2.2.4
Umisťování staveb v nezastavěném území podle § 18 odst. 5 stavebního zákona
Mgr. Martina Pavelková
V praxi se poměrně běžně setkáváme se situací, kdy je nutné umístit stavbu v nezastavěném území. V následujícím textu je s ohledem na zákonnou úpravu vysvětleno, za jakých okolností je možné stavby v nezastavěném území umístit, a jaké jsou problematické situace, které mohou v těchto případech nastat.
Nezastavěné území jako takové je definováno v § 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., podle kterého jej tvoří pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy. Zastavěným územím je dle základních pojmů území vymezené územním plánem nebo postupem podle tohoto zákona. Nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí. Zastavitelná plocha je plocha vymezená k zastavění v územním plánu nebo v zásadách územního rozvoje.
Umisťování staveb v nezastavěném území je upraveno v § 18 odst. 5 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení lze v nezastavěném území v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, přípojky a účelové komunikace, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra; doplňková funkce bydlení či pobytové rekreace není u uvedených staveb přípustná. Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje.
Pouze stavby pro zemědělství jsou z daného výčtu stavebně právními předpisy přímo definovány. Tato definice je obsažena v § 3 písm. f) vyhlášky č. 268/2009 Sb., o obecných technických požadavcích na stavby. Ani tato definice však není pro výklad pojmu stavby pro zemědělství (nikoli opatření a zařízení) zcela určující, a v odůvodněných případech ji lze rozšířit. Až do vydání společné metodiky Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva zemědělství bylo velmi problematické například umísťování včelínů, které vyhláška právě ze staveb pro zemědělství vylučovala. Dle této metodiky se týká vyhláška včetně základních pojmů pouze stanovení technických požadavků na stavby, tzn., že jejím předmětem není definice hospodářských zvířat. Pokud tedy stavby pro včely a ryby z výčtu staveb pro hospodářská zvířata vylučuje, nelze to brát za závazné i při aplikaci jiných právních předpisů, ale pouze při aplikaci této vyhlášky.
V případě ostatních staveb přípustných v nezastavěném území je nutno splnění zákonem stanoveného účelu prokázat s ohledem na znění právních předpisů na jednotlivých úsecích a záležet bude proto zejména na odůvodnění souladu účelu dané stavby se zvláštním zákonem. V obecné rovině lze k jednotlivým druhům staveb z hlediska jejich účelu uvést následující.
Staveb pro lesnictví se kromě obecné právní úpravy obsažené v zákoně o lesích týká i vyhláška č. 239/2017 Sb., kterou se stanoví technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa, a která s účinností od 1. 1. 2018 nahradila původní vyhlášku č. 433/2001 Sb. Vyhláška však přímo definici pojmu stavba pro lesnictví neobsahuje, nehledě na to, že i zde je nutno vyhlášku vykládat tak, že obsahuje pojmy pouze pro její věcný rozsah, tzn. stanovení technických…
