Podhledy sádrokartonové

8.5.4

Podhledy sádrokartonové

U většiny běžných stropů jsou stavebně fyzikální parametry zajišťovány konstrukcí stropu a podlahy a podhledové systémy se používají ke snížení výšky místnosti nebo k ukrytí stropních instalačních vedení. SDK stropy ve spojení s izolací z minerálních vláken vytvoří další dodatečná zlepšení, jako jsou úspory nákladů na vytápění, zlepšení zvukové izolace dosavadního hrubého stropu až o 8 dB a zvýšení protipožární ochrany. Do nosné konstrukce lze integrovat systémy pro osvětlení, větrání a klimatizaci.

Technologie provádění sádrokartonových konstrukcí obecně (včetně vlastností materiálů a konstrukčních prvků) byla podrobně uvedena viz Montované příčky. Zde na tuto kapitolu navazujeme v aplikaci na konstrukce vodorovné.

Podhledy se od sebe odlišují:

• použitým materiálem na vlastní nosnou konstrukci (rošt z dřevěných latí, tenkostěnných ocelových profilů),

• druhem nosné konstrukce (rošt – jednoduchý, dvojitý, chodbové systémy apod.),

• způsobem připevnění k nosnému stropu (obklad stropu, závěsný podhled),

• druhem podhledových desek (plošné, nebo též "klasické“ SDK podhledy a systémové "kazetové“).

Obrázek č. 7: Klasický zavěšený sádrokartonový podhled

Klasický zavěšený sádrokartonový podhledtvoří spodní (nosná) konstrukce ze vzájemně se křižujících profilů v jedné nebo ve dvou úrovních (hlavní a montážní profily) opláštěná sádrokartonovými deskami obvykle tlouštěk 12,5, 15 nebo 18mm. Desky mohou být z důvodů akustických nebo požárních ve dvou vrstvách, nejčastěji 2 x 12,5mm nebo 2 x 15mm. Materiál a vzdálenost hlavních a montážních profilů, jakož i vzdálenost a konstrukce závěsů je závislá na druhu opláštění, uživatelských požadavcích a použitém systému. Na spodní konstrukci jsou ukládány izolační vrstvy (tepelné, parozábrany), instalační vedení, osvětlovací zařízení a další. Požární odolnost podhledu se pohybuje zdola od 15 do 60 minut, resp. do 45 minut shora. Podrobné technické řešení, množství detailů pro konkrétní případy použití, garantované technické vlastnosti a montážní postupy obsahují technické listy výrobců systémů. Výrobci též poskytují katalogy svých schválených protipožárních podhledů. V praxi se setkáváme nejčastěji s použitím kovové nosné konstrukce v základním katalogovém provedení. Zde je skryto hlavní nebezpečí spočívající v představě (podporované supermarkety), že takovou jednoduchou věc zvládne každý, aniž by se zdržoval nějakým školením nebo četbou technických podmínek. Není tomu tak. Tyto systémy se prosadily právě proto, že optimalizovaly technické řešení pro různé případy použití a konstrukce staveb a volbou konstrukčních prvků, materiálů a postupů téměř vyloučily možnost výskytu běžných vad. To současně umožnilo snížit dobu realizace a optimalizovat náklady. Znamená to: vybrat vhodné technické řešení, dbát na perfektní dodržení předepsaných konstrukčních podmínek a montáž svěřit vyškoleným pracovníkům.

Obecný postup připevnění SDK desek na nosnou konstrukci a jejich úprava jsou popsány podrobně viz 7.5.3.1 Sádrokartonové příčky. V dalším se zaměříme na některé specifické případy stropních aplikací.

Montážní postup podhledu:

• Horizontální a vertikální rozměření konstrukce podhledu. Přitom je třeba zaměřit se na návaznosti otvorů a prostupů, kotevních míst na stropě a na stěnách. Časté problémy vznikají u nadpraží okenních otvorů. Kontrolovat je třeba i světlou výšku místnosti.

• Upevnění závěsů (doporučená zkušební kotevní síla 1,2 kN).

• Montáž nosné konstrukce včetně vyrovnání.

• Případné osazení vedení nebo instalací do meziprostoru.

• Montáž opláštění včetně izolačních vrstev, zatmelení, vybroušení. Sádrokartonové desky se montují zásadně podélnou hranou kolmo ke směru montážních profilů. Příčné hrany nesmí tvořit křížové spáry – sousední desky musí být montovány s předsazením nejméně o jednu rozteč montážních profilů.

