Stavební zákon 2021 - 1/3

2.2.60

Stavební zákon 2021 – 1/3

Ing. Bohumír Číhal

V této části tématu k návrhu stavebního zákona, s připravovanou platností v roce 2021, uvádíme, jak jsou zakotveny stanovené cíle a priority v článcích návrhu zákona, předloženém 28. 5. 2020 k projednání Legislativní radou vlády. Vzhledem k rozsahu 328 paragrafů zákona, 8 příloh a 51 úprav (většinou zrušení) stávajících právních předpisů, věnujeme se zde především avizovaným změnám v klíčových oblastech. Následující text zahrnuje Část první, Část druhou a Část třetí.

Členění návrhu zákona

Zákon je členěn na Část první až Část dvanáctou a Přílohy 1 až 8.

Jednotlivé Části zákona, ve zkrácené podobě, upravují

• Úvodní ustanovení (§ 1 až 17) – Obecná ustanovení k předmětu úpravy a ochraně zájmu, vázanosti dotčených orgánů; Pojmy.

• Organizace a výkon veřejné správy (§ 18 až 40) – Státní stavební správa a její působnost ve věcech územního plánování a stavebního řádu; Vymezení území.

• Územní plánování (§ 41 až 136) – Cíle a úkoly, obecná ustanovení; Nástroje územního plánování, Státní dozor ve věcech územního plánování.

• Stavební právo hmotné (§ 137 až 169) – Požadavky na výstavbu a výrobky pro stavby; Činnosti ve výstavbě vč. odpovědnosti.

• Vyvlastnění (§ 170).

• Stavební řád (§ 171 až 273) – Úkony před zahájením řízení; Řízení o povolení záměru; Výjimky z požadavků na výstavbu; Řízení o užívání; Odstraňování staveb; Mimořádné postupy; Nález; Kontrolní prohlídka; Kontrola;

• Informační systém veřejné správy (§ 274 až 282).

• Autorizovaný inspektor (§ 283 až 293).

• Přestupky (§ 294 až 297).

• Soudní přezkum (§ 298 až 301).

• Společná ustanovení – Přechodná ustanovení; Zmocňovací ustanovení; Zrušení právních předpisů (§ 302 až 327).

• Účinnost (§ 328).

Určení Příloh 1 až 8 uvádíme dále u souvisejících ustanovení zákona.

Seznámení s návrhem zákona je v uspořádání podle jeho Částí. Vysvětlující text odpovídá stanovisku předkladatele návrhu zákona. Podrobnější strukturu zákona, ke snadnější orientaci v jeho Částech, Hlavách, Dílech a Oddílech obsahuje článek Struktura a účinnost stavebního zákona – 05/2020.

Předmět úpravy

Nový stavební zákon navazuje svým předmětem úpravy na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánovacím a stavebním řádu. Ustanovení §1 Předmět úpravy je však rozšířeno o požadavky na výstavbu a na stavby (tzv. stavební právo hmotné).

Nově upravuje stavební zákon podmínky ochrany veřejných zájmů státní stavební správou, úřady územního plánování a orgány samosprávy nejen podle stavebního zákona, ale též podle jiných právních předpisů, neboť dochází k přesunu některých kompetencí z dotčených orgánů na stavební úřady. Smyslem ustanovení § 2 ochrana zájmů, které se projevuje v celém stavebním zákoně, je zakotvit zásadu, že stavební úřady zvažují dotčené veřejné zájmy chráněné jinými právními předpisy, ale také zájmy soukromé na rozvoji jejího území. Jde o výslovné vyjádření principu proporcionality a vážení zájmů, který se uplatňuje v každém rozhodování orgánů veřejné moci v mezích jejich správního uvážení.

Významné je ustanovení § 3 Vázanost dotčených orgánů, které dopadá na ty dotčené orgány, jejichž agenda nebyla integrována do rozhodování stavebního úřadu. Ustanovením je vyjádřen obecný princip vázanosti jednou vydaným závazným stanoviskem, stanoviskem nebo vyjádřením. Výslovně je také zakotven princip, že věci, které byly vyřešeny a projednány v rámci pořizování územně plánovací dokumentace, nemohou být předmětem řešení v navazujících procesech. Z principu vázanosti dotčeného orgánu jednou vydaným závazným stanoviskem jsou stanoveny výjimky

• při zjištění nových podstatných skutečností, které nemohly být zohledněny dříve,

• z důvodů skutečností vyplývajících z větší podrobnosti pořizované územně plánovací dokumentace nebo na základě výsledků řešení rozporů.

