Vyhláška o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu

2.5

Vyhláška o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu

redakce StavebniKlub.cz

Vyhláška č. 157/2024 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu (dále jen "vyhláška") navazuje na zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "stavební zákon"), a upravuje procesy v oblasti územního plánování.

Vyhláška částečně vychází z předchozí právní úpravy, zejména z vyhlášek č. 500/2006 Sb. a č. 501/2006 Sb., a reflektuje změny zavedené novým stavebním zákonem, které ovlivňují způsob pořizování územně analytických podkladů a územně plánovací dokumentace. Přijetí nové vyhlášky bylo nezbytné k zajištění plynulého fungování procesů územního plánování.

V rámci svého zákonného zmocnění vyhláška stanoví podrobnosti k jednotnému standardu územně plánovací dokumentace, včetně vymezení zastavěného území, územních opatření a formátu územní studie ve strojově čitelné podobě. Dále upravuje náležitosti obsahu územně analytických podkladů, proces jejich projednávání a aktualizace na krajské úrovni, podmínky poskytování údajů o území a strukturu zadání územně plánovací dokumentace (s výjimkou územního rozvojového plánu). Obsah jednotlivých typů územně plánovací dokumentace je nově přímo upraven stavebním zákonem.

V oblasti územního plánování je značná poptávka po digitálních datech. Sjednocení grafického a obsahového vyjádření územně plánovacích dokumentací zlepší jejich srozumitelnost, usnadní práci s těmito daty a umožní efektivní využití v navazujících procesech. Standardizovaná data rovněž umožní vytvoření centrální databáze výstupů z územního plánování, což povede k urychlení a zjednodušení rozhodovacích procesů.

Jednotný standard přispěje k větší přehlednosti nejen pro úřady, ale také pro širokou veřejnost. Vyhláška vychází z požadavků směrnice 2001/42/ES, Aarhuské úmluvy a odpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu (např. rozsudku č.j. 4 As 138/2017-33), která zdůrazňuje potřebu srovnatelnosti územních plánů mezi jednotlivými obcemi.

Dalším cílem je propojení územně analytických podkladů obcí a krajů s daty z územně plánovací dokumentace. Standardizace digitálních výstupů usnadní zapracování těchto dat do databází a zvýší efektivitu práce úřadů.

Rozsah standardizovaných částí vychází z jejich využitelnosti v navazujících rozhodovacích procesech a budoucím informačním systému územního plánování (národním geoportálu). Tento systém umožní sdílení dat nejen v rámci České republiky, ale i v evropské infrastruktuře INSPIRE.

K části první

K § 1

V souladu se zákonným zmocněním vyhláška podrobněji upravuje náležitosti obsahu územně analytických podkladů, jakož i podkladů pro jejich pořízení, náležitosti zadání územně plánovací dokumentace (s výjimkou územního rozvojového plánu) a změny územně plánovací dokumentace. Vyhláška dále stanoví podrobný obsah jednotného standardu jednotlivých nástrojů územního plánování, konkrétně územně plánovací dokumentace, vymezení zastavěného území a územního opatření, a strojově čitelný formát územní studie.

K části druhé

K § 2

Úprava navazuje na předchozí právní úpravu obsaženou v zákoně č. 183/2006 Sb. a ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. Zůstává zachován charakter územně analytických podkladů jako povinně pořizovaného územně plánovacího podkladu. Územně analytické podklady slouží zejména jako odborný podklad pro pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovacích dokumentací, územních studií, územních opatření, vymezení zastavěného území a pro rozhodování v území. Územně analytické podklady obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, limitů využití území, záměrů na provedení změn v území, zjišťování a vyhodnocování podmínek udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci.

Územně analytické podklady identifikují a určují okruhy problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci, případně v územní studii. Územně analytické podklady slouží také jako podklad pro vyhodnocování vlivů územně plánovací dokumentace na udržitelný rozvoj, posuzování vlivu záměrů na životní prostředí, poskytování předběžných informací a v neposlední řadě jsou podkladem pro rozhodování stavebních úřadů zejména v územích obcí, které nemají platný územní plán. Lze je využít i pro další správní postupy jiných správních orgánů.

Zůstává zachována struktura územně analytických podkladů s tím, že tyto obsahují průběžně aktualizovanou databázi územně analytických podkladů (zahrnuje údaje o území, zjištění vyplývající z průzkumů území a další dostupné informace o území) a dále podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území a rozbor udržitelného rozvoje území.

K § 3

Skutečnost, že územně analytické podklady obsahují i databázi jevů, navazuje na osvědčené principy předchozí právní úpravy, protože datová složka je jejich nedílnou součástí již od jejich zavedení stavebním zákonem z roku 2006. Obsah databáze územně analytických podkladů (seznam sledovaných jevů) je stanoven v příloze č. 1 vyhlášky.

