6.16.8
Jednotlivé případy soudních rozhodnutí VII.
JUDr. Petr Tégl, Ph.D.
Pravomoc soudu a stavebního úřadu; kompetenční
spor
NahoruPravomoc soudu a stavebního úřadu
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 22 Cdo
1364/2010
Výrok:
Samotná skutečnost, že stavební úřad účastníka odkázal na soud,
nezakládá pravomoc soudu. Za současné právní úpravy v důsledku změny procesních
předpisů, má-li soud za to, že měl ve věci rozhodnout stavební úřad, postoupí
věc k rozhodnutí zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o
rozhodování některých kompetenčních sporů. Zde již tedy neplatí, že soud v
takovém případě řízení zastaví a věc postoupí stavebnímu úřadu, ale v takovém
případě vyvolá tzv. kompetenční spor.
Pozn.: Naprosto stejný výrok
obsahuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo
3125/2008.
Skutkový stav:
Okresní soud (dále jen "soud prvního stupně") zastavil řízení o
žalobě na určení, že "námitky žalobkyně vznesené ve stavebním řízení vedeném u
Městského úřadu U. J., odboru životního prostředí a výstavby, o žádosti
žalovaných o vydání stavebního povolení na rekonstrukci a změnu užívání stavby,
podané u Městského úřadu U. J., jsou oprávněné" a rozhodl o tom, že po právní
moci usnesení bude věc postoupena stavebnímu úřadu: Městskému úřadu U. J.
Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se žalobou domáhala určení
oprávněnosti námitek jí vznesených ve stavebním řízení vedeném o vydání
stavebního povolení na rekonstrukci a změnu užívání stavby, přičemž tyto
námitky se týkaly výhrady budoucích imisí, kterými bude v důsledku zamýšlených
stavebních úprav žalobkyně jako vlastnice sousední nemovitosti (i její matka)
obtěžována. Soud prvního stupně se v rámci zkoumání podmínek řízení zabýval i
posouzením pravomoci soudu k projednání žalobkyní uplatněného nároku a dospěl k
závěru, že ve smyslu § 66 odst. 1 a § 39 zákona č. 150/1976 Sb., je dána
pravomoc stavebního úřadu k tomu, aby se námitkami uplatněnými žalobkyní
zabýval a jejich oprávněnost posoudil. Vycházel přitom z ustálené (byť blíže
nespecifikované) judikatury Nejvyššího soudu České republiky, podle které je
dána pravomoc stavebního úřadu posoudit v rámci stavebního řízení námitku
budoucích imisí, přičemž do této kategorie spadají veškeré námitky uplatněné
žalobkyní.
Krajský soud (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně
usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na ustanovení § 66 a 137 odst. 1, 2 zákona č. 50/1976 Sb. a §
13 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na
výstavbu, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.
12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1889/97, ze kterého vyplývá, že stavební úřad může
účastníka stavebního řízení odkázat na soud jen v případě, kdy účastník uplatní
námitku, která přesahuje pravomoci stavebního úřadu, přičemž zákon svěřuje
stavebnímu úřadu posouzení otázky, zda dokumentace odpovídá obecným technickým
požadavkům na výstavbu. Odvolací soud dále zdůraznil, že otázku, zda zamýšlenou
stavbou dojde k obtěžování hlukem a výhledem nad míru přiměřenou poměrům, z
hlediska stavebních předpisů nad přípustnou míru, posoudí stavební úřad.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného
právního posouzení věci a vyjádřila nesouhlas se závěrem soudů o nedostatku
pravomoci k projednání jí uplatněného nároku.
Výběr z odůvodnění rozhodnutí:
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Samotná
skutečnost, že stavební úřad účastníka odkázal na soud, nezakládá pravomoc
soudu. Za současné právní úpravy v důsledku změny procesních předpisů, má-li
soud za to, že měl ve věci rozhodnout stavební úřad, postoupí věc k rozhodnutí
zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů. Zde již tedy neplatí, že soud v takovém případě
řízení zastaví a věc postoupí stavebnímu úřadu, ale v takovém případě vyvolá
tzv. kompetenční spor (k tomu srovnej článek "Projednání námitek účastníků
územního nebo stavebního řízení, týkajících se budoucích imisí, podle nového stavebního zákona", publikovaný v Právních
rozhledech, 2010, č. 9, s. 307).
Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č.
131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 29. 9.
2006, sp. zn. Konf. 32/2005, odkáže-li stavební úřad účastníky řízení s
občanskoprávní námitkou na soud postupem podle § 137 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona,
je věcí soudu, aby – má-li za to, že pravomoc soudu není dána – vyvolal
kompetenční spor (§ 1 zákona č. 131/2002 Sb.) svým vlastním návrhem.
Zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu podle § 104 o. s. ř. a
postoupení věci správnímu orgánu tu nemá místa (k tomu srovnej usnesení
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo
3125/2008).
Vlastnictví přístavby spojené se stavbami různých
vlastníků
Vlastnictví přístavby spojené se stavbami různých
vlastníků
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo
4949/2008
Výrok:
Jestliže sporná přístavba stavebnětechnicky souvisí se stavbami
rozdílných spoluvlastníků a lze mít za to, že jde o od obou staveb stavebně
neoddělenou část, resp. že její výstavbou došlo k propojení rozdílných staveb s
rozdílnými vlastníky, pak při řešení otázky jejího vlastnictví nelze vystačit s
posouzením jejího stavebnětechnického provedení – tj. vycházet jen z jejího
propojení v materiálním smyslu se stavbami, k nimž byla přistavěna, ale je
třeba přistoupit k danému problému i z hlediska funkčního.
Skutkový stav:
Okresní soud (dále "soud prvního stupně") rozsudkem pod bodem I.
výroku zamítl žalobu, aby soud určil, že žalobkyně jsou podílovými
spoluvlastnicemi, každá ideální jednou polovinou, stavby kotelny a uhelny na
pozemku parc. č. 565 a st. parc. č. 144/2 a přístavby původní části domu č. p.
89, provedené na části pozemku st. parc. č. 144/1 a na pozemku st. parc. č.
144/2, vše v obci a kat. území K., okres K., jako součásti domu č. p. 89 v obci
a kat. území K. Pod bodem II. zamítl žalobu na zřízení věcného břemene užívání
pozemku parc. č. 565 a st. parc. č. 144/2 v obci a kat. území K., okres K., k
umístění, užívání a údržbě stavby části domu č. p. 89 včetně jeho kotelny a
uhelny, umístěných na těchto pozemcích, ve prospěch vlastníků domu č. p. 89
jako oprávněných k tíži vlastníků pozemků parc. č. 565 a st. parc. č.
144/2.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně jsou podílovými
spoluvlastnicemi uvedeného domu a pozemku, každá v rozsahu jedné poloviny.
Žalovaní jsou tamtéž spoluvlastníky v režimu společného jmění manželů domu č.
p. 11 na st. parc. č. 48 a st. parc. č. 48. Geometrickým plánem byla ze st.
