Posudkový závěr, že zaměstnanec nesmí nadále konat dosavadní práci pro kvalifikované zdravotní důvody uvedené v § 52 d) ZkP

3.5.6.2.5

Posudkový závěr, že zaměstnanec nesmí nadále konat dosavadní práci pro kvalifikované zdravotní důvody uvedené v § 52 d) ZkP

JUDr. Eva Dandová

 NahoruKvalifikované zdravotní důvody pro převedení na jinou práci a pro výpověď

Zákoník práce v:

• § 41 odst. 1 písm. b) ZP – převedení na jinou práci, a

• v § 52 písm. d) ZP – výpověď daná zaměstnavatelem,

stanoví kvalifikované zdravotní důvody pro citované pracovněprávní postupy převedení na jinou práci a pro výpověď danou zaměstnavatelem:

"nesmí-li podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice".

Osvěžme si obsah těchto kvalifikovaných zdravotních důvodů:

 NahoruPracovní úraz

Pracovním úrazem se v zákoníku práce rozumí "poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k ní nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním." (§ 271k odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce). Lékařské posudky o pracovním úrazu vydávají lékaři poskytovatele pracovnělékařských služeb, kterého kontrahoval zaměstnavatel.

 NahoruNemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí

Nemocemi z povolání jsou nemoci, které jsou uvedeny v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání (§ 271k odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce). Ohrožením nemocí z povolání se rozumí "takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako "nemoc z povolání" a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání (§ 347 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce)

Lékařské posudky o uznání nemoci z povlávání a o ohrožení nemocí z povolání vydávají poskytovatelé pracovnělékařských služeb z oboru pracovního lékařství, kterým Ministerstvo zdravotnictví udělilo povolení k uznávání nemocí z povolání. Posuzování a uznávání nemocí z povolání upravuje přímo zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v ustanoveních § 61 ZoSZS a následujících a vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání).

 NahoruDosažení nejvyšší přípustné expozice

Posledním důvodem převedení podle § 42 odst. 1 písm. b) ZP je dosažení nejvyšší přípustné expozice. Zákoník práce odkazuje přímo na zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům. Podle tohoto zákona má nárok na zvláštní příspěvek zaměstnanec, který pro dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo ohrožení nemocí z povolání z dosavadního zaměstnání I. pracovní kategorie (dnes se již kategorie nerozlišují) v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech byl převeden na jinou, méně rizikovou, práci v podzemí hlubinných dolů, nebo skončil pracovní poměr k organizaci, v níž vykonával uvedené zaměstnání. Dosažení nejvyšší přípustné expozice se tedy vždy hodnotilo především s ohledem na riziko vzniku nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání silikózou, nebo pneumokoniózou uhlokopů. Obě tyto nemoci z povolání vznikají při práci, u níž je prokázána taková míra expozice prachu a obsahem volného krystalického oxidu křemičitého, která podle současných poznatků medicínské vědy způsobuje nemoc z povolání.

V současné době však již může být stanovena nejvyšší přípustná expozice i pro jiná pracoviště než je podzemí hlubinných dolů. Stanovením míry nejvyšší přípustné expozice se totiž může předejít všem nemocem z povolání uvedeným v kapitole III. – Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice - nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Může jít např. o pracoviště, kde dochází např. ke zpracování tvrdokovů, kde se svařuje obloukem nebo kde hrozí vznik azbestózy.

Nejvyšší přípustnou expozici pro práce vykonávané na vybraných pracovištích stanoví rozhodnutím krajská hygienická stanice jako příslušný orgán ochrany veřejného zdraví podle § 78 odst. 1 písm. b), zákona č. 258/2000 Sb., a § 82 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Nejvyšší přípustná expozice se stanoví u zaměstnanců, kteří jsou při výkonu práce vystaveni nepříznivým vlivům pracovního prostředí, a spočívá – v zájmu prevence onemocnění profesionálního původu – v určení počtu směn, po jejichž odpracování zaměstnanec nesmí nadále tuto práci vykonávat a musí být přeřazen na prokazatelně méně rizikové pracoviště, jestliže vlivy nepříznivé pro zdraví zaměstnance nelze jinak odstranit a další setrvání zaměstnance na původním pracovišti by bylo zdrojem zvýšeného nebezpečí onemocnění, zejména vzniku nemoci z povolání.

O tom, že zaměstnanec dosáhl nejvyšší přípustné expozice orgán ochrany veřejného zdraví a ani jiný správní orgán nerozhodují. V případě pochybnosti prokazuje dosažení nejvyšší přípustnosti v řízení o neplatnost výpovědi zaměstnavatel.

