18.8
Údržba a opravy ocelových konstrukcí
Martin Šturma – Igor Lüftner
Vlastník ocelové konstrukce má podle stavebního zákona povinnost řádně ji udržovat. V případě zanedbání údržby je vlastník konstrukce spoluzodpovědný za případné škody. Údržba se řídí předpisem pro kontrolu a údržbu. Dokladem o údržbě jsou zejména pravidelné prohlídky podle ČSN 73 2604:2012 .
Pravidelná údržba ocelových konstrukcí
U některých nosných ocelových konstrukcí se kromě běžné údržby vyplývající z výsledků prohlídek předepisuje pravidelná údržba konstrukcí:
-
u výrazně korozně namáhaných konstrukcí (např. v chemických provozech) se má předepsat periodická obnova nátěrů. Na základě posouzení odborníkem lze životnost nátěrového systému po dosažení termínu předepsané obnovy prodloužit,
-
u konstrukcí s jeřáby se má pomocí měření pravidelně kontrolovat a rektifikovat výšková a směrová poloha kolejnice jeřábové dráhy. Předepsané tolerance jsou uvedeny v ČSN 73 5130:1994 . Četnost kontrol má být uvedena v předpisu pro kontrolu a údržbu. Rektifikace proběhnou na základě výsledků těchto kontrol
-
u konstrukcí s prvky s omezenou životností danou projektem se provádí jejich výměna po ukončení životnosti. Životnost prvků konstrukce lze prodloužit na dobu delší než je uvedena v projektu výpočtem na základě provedených měření.
Opravy ocelových konstrukcí
Jsou-li zjištěny při prohlídce poškození a závady, nejprve se zjišťují jejich příčiny. Při odstraňování poškození se postupuje podle projektu, resp. odborného návrhu.
Při zjištění poškození konstrukce, poškození nátěrů, korozních úbytků, výrazných odchylek od předpokládané geometrie apod., se provede v rámci údržby jejich oprava, obnova nátěrů apod. Pokud nelze opravu s vynaložením přiměřených nákladů provést, provede se posouzení její spolehlivosti. V případě, že konstrukce nevyhovuje kritériím spolehlivosti, nebo nelze tolerovat konstrukce nevyhovující z hlediska použitelnosti, navrhnou se a provedou konstrukční a případně další nápravná opatření zahrnující opravy, modernizaci, nátěry, úpravy konstrukcí zajišťujících bezpečný pohyb osob, tlumení kmitů apod. (Pro výrobu nových dílců a položek v dílně nebo na staveništi a pro montáž platí ustanovení ČSN EN 1090-2:2019 . Má-li se při opravách nebo zesílení konstrukce použít svařování, je nutno se předem příslušnými zkouškami přesvědčit o svařitelnosti materiálu rekonstruované konstrukce.) Pokud nelze ani tato nápravná opatření s vynaložením přiměřených nákladů provést, je alternativním řešením umožňujícím další provoz konstrukce tzv. řízení rizik. Mezi ně patří omezení zatížení, změna způsobu využívání konstrukce, změna režimu přístupu osob (prostředky osobního zajištění) a monitoring konstrukce a zatížení k identifikaci stavů, kdy konstrukce přestává být dostatečně spolehlivá a je nutno přijmout mimořádná opatření (omezení provozu, vyloučení provozu, odklízení sněhu apod.). Monitoring nevyhovující konstrukce spočívá v trvalém sledování působení vnějších vlivů a jejich účinků na konstrukci (zatížení, teplota, korozní úbytky, kmitání, rozvoj trhlin, změna geometrických parametrů, změna hodnot vnitřních sil apod.). Nejčastěji se monitoruje zatížení. Zatížení lze monitorovat přímo nebo nepřímo. Nepřímo lze zatížení monitorovat měřením napjatosti (zpravidla tenzometry) či deformací. Spolehlivost údajů získaných nepřímým monitorováním se má ověřit zatěžovací zkouškou.
Pokud je zjištěno únavové poškození a nelze ho spolehlivě a s vynaložením přiměřených nákladů opravit, nebo nelze poškozené prvky vyměnit, stanoví se zbytková…