Územně analytické podklady zahrnují velkou sumu dat o území, ať již se jedná o demografické údaje, problémy v území, hodnoty v území, limity využití území (např. záplavová území, objekty památkové ochrany, různé stupně ochrany přírody) nebo o záměry na provedení změn v území.

Pořizovatel pořizuje územně analytické podklady na základě údajů o území a na základě průzkumů území a dalších dostupných podkladů. Zohledňuje také prognózy dalšího vývoje území za účelem získat představu o jeho budoucím stavu a vývoji. Jedním z podkladů pro pořizovatele je i digitálně technická mapa kraje a, existuje-li, i digitálně technická mapa obce.

K § 4

Údaje o území jsou klíčovou součástí územně analytických podkladů. Údaje o území ke sledovaným jevům dodává příslušný poskytovatel údajů. Poskytovatelem údajů o území jsou orgány veřejné správy, právnické osoby, jejichž zřizovatelem je stát nebo územní samosprávný celek, dále vlastníci dopravní a technické infrastruktury. Stavebním zákonem byl mezi poskytovatele údajů o území zařazen také provozovatel staveb a zařízení, z jejichž provozu vznikají omezení v území podle jiných právních předpisů, který primárně zná údaje o limitech v území pramenících z provozování těchto ohrožujících staveb (zvláště v případě, kdy stavební úřad nevydává rozhodnutí nebo opatření obecné povahy o stanovení ochranného pásma).

Údaji o území se rozumí informace nebo data o stavu území a omezeních, která se váží k určité části území, například ploše, pozemku, přírodnímu útvaru nebo stavbě, a která vznikla nebo byla zjištěna zejména na základě právních předpisů a dále informace nebo data o záměrech na provedení změny v území.

Významnou součástí údajů o území jsou metadata, která nahrazují dosavadní pasport údaje o území podle předchozí právní úpravy. Metadata popisují informace o vzniku, pořízení, zpracování, případném schválení nebo nabytí platnosti a účinnosti údajů o území. Navrhovaná úprava vychází z pojetí metadat ve smyslu ustanovení § 2 písm. i) zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Náležitosti metadat údaje o území jsou upraveny v příloze č. 2 vyhlášky.

V souladu s požadavkem na zefektivnění předávání údajů o území stanoví § 64 odst. 1 stavebního zákona možnost splnění této povinnosti prostřednictvím registru územní identifikace, adres a nemovitostí, digitální technické mapy kraje či národního geoportálu územního plánování (vždy pouze jedna z možností). V zájmu minimalizace nároků kladených na poskytovatele údajů vyhláška umožňuje splnit povinnost poskytovat údaje o území pořizovatelům územně analytických podkladů kromě výše uvedených možností rovněž tak, že tyto údaje poskytne krajskému úřadu, pokud o ně krajský úřad v rozsahu svého správního obvodu poskytovatele požádá. Jedná se o možnost, nikoliv povinnost pro krajský úřad.

K § 5 a 6

Rozbor udržitelného rozvoje území se zpracovává na základě podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území. Rovněž toto pojetí, stejně jako členění textové části rozboru i podkladů pro rozbor na 15 témat významných z pohledu územně plánovacích činností, navazuje na předcházející právní úpravu; došlo pouze k rozdělení tématu vodní režim a horninové prostředí (součástí horninového prostředí je i téma ložisek nerostů) a tématu dopravní a technická infrastruktura včetně jejich dostupnosti. Výstupem grafické části podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území jsou stejně jako v předchozí právní úpravě tři výkresy: výkres hodnot území, výkres limitů využití území a výkres záměrů na provedení změn v území.

Výstupem textové části rozboru udržitelného rozvoje území je zjištění a vyhodnocení pozitiv a negativ v území, vyhodnocení územních podmínek jednotlivých pilířů udržitelného rozvoje území, včetně jejich vzájemných vazeb a trendů vývoje území, a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci (případně v územní studii). Pilíře udržitelného rozvoje se odvozují z definice udržitelného rozvoje území stanovené v § 38 odst. 1 stavebního zákona a jedná se tedy o příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost společenství obyvatel území. Na základě těchto zjištění je prováděno též vyhodnocení potenciálů jednotlivých pilířů udržitelného rozvoje území. Výstupem grafické části rozboru udržitelného rozvoje území je, stejně jako podle předcházející právní úpravy, výkres zobrazující problémy k řešení v územně plánovací dokumentaci – tzv. problémový výkres.

K § 7

Stavební zákon vyžaduje, aby územně analytické podklady obcí i krajů a každá jejich úplná aktualizace byla projednána, přičemž rozsah projednání se u územně analytických podkladů obcí a krajů svým rozsahem liší. Projednání průběžných aktualizací územně analytických podkladů stavební zákon nepředpokládá.

