzovaný návrh obsahuje varianty řešení, dotčený orgán posuzuje každou variantu samostatně.
Shodně jako před novelou platí, že dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem a navazující stanoviska nebo navazující závazná stanoviska mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno, nebo skutečností vyplývajících z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů pro rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu podle tohoto zákona, jinak se k nim nepřihlíží.
Trojí možný průběh územního řízení
Z pohledu ochrany životního prostředí je podstatné, že po novele stavebního zákona může územní rozhodnutí být vydáno jedním z následujících tří způsobů:
- v „klasickém“ územním řízení (viz § 87 odst. 1 novelizovaného stavebního zákona),
- v územním řízení pro záměry, které už byly hodnocené podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpis (dále jen „zákon EIA“), tj. byly ve zjišťovacím řízení z posuzování podle zákona EIA vyloučeny anebo pro ně již bylo stanovisko k posuzování vlivů provedení záměru na životní prostředí vydáno (viz § 87 odst. 2 novelizovaného stavebního zákona), které je oproti „klasickému“ územnímu řízení spojeno s vyšší mírou účasti veřejnosti a probíhá v delších lhůtách, nebo
- v územním řízení, které je spojené s hodnocením vlivů na životní prostředí (viz § 91 novelizovaného stavebního zákona) - územní řízení lze spojit s vybranými postupy při posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona EIA u záměrů uvedených v příloze č. 1 kategorii II zákona EIA nebo u záměrů, u kterých příslušným úřadem je krajský úřad anebo u záměrů, u kterých proběhlo zjišťovací řízení podle § 7 zákona EIA, pokud příslušný úřad v závěru zjišťovacího řízení…
