NahoruFenomén bydlení
Bydlení je fenomén, základní lidská potřeba, která se v závislosti
na vývoji lidstva stále mění.
Stavby pro bydlení vždy znamenaly ochranu člověka, zajišťovat od dob
prehistorických až po dnešek celou škálu funkcí a vždy též představovat pro
člověka domov.
Bydlení musí splňovat potřeby a požadavky
-
zdravotní, hygienické, biologické, fyziologické,
-
psychosomatické, prostorové,
-
společenské, politické,
-
estetické, výrazové,
-
konstrukční, materiálové, technické,
-
ekonomické, obchodní,
a jejich vzájemný soulad a hierarchii hodnot. Bydlení tvoří základní
sociální vztahy, má být všem dostupné a tvoří dnes základní obchodní
komoditu.
Základní jednotkou bytového domu je samostatný jeden konkrétní byt.
Je třeba se velmi věnovat řešení "vlastního bytu“, protože bývá mnohokrát
opakován. Soubor jednotlivých bytů však ještě netvoří bytový dům, soubor
bytových domů ještě netvoří město. Živoucí zdravé a fungující město s kvalitní
architekturou je však podmínkou kvalitního bydlení.
Budeme se souhrnně zabývat všemi aspekty "bytu“ a "bytového domu“
včetně řešení obytného souboru, jejich architekturou i urbanistickými hledisky.
Ostatní technická, konstrukční, ekonomická témata, příklady a ukázky řešení pak
povedou k závěru a prognózám v oblasti výstavby bytových domů.
NahoruPohled od historie
NahoruVývoj bytového domu
Že první člověk homo sapiens v paleolitu cca 300 000–150 000 př. n.
l. vytvářel obydlí, dále přes mezolit a neolit tuto schopnost a dovednost stále
zdokonaloval, je prokázáno.
První vesnické a městské sídelní útvary vznikají v malé Asii 6 500
př. n. l. Za nejstarší město je snad považováno město Jericho u Mrtvého moře s
počátky vzniku okolo roku 8000 př. n. l. Domy mají základy z kamene, stěny z
nepálených cihel. Dispozice domů je řešena jako řada místností za sebou.
Starověk od Mezopotámie Sumerů, přes kulturu Egypta, staré Řeky a Etrusky až po
zánik říše Římské uměl stavět obytné domy s různou a někdy velmi vysokou
dovedností stavění i kulturou bydlení. Doba římská (400 př. n. l. až 500 n. l.)
a celá tehdejší civilizace okolo Středozemí znala obytné domy různé úrovně
včetně římských domů činžovních s mnoha byty zvané INSULA, které bývají až
čtyřpodlažní. Insula neměla atrium, průčelní fasáda byla osazena mnoha okny,
sloupořadím, balkóny. Domy byly bez kuchyní a komínů. Městské odpadky byly
odváděny kanalizačními strouhami pod ulicemi. Na okraji ulic byly odpadní
strouhy, kam byla odváděna dešťová voda. V palácích byla teplá voda, lázeň,
splachovací záchod a kanalizace. Občanská vybavenost i stavby dopravní a
technické infrastruktury (silnice, aqua-dukty, mosty) byly na vysoké úrovni a
byl tak zajištěn vysoký komfort bydlení ve městě.
Příklady:
Obr. č. 1: Babylonský obytný dům 3 700 př. n. l.
Obr. č. 2: Obytný staroegyptský dům 2 600 př. n. l.
Obr. č. 3: Řecký dům doba klasická 600 př. n. l., doba helénská
330 př. n. l.
Obr. č. 4: Římské atriové domy 500 př. n. l.
Obr. č. 5: Římský obytný dům s atriem a peristylem 500 – 300 př.
n. l.
Po pádu Západořímské říše roku 476 n. l. až do renesance v Evropě je
stavitelské umění podřízeno své době a jejím civilizačním výkyvům. Úroveň
bydlení je regionálně velmi rozdílná. Podlaha byla hliněná, střecha došková. Ve
12. století se objevují první kachlová kamna. Vzestup kultury bydlení jde ruku
v ruce s budováním měst a zlepšenou materiálovou základnou i konstrukční
dovedností stavitelů. Středověk vyvíjí vlastní vodárenský systém, kanalizační
stoky se v Praze začínají stavět v 15. století. Ulice měst nejsou v noci
osvětleny.
Příklady:
Obr. č. 6: Gotický měšťanský dům průjezdný typ (Jindřichův
Hradec) síňový typ (Žatec)
Obr. č. 7: Barokní obytný dům 17. století
Renesance přináší nové převratné myšlenky a poznatky, nicméně
bydlení se mění jen pozvolna. Vznikají šlechtické paláce, měšťanské domy,
rozšiřuje se funkčnost a diferencovanost prostorů a místností. Zmnožování
místností je doprovázeno zvětšováním počtu podlaží, vyšší estetickou,
architektonickou i konstrukční a materiálovou úrovní. Nájemné bydlení v
městských domech se stává běžným. Byty mají dvě místnosti s kuchyní a mají
samostatný vchod. V suterénu domu je umístěna prádelna. V dalším vývoji je
zřetelná snaha o dosažení praktičnosti provozu, ale i reprezentaci a
společenské uplatnění majitele domu.Mizí průchozí místnosti, intimita bydlení
je docílena chodbami, kuchyň komunikuje…