Pojmy

Záměr a záměr EIA

V Hlavě II Pojmy Části první se nově definují pojmy záměr a záměr EIA. Pojem záměr je definován jako souhrnný pojem, který zahrnuje stavbu, zařízení, údržbu, změnu využití území, dělení nebo scelování pozemků a stanovení ochranného pásma. Záměr EIA představuje záměr, který podléhá posouzení vlivů na životní prostředí.

V ustanovení § 6 je nově definován pojem stavba jako stavební dílo, které

• vzniká stavební nebo montážní činností,

• vzniká ze stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí,

• slouží k užívání na stanoveném místě.

Za stavbu se považuje, stejně jako ve stávající právní úpravě, také výrobek plnící funkci stavby a podle okolností také její část nebo změna dokončené stavby (definovaná v zákoně).

Stavby jsou

• drobné, uvedené v Příloze č. 1 k zákonu,

• jednoduché, uvedené v Příloze č. 2 k zákonu,

• vyhrazené, uvedené v Příloze č. 3 k zákonu,

• ostatní.

Upřesněný pojem zařízení zahrnuje nejen reklamní zařízení (definovaná v zákoně), ale též různá technická zařízení. Stejně jako ve stávající právní úpravě je určující stanovisko stavebního úřadu v případě pochybnosti o tom, zda se jedná o stavbu nebo zařízení.

Veřejná infrastruktura

Veřejná infrastruktura je jedním z klíčových pojmů stavebního zákona. Stavební zákon v ustanovení § 10 taxativně vymezuje čtyři základní typy veřejné infrastruktury: dopravní infrastrukturu, technickou infrastrukturu, občanské vybavení a veřejná prostranství, které jsou zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu. Z pochopitelných důvodů nelze uvést kompletní výčet všech prvků, které jsou součástí jednotlivých typů veřejné infrastruktury, proto je výčet v zákoně uveden demonstrativně.

Organizace a výkon veřejné správy

Státní stavební správa

Ustanovením § 18 Organizace a výkon veřejné správy, se zřizuje nová soustava orgánů státní stavební správy, na jejímž vrcholu stojí Nejvyšší stavební úřad (NSÚ). Součástí nové soustavy jsou Specializovaný stavební úřad a krajské stavební úřady, podřízené Nejvyššímu stavebnímu úřadu. Z dosavadní právní úpravy zůstává zachována působnost tzv. jiných stavebních úřadů, jimiž jsou Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra. Dále je zachován výkon přenesené působnosti ve věcech stavebního řádu obcí s rozšířenou působností a dalších obcí podle tohoto zákona, které jsou také součástí soustavy orgánů státní stavební správy.

Nejvyšší stavební úřad je ústředním správním úřadem ve věcech územního plánování, stavebního řádu a vyvlastnění. Sídlem Nejvyššího stavebního úřadu je Praha, v čele je předseda, kterého jmenuje, podle zákona o státní službě, vláda.

Specializovaný stavební úřad je správním úřadem s celostátní působností ve věcech stavebního řádu, jeho sídlem je Praha. Organizačně je postaven na roveň krajským stavebním úřadům. Specializovaný stavební úřad bude stavebním úřadem pro povolování strategických staveb celostátního významu.

Krajské stavební úřady se sídlem v krajských městech samosprávných krajů (resp. Stavební úřad hlavního města Prahy se sídlem v Praze) vykonávají územní působnost v území vyššího územního samosprávného celku, jehož název je součástí názvu krajského stavebního úřadu.

Vzhledem k tomu, že agenda stavební správy klade značné nároky na hustotu sítě stavebních úřadů, zákon stanoví možnost dislokace územních pracovišť Specializovaného stavebního úřadu a krajských stavebních úřadů. Seznam územních pracovišť stanoví prováděcí vyhláška, kterou vydá NSÚ.

Působnost ve věcech územního plánování

Ustanovení § 23 stanovuje, které orgány vykonávají působnost ve věcech územního plánování. Taxativně jmenuje Nejvyšší stavební úřad, úřady územního plánování, orgány obcí, orgány krajů a Ministerstvo obrany. Definuje úřad územního plánování jako obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajský úřad. Dále stanovuje, které orgány obcí a krajů vykonávají působnost ve věcech územního plánování. Jedná se v obou případech o zastupitelstva obcí a krajů a rady obcí a krajů.