Aplikace běžné SDK konstrukce může být v určitých případech problematická z důvodů:

• nedostatku místa pro montáž pomocné kovové konstrukce,

• nedostatečné výšky prostoru pro dodržení odstupu podhledu od stropní konstrukce,

• požadavku na tvrdost a nízkou hmotnost,

• minimální tloušťky deskových materiálů,

• požadavku na vyšší požární odolnost,

• požadavku na vyšší odolnost proti vlhkosti nebo chemickým vlivům.

V takových případech je třeba podhled řešit konstrukcemi, vyvinutými pro speciální účely (např. protipožární), které nalezneme v katalozích výrobců systému.

Může se jednat o speciální desky s vysokou požární odolností při nízké hmotnosti a malých tloušťkách, s odolností proti vlhkosti a po impregnování odolné proti chemickým vlivům.

Při dvojitém opláštění je třeba respektovat rozmístění hlavních a nosných profilů a přizpůsobit tomu skladební schema desek.

Obrázek č. 8: Příklad skladby a přišroubování dvojitého opláštění

Tloušťky desek, vhodných k obkladům jsou již od 6 mm. Těmito deskami lze zvyšovat požární odolnost např.:

• kruhových ocelových tyčových prvků,

• stropů z ocelových nosníků,

• železobetonových konstrukcí,

• dřevěných trámových stropů a střechy,

• střech a mezipodlažních stropů z trapézových plechů,

• realizovat odvětrávané dvouplášťové střešní konstrukce, případně ve funkci požárního předělu:

• zajišťovat požární ochranu únikových cest – umísťování instalací (elektrických kabelů a potrubí) pod stropem z hořlavých hmot,

• zajišťovat požární ochranné podhledy k ochraně inženýrských sítí ležících v mezistropní dutině,

• řešit konstrukční problémy ve stísněném prostoru (např. integrovaný sklopný mechanizmus pro velké revizní otvory).

Dilatace se v sádrokartonových konstrukcích provádí ze dvou důvodů:

• V místech dilatačních spár v nosné konstrukci objektu. V tomto případě musí sádrokartonová konstrukce umožnit stejnou dilataci, jakou připouští dilatace v nosné konstrukci.

• Při překročení plošných, případně délkových limitů sádrokartonové konstrukce (obvykle max. 10 m² a 15 m). V těchto případech se neočekávají výrazná vzájemná posunutí dilatačních úseků. V detailech uspořádání dilatační spáry je uvedeno obvykle přerušení prvků nosné konstrukce a jejich doplnění a zajištění k dodržení předepsané maximální vzdálenosti od spáry (obvykle do 150mm). Opláštění je kryto shora vložením překryvného pruhu desky min. tl. 100mm (popř. je použito různých speciálních profilů).

Obrázek č. 9: Běžné provedení dilatace

Individuálně je třeba zvažovat otázku dilatací v atypických případech, jako jsou náhlé změny průřezu, výškové odskoky u stěn, náhlé změny půdorysného tvaru stropu. Při tom musíme stále mít na paměti zásadu, že dilatace nesmí být oslabením konstrukce z hlediska celistvosti, požárních, akustických nebo hygienických požadavků na danou konstrukci.

Upevňování předmětů na sádrokartonové podhledy je technicky omezeno jejich hmotností:

• do 3kg je lze připojovat přímo na opláštění min. tl. 12,5mm po vzdálenostech min. 400mm. Systémy nabízejí řadu kotevních pomůcek. Obecně počítáme s dovoleným zatížením jedné hmoždinky na 1 m² plochy stropu 150 kN (15kg),

• od 3 do 20 kg/m² je třeba předměty připojovat na nosnou část konstrukce podhledu a zatížení jednotlivých připojovacích bodů nesmí obvykle překročit 10 kg,

• těžší předměty je třeba kotvit do nosného stropu nezávisle na konstrukci podhledu.

Sádrokartonové podhledy s požární odolností

Ve smyslu ČSN se jedná v tomto případě o přínos zavěšeného podhledu k požární odolnosti nosné stropní nebo střešní konstrukce (se sklonem k vodorovné rovině menším než 60°).

Podhledy s požární ochranou při požáru zdola

Při hodnocení požární odolnosti nosné konstrukce stropu se sádrokartonovým podhledem je nutné vyhodnotit požadavky na mezní stavy, na které je nutné stanovit požární odolnost podhledu. V případě požadavku na únosnost a stabilitu (R) nosné stropní konstrukce, zejména, kdy nosnou konstrukci tvoří ocelové prvky, je nutné brát v potaz následující faktory, ovlivňující požární odolnost:

• světlost stropního meziprostoru (vzduchová mezera mezi stropem a horní vrstvou sádrokartonu),

• předepsaná tepelná izolace…