parc. č. 48 oddělena část pozemku parc. č. 565 a st. parc. č. 144 byla
rozdělena na st. parc. č. 144/1 a st. parc. č. 144/2. Rozhodnutím Magistrátu
města K. – odboru výstavby bylo přerušeno řízení o odstranění nepovolené stavby
na st. parc. č. 48 (podle uvedeného geometrického plánu na parc. č. 565) a
žalobkyním bylo uloženo, aby do dvou měsíců ode dne doručení výzvy a rozhodnutí
podaly u soudu návrh o určení vlastnictví ke stavbě kotelny (parc. č. 565). Ze
znaleckého posudku Ing. J. F. soud zjistil, že sporná stavba kotelny je
postavena na místě dvoupodlažní stavby místo 1. nadzemního podlaží, které bylo
odstraněno. Podzemní část této stavby (sklep) náleží k domu č. p. 11, ze
kterého je přístupná dveřmi. Podlaha kotelny se nachází na stropní konstrukci
původního sklepa, je provedena jako nástavba a nemá vlastní základové
konstrukce. Vstup do kotelny je z přístavby domu č. p. 89. Kotelna je
oddělitelná od domu č. p. 89 (zrušením vstupních dveří a odpojením přívodu
elektrické energie) i od domu č. p. 11 (demontáží stavby). Kotelna byla
postavena právními předchůdci žalobkyň. Z výpovědi svědkyně Ing. K. zjistil, že
sklep u domu č. p. 11 tvoří zadní trakt domu, zdivo sklepu je provázáno se
zdivem domu č. p. 11 a na něm je vybudována nástavba kotelny. Soud prvního
stupně dospěl k závěru, že kotelna není samostatnou stavbou, ani přístavbou
domu č. p. 89, jde o nástavbu na původní části domu č. p. 11, která nemá
vlastní základy a její existence je závislá na existenci sklepa, je součástí
domu č. p. 11, a patří proto do vlastnictví žalovaných. Protože tato stavba
není stavbou na cizím pozemku, k níž by žalobkyním mohlo svědčit vlastnické
právo, nebyly podmínky pro postup podle § 135c odst. 3 občanského zákoníku
splněny. Žalobu na zřízení věcného břemene zamítl s tím, že o této žalobě bude
možno rozhodnout teprve po rozhodnutí správního orgánu o odstranění nepovolené
stavby.
Krajský soud jako soud odvolací k odvolání žalobkyň rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku II v části, v níž byla zamítnuta žaloba na zřízení
věcného břemene ve prospěch vlastníků domu č. p. 89 jako oprávněných k tíži
vlastníků pozemku st. parc. č. 144/2, a ve výroku o nákladech řízení zrušil a
věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jinak
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že pozemky st. parc. č. 144/1,
st. parc. č. 144/2 a parc. č. 565 jsou vymezeny geometrickým plánem ze dne 18.
9. 2002, č. 133-2001061/2001. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním
soudu prvního stupně o stavebnětechnickém provedení stavby kotelny i s právním
posouzením věci, že stavba kotelny je součástí domu žalovaných č. p. 11. Dodal,
že stavba kotelny není samostatnou věcí v právním smyslu, nejde o věc movitou
ani nemovitou, neboť nejde ani o pozemek, ani o stavbu spojenou se zemí pevným
základem. Podle odvolacího soudu funkční propojenost kotelny s domem žalobkyň
společným rozvodem elektrické energie a schodištěm je druhotná. Za správný
považoval i závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně nemají naléhavý právní
zájem na určení vlastnictví k přístavbě domu č. p. 89.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně v části týkající se určení vlastnictví žalobkyň ke stavbě
kotelny, podaly žalobkyně dovolání z důvodů, že rozhodnutí vychází ze
skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování, a spočívá na nesprávním právním posouzení věci.
Nesouhlasí se závěrem, že "pokud je stavba kotelny postavena na stropní části
sklepa žalovaných, a nemá tedy vlastní základy, nemůže bez tohoto sklepa
existovat, a proto je součástí domu žalovaných a nikoli domu žalobkyň". Soud
pominul, že kotelna byla postavena na místě zchátralé kůlny, s domem právního
předchůdce žalovaných nebyla nijak propojena a že sklep, na jehož stropě stojí
kotelna, byl zasypán a neužíván, takže nebylo třeba budovat nějaké nové
základy. Poukázaly na to, že stavební zákon platný v době stavby i nyní