Zřizuje se Ústav územního rozvoje (ÚÚR) se sídlem v Brně, který je organizační složkou státu podřízenou Nejvyššímu stavebnímu úřadu. ÚÚR založený v roce 1994 je v současné době podřízen Ministerstvu pro místní rozvoj. Změněné kompetence uvádí ustanovení § 25 odst. 3.

V ustanoveních § 26 až 31 vyjmenovává zákon nejvýznamnější kompetence úřadů a jejich složek ve věcech územního plánování.

Působnost ve věcech stavebního řádu

Působnost ve věcech stavebního řádu vykonávají orgány státní stavební správy, kterými jsou NSÚ, Specializovaný stavební úřad a krajské stavební úřady. Tuto působnost dále vykonávají obecní stavební úřady, kterými se rozumí obce s rozšířenou působností a jiné obce stanovené prováděcí vyhláškou, jež tuto agendu budou vykonávat v přenesené působnost. Mělo by se jednat o obecní úřady obcí, kde je smysluplné (vzhledem k objemu agendy, kapacitním možnostem obecního úřadu i s ohledem na velikost správního obvodu a dostupnost) tuto agendu vykonávat. S ohledem na specifickou povahu staveb pro obranu a bezpečnost je ponechána zvláštní působnost tzv. jiných stavebních úřadů, kterými jsou Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra.

Specializovaný stavební úřad je správním orgánem 1. stupně u staveb celostátního významu, tj. ve věcech vyhrazených staveb včetně staveb souvisejících, jež by jinak byly v působnosti krajského stavebního úřadu nebo obecního stavebního úřadu (s výjimkou vojenských letišť, vojenských leteckých staveb a jejich ochranných pásem, kdy jejich působnost stavebního úřadu vykonává Ministerstvo obrany). Výčet vyhrazených staveb je obsažen v Příloze č. 3 k zákonu.

Územní plánování

Cíle a úkoly

Právní úprava v Části třetí, Hlavy I. Cíle a úkoly územního plánování navazuje do značné míry na stavební zákon č. 183/2006 Sb. Některé cíle a úkoly územního plánování se modernizují a doplňují, zejména podle požadavků Politiky architektury a stavební kultury, zpracované Ministerstvem pro místní rozvoj, a z dalších odborných poznatků a koncepčních dokumentů.

Cílem územního plánování je soustavně a komplexně řešit funkční využití území, stanovovat zásady jeho plošného a prostorového uspořádání a vytvářet ve veřejném zájmu předpoklady pro výstavbu v souladu s principy udržitelného rozvoje území. Úkoly územního plánování obsahuje ustanovení § 41.

Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území

Významný úkol posouzení vlivů územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje a územního plánu na udržitelný rozvoj území rozvádí návrh zákona do samostatného ustanovení § 43. Vyhodnocení vlivů se zpracovává k návrhu územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje nebo územního plánu, je-li vyžadováno posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí. Obsah a struktura vyhodnocení předpokládaných vlivů

• územně plánovacích dokumentací na udržitelný rozvoj území a

• územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje a územního plánu na životní prostředí,

jsou stanoveny v Příloze č. 4 k zákonu.

Obecná ustanovení

Zveřejňování a ukládání dokumentů

S ohledem na rozsah dokumentů územní ho řízení není jejich fyzické zveřejnění na úřední desce možné. Příslušný úřad proto musí zajistit zveřejnění příslušných dokumentů způsobem umožňujícím dálkový přístup na národním geoportálu územního plánování. Na úřední desce zveřejní základní údaje o dokumentech a údaje o tom, kdy a v jaké lhůtě se lze s nimi seznámit.

Obr. č. 1: Současný geoportál JMK

Dokumenty se ukládají u toho orgánu, který je příslušný k vydání konkrétního nástroje územního plánování. Výjimkou je územní rozvojový plán, k jehož vydání je příslušná vláda, avšak dokumenty ukládá Nejvyšší stavební úřad.

Kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost

V oblasti pořizování nástrojů územního plánování byl oproti Věcnému záměru zachován stávající systém pořizování nástrojů územního plánování v přenesené působnosti (na úrovni obcí a krajů) a do návrhu zákona včleněno (s úpravami) dosavadní ustanovení zákona č. 183/2006 Sb., které uvádí základní kvalifikační předpoklady pro výkon územně plánovací činnosti.

Základní kvalifikační předpoklady pro výkon územně plánovací činnosti podle ustanovení § 46 jsou

• osvědčení zvláštní odborné způsobilosti v územním plánování,

• kvalifikační požadavky vzdělání a

• kvalifikační požadavky praxe.

Osvědčení zvláštní odborné způsobilosti je požadavek plynoucí ze zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, požadavky vzdělání a praxe, jsou vyžadovány přímo stavebním zákonem, který stanoví, která osoba tyto kvalifikační předpoklady splňuje. Jedná se o autorizovaného architekta pro obor územní plánování nebo bez specifikace oboru, fyzickou osobu s vysokoškolským vzděláním uznaným pro autorizaci v oboru územní plánování a nejméně 18 měsíci praxe při výkonu územně plánovací činnosti ve veřejné správě, nebo fyzickou osobu, která má vysokoškolské vzdělání v dalších oborem souvisejících s územním plánováním a nejméně 2 roky odpovídající praxe. K udělení výjimek (na základě žádosti) je zmocněn NSÚ.

Pořizovatelská činnost

Pořizovatelem je správní orgán, který pořizuje územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentaci, územní opatření nebo vymezení zastavěného území. Pořizovatel přitom postupuje ve vzájemné součinnosti s určeným zastupitelem, který je oprávněn v průběhu pořizování zásad územního rozvoje, územního plánu a regulačního plánu konzultovat a projednávat své úkony se samosprávnými orgány obce nebo kraje, s projektantem a pořizovatelem. Výkon funkcí pořizovatele a projektanta je vzájemně neslučitelný.

Při vypisování společného jednání, veřejného projednání a opakovaného projednání jsou pořizovateli dány konkrétní lhůty, do kdy má tato jednání vypsat, aby nebyl proces pořizování zbytečně blokován a zdržován. Nevypsání termínů společného jednání, veřejného projednání a opakovaného projednání je podle ustanovení § 51 důvodem pro uplatnění státního dozoru nadřízeného orgánu.

Návrh zákona zavádí funkci oprávněného pořizovatele, kterým je fyzická osoba, jmenovaná NSÚ. Tato osoba může vykonávat územně plánovací činnost pro obec, která není úřadem územního plánování v rozsahu, který zákon uvádí (pořizovat územní plán nebo regulační plán, resp. jejich změny a územní studii). Seznam oprávněných pořizovatelů vede a spravuje NSÚ a zveřejňuje jej na národním geoportálu územního plánování.

Dotčené orgány v procesu územního plánování

Zákon v ustanoveních § 56 až 58 ukládá pořizovateli povinnost postupovat ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle jiných právních předpisů nebo podle tohoto zákona.

Dotčené orgány uplatňují stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jejichž obsah je závazný pro pořizování územně plánovací dokumentace, územních opatření nebo vymezení zastavěného území. Jsou-li stanoveny lhůty pro uplatnění stanovisek a vyjádření a dotčený orgán v této lhůtě stanovisko nebo vyjádření neuplatní, k později uplatněnému stanovisku nebo vyjádření se nepřihlíží.

Protichůdná stanoviska dotčených orgánů projednávají orgány územního plánování. Dojde-li k rozporu mezi pořizovatelem a dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, postupuje se podle správního řádu. Výsledkem řešení rozporu je dohoda o řešení rozporu, která v daném rozsahu nahrazuje původní stanovisko a je závazná pro další procesy, včetně vydání konkrétního nástroje.

Územní rezerva

Územní rezerva upravená ustanovením § 59 je obdobou stavební uzávěry, rozdíl je v tom, že územní rezerva je součástí územně plánovací dokumentace vydávané v samostatné působnosti schvalujícím orgánem (zastupitelstvem obce nebo kraje nebo vládou), zatímco územní opatření o stavební uzávěře je vydáváno v působnosti přenesené. K vymezení územní rezervy by mělo docházet výjimečně a v odůvodněných případech, zejména tam, kde lze očekávat potřebu dalšího rozvoje v horizontu do 4 let. Musí být stanoveno její budoucí využití a případně podmínky pro následné prověření. V územní rezervě nelze provádět změny v území, které by mohly stanovené využití podstatně ztížit nebo znemožnit. Územní rezerva sama o sobě nezakládá právo realizovat záměr, pro nějž je vymezena.