Možnosti postupu zaměstnavatele

V případě, že posudek kromě posudkového závěru o zdravotní nezpůsobilosti k vykonávané práci obsahuje i konstatování, že dotyčný zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci:

• -> pro pracovní úraz,
• -> pro onemocnění nemocí z povolání,
• -> pro ohrožení touto nemocí nebo
• -> protože dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,

má zaměstnavatel dvě možnosti podle zákoníku práce. První je převedení zaměstnance podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, druhou výpověď podle § 52 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

(a)

Převedení na jinou práci

Pro případ převedení podle § 41 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce však musí posudek vyústit v závěr, že osoba pozbyla vzhledem k svému zdravotnímu stavu na následky pracovního úrazu (onemocnění nemocí z povolání, ohrožení touto nemocí či dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice) dlouhodobě způsobilosti konat dosavadní práci. Pokud takový lékařský posudek chybí, není zaměstnavatel povinen zaměstnance převést na jinou práci. Zaměstnavatel přitom však musí zvážit vhodnost vykonávané práce. Z ustanovení § 41 odst. 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce vyplývá, že schopnost a zdravotní způsobilost zaměstnance jsou při převedení na jinou práci stanoveny výše než kvalifikace zaměstnance, když toto ustanovení zakotvuje, že zaměstnavatel je povinen přihlížet při převedení na jinou práci ke kvalifikaci zaměstnance, pouze pokud je to možné. Lze se domnívat, že možnostmi zaměstnavatele se rozumí např. to, zda zaměstnavatel má možnost zaměstnance převést na práci odpovídající jeho kvalifikaci, tj. zda má volné pracovní místo pro převáděného zaměstnance.

 NahoruRenta

Převedení podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (na rozdíl od některých ostatních titulů převedení n jinou práci) nezakotvuje automaticky nárok zaměstnance na nějaký doplatek do výše mzdy/platu před převedením To je řešeno různými způsoby. V případě pracovního úrazu a nemoci z povolání odškodněním tohoto úrazu, kdy je zaměstnanci poskytována náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti neboli renta. Její výše pak závisí od toho, zda je zaměstnanec pouze převeden na jinou práci nebo zda spolu s lékařským posudkem o nezpůsobilosti konat dosavadní práci pro pracovní úraz či nemoc z povolání mu byl přiznán např. i invalidní důchod I. či II. stupně. O podrobnostech výpočtu této náhrady a ostatních možnostech odškodnění takového zaměstnance viz kapitolu o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

 NahoruDoplatek do výše průměrného výdělku před převedením

V případě převedení z titulu ohrožení nemocí z povolání nebo dosáhl-li zaměstnanec na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice přísluší zaměstnanci doplatek podle § 139 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce do výše průměrného výdělku před převedením. Náklady spojené s poskytováním doplatku nese sám zaměstnavatel. Právní úprava nyní zaručuje poskytování doplatku pouze po dobu, po kterou je zaměstnanec zaměstnán u zaměstnavatele. Zákoník práce nepřevzal ze zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, pravidlo, že doplatek přísluší i tehdy, přejde-li zaměstnanec k jinému zaměstnavateli, protože pro něj dosavadní zaměstnavatel nemá jinou vhodnou práci a že doplatek poskytuje zaměstnanci zaměstnavatel, který ho zaměstnává v době, po kterou doplatek přísluší (vyplacený doplatek tomuto zaměstnavateli uhrazoval zaměstnavatel, u něhož došlo ke vzniku ohrožení nemocí z povolání).

(b)

Výpověď

Druhou možností je výpověď podle § 52 písm. d) ZP. Vzhledem k tomu, že lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb je – jak uvedeno výše – nezávaznými "dobrozdáními" o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho způsobilosti k práci, jsou pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání důvodem výpovědi z pracovního poměru vždy jen tehdy, jestliže měly za následek neschopnost (nezpůsobilost) zaměstnance dále konat dosavadní práci když – jak jsme uváděli v Úvodu k pracovněprávním postupům zaměstnavatele v návaznosti na status zaměstnance ohledně zdravotní způsobilosti a zdravotního stavu zaměstnance

i když nadále sám posudek není správním rozhodnutím, ale odborným dobrozdáním, je pro zaměstnavatele i zaměstnance závazný a má zásadní význam v okamžiku, kdy zaměstnavatel dává zaměstnanci výpověď podle § 52 odst. d) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

Podle příslušných ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., má lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb nepopiratelný význam a právní úprava s nimi spojuje zcela zásadní účinky, přičemž nelze a ani dříve nešlo na něj nahlížet jen jako na nezávazné posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu sjednané práce, jehož absence sama o sobě nebrání zaměstnavateli či zaměstnanci postupovat tak, jak jim vyhovuje. Je třeba rozlišovat jednak existenci lékařského posudku jako předpokladu k převedení zaměstnance na jinou práci nebo rozvázání pracovního poměru a…