platný stavební zákon "znají stavbu postavenou na jiné stavbě", kdy vlastník
"horní" stavby může být odlišný od vlastníka "spodní" stavby. Podle názoru
žalobkyň "neexistence základů takové stavby na stavbě nemůže být tím kritériem,
které by mělo určovat vlastnictví ke stavbě, či příslušnost nové stavby ke
stavbě původní ("spodní"), a z této příslušnosti pak dovozovat její
vlastnictví". Rozhodujícím hlediskem by měla být vůle zúčastněných osob v době
stavby. Právní předchůdce žalovaných se stavbou kotelny souhlasil a obě strany
připravovaly i převod vlastnictví k pozemku pod touto stavbou. Navrhly, aby
dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Výběr z odůvodnění rozhodnutí:
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Pro
rozhodnutí ve věci samé je určující odpověď na otázku, zda předmětná kotelna,
jež je novou nástavbou na stavbě žalovaných a současně přístavbou k domu
žalobkyň je součástí stavby, na níž je postavena, anebo je součástí domu, s
nímž je propojena bočně. Přitom není dobře možné, aby byla součástí obou
nemovitostí a tedy (spolu)vlastnicky patřila oběma stranám sporu. Dovolací soud
při řešení uvedené otázky nemá důvodu zpochybňovat pro věc rozhodná skutková
zjištění stavebnětechnického rázu, z nichž vycházel odvolací soud, nicméně
dospěl k odlišným právním závěrům. Shrnou-li se podstatná skutková zjištění ke
kotelně, jde o přístavbu (nástavbu), která nemá vlastní základové konstrukce,
neboť její podlaha je na stropní konstrukci sklepa, jenž je součástí domu
žalovaných. Obvodové stěny kotelny jsou provedeny z cihelného zdiva, které
nepřiléhá ke zdi domu žalovaných. Přístup do ní je možný jen dveřmi a po
schodišti zevnitř domu žalobkyň.
Je zřejmé, že sporná přístavba stavebnětechnicky souvisí s oběma
stavbami rozdílných spoluvlastníků a lze mít za to, že jde o od obou staveb
stavebně neoddělenou část, resp. že její výstavbou došlo k propojení rozdílných
staveb s rozdílnými vlastníky. Při řešení otázky jejího vlastnictví tak nelze
vystačit s posouzením jejího stavebnětechnického provedení, tj. vycházet jen z
jejího propojení v materiálním smyslu se stavbami, k nimž byla přistavěna, ale
je třeba přistoupit k danému problému i z hlediska funkčního. Použití tohoto
hlediska pak svědčí ve prospěch žalobkyň. Žalobkyně tuto přístavbu účelně
využívají, z jejich domu je stavba přístupná, zatímco z domu žalovaných
přístupná není a i ze vnějšího ("povrchního") pohledu s domem žalobkyň tvoří
celek, neboť sklep žalovaných je podzemní částí domu žalovaných; užívají i její
přestřešení či spíše strop. Bez významu v daných poměrech není ani skutečnost,
že sporná přístavba byla vybudována právním předchůdcem žalobkyň a zřejmě i z
jeho prostředků.
Z uvedených důvodů a bez ohledu na zcela otevřený výsledek
neskončeného řízení o neoprávněné stavbě podle § 135c obč. zák. pak dovolacímu
soudu nezbývá, než aby se přiklonil k závěru, že v době, kdy o věci rozhodoval
odvolací soud, byla sporná přístavba ve vlastnictví žalobkyň.
Územní plánování: zástupce veřejnosti
Opatření obecné povahy: námitky proti územně plánovací
dokumentaci
NahoruÚzemní plánování – zástupce veřejnosti
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp.
zn. 2 Ao 5/2010-24
Výrok:
Zástupce veřejnosti (§ 23
stavebního zákona z roku 2006) je v souvislosti s vypořádáním jím
uplatněné námitky proti opatření obecné povahy (územně plánovací dokumentaci)
aktivně legitimován pouze k podání žaloby proti rozhodnutí o těchto námitkách
(namítající těžké procesní vady předcházející jeho vydání, potažmo
nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí), a to dle § 65 odst. 2 s.ř.s.
Skutkový stav:
Žalobou se žalobci domáhají zrušení "opatření obecné povahy, kterým
se vydávají změny vlny 07 a změna Z-1190/06 Územního plánu sídelního útvaru hl.
m. P., schválené usnesením Zastupitelstva hl. m. P. v části týkající se
rozhodnutí o námitce zástupce veřejnosti Ing. I. M., uplatněné ke změně
Z-1187/07“ a vrácení věci žalovanému k dalšímu projednání.