Úplné znění a koordinační výkres

Ustanovení § 61 a 62 stanoví, co se rozumí úplným zněním územně plánovací dokumentace nebo vymezení zastavěného území po jejich změně. Stavební zákon uvádí, že se změny zpracovávají, projednávají a vydávají pouze v rozsahu měněných částí. Úplným zněním je tedy platné znění územně plánovací dokumentace nebo vymezení zastavěného území se všemi zpracovanými pozdějšími změnami. Pořizovateli se stanovuje povinnost zajistit vyhotovení úplného znění (s předepsaným obsahem) po každé změně územně plánovací dokumentace nebo zastavěného území.

Úplné znění obsahuje textovou a grafickou část. V případě odůvodnění územně plánovací dokumentace je součástí úplného znění koordinační výkres celého území státu, kraje nebo obce anebo celé plochy řešené regulačním plánem. Koordinačním výkresem se rozumí výkres zahrnující navržené řešení, neměněný současný stav a důležitá omezení v území, zejména limity využití území.

Územně plánovací dokumentace, její změna a úplné znění, územní studie a vymezení zastavěného území, jeho změna a úplné znění, se vyhotovuje v elektronické verzi ve strojově čitelném formátu (podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) včetně prostorových dat (podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí) ve vektorové formě. Náležitosti jednotného standardu a strojově čitelného formátu stanoví prováděcí právní předpis.

Nástroje územního plánování

Jako nový nástroj územního plánování stanovuje ustanovení § 64 strategický dokument s celostátní působností Politika architektury a stavební kultury České republiky, který určuje vizi, cíle a opatření k dosažení kvality vystavěného prostředí.

Dokument pořizuje a projednává Nejvyšší stavební úřad (který může jejím zpracováním pověřit jím zřízenou organizační složku státu) a schvaluje vláda. Schválený materiál zveřejní NSÚ na internetu.

Vzhledem k tomu, že Politika architektury a stavební kultury ČR nepředstavuje rámec pro povolování staveb, nebude pro ni prováděno posuzování vlivů koncepce na životní prostředí.

Územně plánovací podklady

Územně analytické podklady

Ustanovení § 65 Územně analytické podklady vychází v maximální míře z dosavadní právní úpravy a dává Nejvyššímu stavebnímu úřadu zmocnění stanovit podrobnější obsah územně analytických podkladů prováděcím předpisem.

Klíčovou součástí územně analytických podkladů jsou údaje o území. Jedná se o informace nebo data o stavu území a omezeních (ke konkrétní části území), která vznikla nebo byla zjištěna zejména na základě právních předpisů, a informace nebo data o záměrech na provedení změny v území. Poskytovatelem údajů o území jsou orgány veřejné správy nebo jimi zřizované právnické osoby a vlastníci dopravní a technické infrastruktury. Nově je mezi poskytovatele údajů o území řazen také provozovatel staveb a zařízení, z jejichž provozu vznikají omezení v území podle jiných právních předpisů (např. předpisy o nakládání s výbušninami, municí apod.).

Údaje o území se poskytují zdarma. Pouze vlastník dopravní a technické infrastruktury je oprávněn požadovat na pořizovateli územně analytických podkladů úhradu nákladů spojených s poskytnutím. Údaje o území se poskytují ve formátech a za podmínek stanovených prováděcí vyhláškou vydanou NSÚ. Povinnost poskytnutí údajů o území je splněna jejich vložením do digitální technické mapy kraje podle zákona o zeměměřictví, do národního geoportálu územního plánování nebo do registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) podle zákona o základních registrech.

Územně analytické podklady pořizuje a průběžně aktualizuje vždy příslušný pořizovatel, určený v ustanovení § 68.

Příslušnost k projednání územně analytických podkladů a stanovené termíny uvádí ustanovení § 69.

