Posuzování kvality prostředí v imisemi zatíženém území

Podle ust. § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2005 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, musí být stavby umísťovány mimo jiné tak, aby byly splněny požadavky na zachování kvality prostředí.

Jedná se tedy požadavek, jehož splnění by měl stavební úřad vyhodnotit s přihlédnutím k charakteru záměru takřka v každém územním řízení. Protože se však jedná o neurčitý právní pojem s poměrně širokými možnostmi vlastního uchopení, činí aplikace tohoto ustanovení v praxi poměrně velké problémy. Nejvyšší správní soud se touto problematikou v praxi zabýval již několikrát (např. rozsudek ze dne 14. 1. 2011, sp. zn. 5 As 74/2009, nebo rozsudek ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 2 As 44/2005), nicméně teprve v nedávné době vydal rozsudek, v němž se na základě kasační námitky zabýval posuzováním kvality prostředí v imisemi zatíženém prostředí (rozsudek ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 2 As 174/2016).

Předmětem posouzení v tomto rozsudku bylo umístění garáže. Nejvyšší správní soud s poukazem na svou dosavadní judikaturu, ve které dovodil, že kvalita prostředí (dříve pohoda bydlení) je dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, přičemž pro její zabezpečení se zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky (jednotlivě i ve vzájemných souvislostech). Přitom objektivní zjištění nelze zcela abstrahovat od určitých subjektivních hledisek daných…