Žalobci uvedli, že v rámci projednávání návrhu změny Územního plánu
hl. m. P. uplatnili blíže specifikované připomínky podle § 52 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební
zákon. Současně s tím žalobce a) uplatnil jako zástupce
veřejnosti (§ 23 odst. 2 stavebního
zákona) shodné výhrady proti návrhu změny územního plánu formou
námitky. O této námitce bylo zastupitelstvem rozhodnuto usnesením tak, že byla
zamítnuta. Dle názoru žalobců musí i rozhodnutí o námitce, uplatněné v rámci
řízení o vydání opatření obecné povahy, splňovat elementární náležitosti obecně
vyžadované pro správní rozhodnutí; odůvodnění rozhodnutí o předmětné námitce,
pojaté do odůvodnění opatření obecné povahy však, dle jejich názoru, tyto
náležitosti nesplňuje, a je proto nepřezkoumatelné. Z tohoto důvodu proto
navrhují, aby zmiňované opatření obecné povahy bylo, v části týkající se
rozhodnutí o námitce žalobce a), zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému
projednání. Pokud jde o žalobní legitimaci, žalobci poukazují na skutečnost, že
dle judikatury Nejvyššího správního soudu není zástupce veřejnosti oprávněn
domáhat se soudního přezkumu samotného opatření obecné povahy; nezbývá mu tak,
než napadnout žalobou ve smyslu ustanovení § 65 odst. 2 s. ř. s., rozhodnutí o
námitce. Pokud by žalobcům nebyla přiznána ani tato možnost soudní ochrany,
pozbyl by, dle jejich názoru, institut zástupce veřejnosti fakticky svůj
význam, neboť by těmto osobám byla odepřena soudní ochrana způsobu vypořádání
jimi uplatněných námitek.
Městský soud pravomocně rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu
správnímu soudu s tím, že žalobci se domáhají zrušení části opatření obecné
povahy, přičemž podle ustanovení § 101c s. ř. s. je k tomuto řízení věcně
příslušný Nejvyšší správní soud.
Výběr z odůvodnění rozhodnutí:
Nejvyšší správní soud s postoupením věci nesouhlasí, a to z
následujících důvodů. Pro posouzení věcné příslušnosti soudu k projednání
předmětné žaloby je nutné řádně identifikovat předmět řízení. Pokud by totiž
skutečně bylo napadáno opatření obecné povahy (respektive jeho část), byla by k
projednání a rozhodnutí věci založena příslušnost zdejšího soudu (§ 101c s.
ř. s.); pokud by ovšem šlo o žalobu podanou dle části třetí hlavy druhé
dílu prvního s. ř. s. (žaloba na zrušení rozhodnutí správního orgánu), byl by
věcně příslušným krajský (městský) soud (§ 7 odst. 1 s. ř. s.).
Podstatné pro posouzení shora uvedené otázky je, že žalobci zcela jednoznačně
vyjadřují vůli podrobit soudnímu přezkumu nikoli opatření obecné povahy jako
takové (či jeho část), ale toliko rozhodnutí o námitkách žalobce a).
Otázkou je, zda jsou soudy povolány takové rozhodnutí ve shora
uvedeném procesním režimu přezkoumat; je tedy nutné posoudit, zda vůbec
rozhodnutí o námitkách lze považovat za samostatné správní rozhodnutí, a pokud
ano, zda splňuje definici soudně přezkoumatelného správního rozhodnutí, ve
smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. Podle ustanovení § 65 odst. 1
s. ř. s. platí, že ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo
nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního
orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo
povinnosti (dále jen "rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového
rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo
zvláštní zákon jinak. Dle názoru Nejvyššího správního soudu nelze mít
pochybnosti o tom, že rozhodnutí o námitkách lze po stránce formální považovat
za správní rozhodnutí. Nejen, že jej tak explicitně označuje správní řád v ustanovení § 172 odst. 5 in fine a stavební zákon v ustanoveních § 53 odst. 1 a § 54 odst. 4, ale z prvně
citovaného ustanovení je též zřejmé, že materializovaný výstup vypořádání
…
