Informace o základových konstrukcích

6.3.1

Informace o základových konstrukcích

 NahoruPASY A ROŠTY

Základové pasy jsou častou variantou zakládání stěnových staveb, zejména staveb montovaných z betonových nebo keramických velkoplošných dílců, ale i staveb zděných. U lehčích staveb v dobrých základových podmínkách (nesoudržné, písčité zeminy, skalní horniny, únosné nebobtnavé soudržné zeminy) se budují z prostého betonu, těžší stavby pak vyžadují pasy vyztužené.

Vzhledem k tomu, že konstrukce základových pasů je zpravidla uložena pod úrovní hydroizolace, jsou tyto konstrukce vystaveny trvalému působení zemní vlhkosti. Proto se doporučuje pro jejich výrobu použít stabilnějších směsných cementů s označením CEM /IIB, CEM/IIIA, volit nižší hodnoty vodního součinitele a zabezpečit řádné hutnění čerstvého betonu, nejlépe ponornými vibrátory.

 NahoruPasy z prostého betonu

Pasy z prostého betonu mohou být budovány na základovou spáru opatřenou zhutněnou podkladní štěrkopískovou vrstvou minimální tloušťky alespoň 80 mm. Ve vhodných geologických podmínkách (pevné soudržné zeminy) je možno mělké základové pasy budovat bez postranního bednění, v ostatních případech se beton ukládá do bednění.

 NahoruPasy z vyztuženého betonu

Pasy z vyztuženého betonu se budují zásadně na vrstvu podkladního betonu, na niž se staví bednění. Před ukládáním výztuže musí být zabedněný prostor pečlivě vyčištěn od spadlé hlíny a odřezků, popřípadě jiných nečistot. Výztuž se ukládá na podkladky plastové nebo cementové důsledně podle výkresu výztuže. Zejména je nutno dbát na dostatečnou vzdálenost výztuže od bednění, aby bylo zabezpečeno řádné krytí výztuže betonem.

V místech křížení základových pasů v roštové konstrukci, zejména u těžších budov v méně příznivých základových podmínkách, může být výztuž poměrně hustá, a to natolik, že je obtížné hutnění běžným ponorným vibrátorem. V takovém případě je pak nutno použít speciálních jehlových vibrátorů nebo pečlivě hutnit propichováním tyčí.

Pracovní spáry se volí zalomené nebo šikmé a musí být řádně ošetřeny, musí být čisté a vlhké, pokud možno ne starší než 12 hodin. U starších spar je možno použít kotvicích můstků. U rozsáhlejších staveb musí být dilatační spáry provedeny podle projektu.

 NahoruZÁKLADOVÉ DESKY

 NahoruZakládání na základové desce

Zakládání na základové desce je jedním z nejpoužívanějších způsobů zakládání běžných budov. Je to způsob velice racionální, neboť veškeré podzemní konstrukce jsou jednoduchého dobře proveditelného tvaru, základová deska umožňuje spolehlivé uložení přípojek a ošetření jejich prostupů i v podmínkách podzemní vody a je též výborným podkladem pro hydroizolaci stavby. Umožňuje též provedení dokonalé obvodové drenáže. V mimořádných situacích, kde se jedná o zakládání pod hladinou agresivní podzemní vody, musí být i základová deska obalena hydroizolací v kategorii chránící proti agresivní vodě, popřípadě musí být vyrobena ze speciálního betonu odolávajícího agresivnímu prostředí (podrobně viz ČSN 731214 Základní pravidla navrhování protikorozní ochrany, ČSN 731215 Klasifikace agresivních prostředí a ČSN 731216 Navrhování primární protikorozní ochrany). V takovýchto případech se obvykle volí jiný způsob zakládání.

Základová deska poskytuje zhotoviteli stavby perfektní pracoviště pro budování nadzákladových konstrukcí.

Základová deska je zpravidla navržena jako vyztužená železobetonová konstrukce. Podkladem je obvykle štěrkopískový podsyp (80 až 150 mm) nebo mocnější roznášecí polštář (až 500 mm nebo i více), na štěrkopískové vrstvě spočívá podkladní beton 80 až 120 mm, na němž se buduje vlastní deska. Před provedením podkladního betonu musí být provedeny veškeré drenáže a přípojky situované pod deskou. Zpravidla se jedná pouze o přípojku kanalizace, ostatní přípojky vstupují do budovy nad úrovní základové desky. Ležatá kanalizace musí být před provedením vlastní desky odzkoušena předepsaným přetlakem.