Územní studie

Pořizovatel pořizuje územní studii, podle ustanovení § 70, v případech, kdy je to uloženo územně plánovací dokumentací, z vlastního nebo jiného podnětu. Pořízení územní studie z jiného podnětu může pořizovatel podmínit úhradou nákladů od toho, kdo tento podnět podal. V zadání určí pořizovatel její obsah, rozsah, cíle a účel. Vložení územní studii do národního geoportálu územního plánování je podmínkou využití územní studie.

Politika architektury a stavební kultury České republiky

Jak jsme uvedli v úvodu k Hlavě III, Politika architektury a stavební kultury České republiky je nově zařazeným strategickým nástrojem územního plánování s platností pro celé území státu, jejímž účelem je zlepšování kvality vystavěného prostředí. Má určit jasně formulovanou stručnou vizi a příslušné cíle, které budou řešit oblasti související s kvalitou vystavěného prostředí ve střednědobém až dlouhodobém horizontu.

Dokument zpracovává a projednává Nejvyšší stavební úřad (naváže na stávající kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj), který může zpracováním pověřit jím zřízenou organizační složku státu (konkrétně se jedná o Ústav územního rozvoje). Politiku architektury a stavební kultury České republiky schvaluje na návrh Nejvyššího stavebního úřadu vláda usnesením. Schválený dokument zveřejní NSÚ způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Nejvyšší stavební úřad nejpozději do 6 let od schválení dokumentu a poté pravidelně nejméně jednou za 6 let předloží vládě zprávu o vyhodnocení jeho plnění. Vláda může na jejím základě uložit Nejvyššímu stavebnímu úřadu pořídit aktualizaci nebo novou Politiku architektury a stavební kultury České republiky.

Územně plánovací dokumentace

Územně plánovací dokumentace (ÚPD), upravená v ustanoveních § 73 a násl., je závazná pro rozhodování v území a také pro další změny v území. Elaborát obsahuje vždy závaznou část a odůvodnění. Obě dvě části pak obsahují textovou část a grafickou část. Obsah a struktura celého elaborátu každé ÚPD je stanovena v přílohách zákona:

Příloha č. 5 – Obsah a struktura územního rozvojového plánu

Příloha č. 6 – Obsah a struktura zásad územního rozvoje

Příloha č. 7 – Obsah a struktura územního plánu

Příloha č. 8 – Obsah a struktura regulačního plánu

Všechny územně plánovací dokumentace se vydávají formou opatření obecné povahy postupem podle tohoto zákona. S ohledem na hierarchickou strukturu ÚPD platí, že nadřazená ÚPD je vždy závazná pro pořízení a vydání územně plánovací dokumentace navazující. Dojde-li k rozporu mezi nadřazenou a navazující dokumentace, nepřihlíží se při rozhodování k těm částem navazující dokumentace, která je v rozporu s nadřazenou ÚPD.

Územní rozvojový plán

Stavební zákon ustanovením § 75 zavádí nový závazný celostátní nástroj územně plánovací dokumentace nazvaný Územní rozvojový plán, který částečně nahrazuje dosud platnou Politiku územního rozvoje ČR. Stanoví základní koncepci územního rozvoje celé České republiky, upřesní cíle a úkoly územního plánování v celostátních souvislostech a stanoví strategické záměry státu v oblasti rozvoje a ochrany území. Koordinuje tvorbu koncepcí ministerstev a jiných ústředních správních úřadů mající průmět do území a územně plánovací činnost krajů, popřípadě obcí, a stanovuje pro ně úkoly z něj vyplývající

Pořizovatelem je Nejvyšší stavební úřad, zpracovatelem Ústav územního rozvoje a schvalujícím orgánem je vláda. K návrhu územního rozvojového plánu musí NSÚ zajistit zpracování vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.

Územní plán

Návrh navazuje na současnou právní úpravu. Nově stavební zákon umožňuje v ustanovení § 81, aby územní plán stanovil požadavky na veřejná prostranství a ulice, odstupy staveb, oplocení a parkovací a odstavná stání odchylně od prováděcího právního předpisu, a to i pro část území. V takovém případě územní plán vymezí, pro jaké území toto provádí a odchylné řešení řádně zdůvodní. S ohledem na hierarchické uspořádání ÚPD platí, že územní plán může obsahovat záležitosti nadmístního významu (např. koridory pro silnice I. třídy), které nejsou vymezeny v nadřazené ÚPD jen v tom případě, že to nevyloučí nadřízený orgán ve svém stanovisku.

Oproti dosavadní právní…