Náležitou pozornost je nutno věnovat hutnění štěrkopískových vrstev, zejména pokud jsou navrženy ve větších tloušťkách. Nedostatečně zhutněný štěrkopískový roznášecí polštář je častou příčinou poruch staveb.

U rozsáhlejších staveb budovaných na mohutných základových deskách tloušťky až 1 m i více a značných půdorysných rozměrů (náročné průmyslové stavby), je třeba při betonáži postupovat velmi uvážlivě. U takto masivních betonových konstrukcí dochází při tuhnutí betonu k velkému vývinu hydratačního tepla a k významnému smršťování, které může narušit celistvost základové desky. Zde se doporučuje desku rozdělit v půdorysu na pravidelné úseky vzájemně oddělené bedněním B systémem (hustým drátěným pletivem) a jejich betonáž organizovat šachovnicovým způsobem ve dvou fázích. Úseky betonované ve druhé fázi budou zahájeny s odstupem několika dnů tak, aby zatím proběhla rozhodující část smršťování betonu v úsecích vybudovaných v první fázi.

 NahoruZákladové patky

ZÁKLADOVÉ PATKY

Základové patky jsou častým způsobem zakládání skeletových staveb železobetonových, ocelových i dřevěných. O jejich podkladních vrstvách a způsobech bednění a vyztužování platí to, co je uvedeno u pasů a desek. Z hlediska provádění je to základová konstrukce nejobtížnější, neboť klade vysoké nároky na přesnost provedení.

 NahoruHodnoty odchylek

Uveďme alespoň ilustrativně některé hodnoty odchylek, které předepisují či lépe povolují naše normy:

Jak je patrno, jsou povolené odchylky poměrně velmi tolerantní a v mnoha případech i při jejich dodržení nelze stavbu kvalitně provést.

 NahoruMonolitický skelet

Nejpříznivější je situace u konstrukcí, kde na základové patce spočívá monolitický železobetonový sloup (pilíř). Zde nejsou vysoké nároky na přesnost, neboť nepřesnost v provedení základové patky se poměrně snadno vyrovná v navazující konstrukci. To se týká výškové úrovně patky. Směrově musí být samozřejmě patka provedena v normových tolerancích, jinak by docházelo k excentrickému namáhání základové spáry, případně ke změně excentricity, pokud s ní již statický výpočet uvažuje.

 NahoruSkelety montované

Podstatně obtížnější je situace u skeletů montovaných. U železobetonového skeletu se sloupy ukládají buď do kalichů, nebo se přivařují ke kotevním deskám.

U kalichových patek není problém s osazením sloupu, pokud je patka směrově provedena v tolerancích stanovených normou. Ve výškové úrovni však můžeme připustit pouze toleranci minusovou, pokud bude úroveň dna kalichu výše, než je stanoveno, nelze již sloup přesně osadit a takové chyby se potom v konstrukci obvykle sčítají a výsledek je tristní. Doporučuje se proto úroveň dna kalichu betonovat s odchylkou –20 mm a sloup případně při montáži podložit nebo podlít jemnozrnným betonem příslušné pevnosti.

U skeletů, jejichž sloupy se přivařují ke kotevním prvkům nebo šroubují na kotevní desky nebo kotevní šrouby, je zpravidla nutno podstatně přísněji dbát na přesnost, než nám dovolují normy. Zejména u šroubovaných spojů ocelových konstrukcí musí být šrouby do bednění patky osazovány velmi pečlivě pomocí speciálních šablon. Výškovou úroveň i v těchto případech doporučujeme držet v záporné části tolerance.

 NahoruPODZEMNÍ STĚNY

 NahoruZakládání s využitím podzemních stěn

Zakládání s využitím podzemních stěn je metoda vhodná zejména v zastavěném území, pod hladinou podzemní vody nebo ve větších hloubkách, zvláště u budov s několika podzemními podlažími, jako jsou např. podzemní garáže, bankovní trezory apod.

Podzemní stěny mohou sloužit jako stěny pažicí, pažící a těsnící proti průsaku a přítoku vody do stavební jámy a při vhodném spojení s hlavní nosnou konstrukcí též jako součást nosné konstrukce podzemní části objektu. Podzemní stěny se budují zpravidla hloubením speciálním drapákovým zařízením, které se pohybuje po vodicích zídkách vybudovaných v předstihu. Vodicí zídky bývají hluboké 1 až 1,5 m, jejich vzájemná…