Územně analytické podklady pro správní obvod obce s rozšířenou působností a jejich úplnou aktualizaci projedná pořizovatel podle § 66 odst. 1 stavebního zákona v rozsahu určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích do 30 dnů po jejich vyhotovení s obcemi ve svém správním obvodu.

Stavební zákon zmocňuje v § 66 odst. 3 prováděcí právní předpis ke stanovení rozsahu, v jakém pořizovatel předkládá územně analytické podklady pro území kraje a jejich aktualizace k projednání radě kraje. Navrhovaná vyhláška stanoví, stejně jako předchozí vyhláška, že se tak děje v rozsahu rozboru udržitelného rozvoje území nebo jeho aktualizace.

Zákon nestanovuje, jakým způsobem má být projednání návrhu úplné aktualizace územně analytických podkladů provedeno, neboť projednání radou kraje proběhne v samostatné působnosti kraje. S ohledem na skutečnost, že se jedná o nezávazný podklad pro pořizování územně plánovací dokumentace, případně podklad pro rozhodování v území, je vhodné, aby tento proces nebyl obdobně formalizován jako v případě projednání územně plánovací dokumentace. Pořizovatel musí mít doloženo, že projednání v požadovaném rozsahu a s určenými subjekty proběhlo.

K § 8

Pořizovatel aktualizuje územně analytické podklady průběžně. Taková aktualizace je nezbytná zejména u datové základny územně analytických podkladů, která musí být, pokud možno, co nejvíce aktuální. Nejpozději do 4 let od pořízení územně analytických podkladů nebo od jejich poslední úplné aktualizace pořizovatel pořídí návrh nové úplné aktualizace.

S ohledem na skutečnost, že výkresy jsou spíše doprovodnou složkou územně analytických podkladů (i s ohledem na rozsah řešeného území), je v § 8 uloženo jejich pořízení pouze v rámci úplné aktualizace územně analytických podkladů. V rámci průběžných aktualizací je jejich pořízení ponecháno na uvážení pořizovatele, pokud vyhodnotí potřebnost aktualizace grafické části územně analytických podkladů též v rámci průběžné aktualizace.

V návaznosti na úpravu obsaženou ve stavebním zákonu, podle které se územně analytické podklady pořizují na úrovni krajů a obcí, vyhláška stanoví podrobnosti těchto podkladů s ohledem na účel, pro který jsou územně analytické podklady krajů a územně analytické podklady obcí pořizovány.

K části třetí

K § 9

Oproti předchozí právní úpravě je obsah jednotlivých druhů územně plánovací dokumentace upraven přímo stavebním zákonem (přílohy č. 6 až 9 ke stavebnímu zákonu). V souladu se zákonným zmocněním jsou ve vyhlášce upraveny pouze požadavky na obsah a strukturu zadání územně plánovací dokumentace s výjimkou územního rozvojového plánu nebo její změny, v případě územního rozvojového plánu se vyhláškou stanoví pouze požadavky na obsah zadání jeho změny.

Návrh zadání zpracuje pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem. Podkladem pro návrh zadání jsou vždy územně analytické podklady a nejsou-li údaje v nich dostatečné, zpracovávají se jako podklad pro návrh zadání doplňující průzkumy a rozbory.

V návrhu zadání se stanovují hlavní cíle a požadavky na řešení návrhu územně plánovací dokumentace, a to na věcný obsah, zejména cíle řešení a požadavky na rozvoj a ochranu hodnot řešeného území, ale i požadavky na formální náležitosti obsahu návrhu územně plánovací dokumentace. Podrobné požadavky jsou stanoveny v přílohách vyhlášky jednotlivě pro zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán.

Obsah zadání změny územně plánovací dokumentace je přizpůsoben povaze této změny. Protože v rámci změn je charakter řešeného problému rozličný, je i obsah zadání oproti zadání "komplexní" územně plánovací dokumentace více flexibilní a není členěn podle druhu územně plánovací dokumentace.

Požadavky na vyhodnocení předpokládaných vlivů územně plánovací dokumentace nebo její změny na udržitelný rozvoj území jsou součástí zadání, je-li vyžadováno posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí.

Zadání jednotlivých druhů územně plánovací dokumentace (konkrétně zásad územního rozvoje, územních plánů a regulačních plánů) se zpracovává nejen podle obsahu uvedeného v příslušné příloze vyhlášky (materiální požadavky), ale také shodně s její strukturou; je tedy členěno a řazeno v logické návaznosti jednotlivých kapitol tak, jak jsou ve vyhlášce uvedeny (formální požadavky). Cílem není unifikace věcného řešení, které je obsahem navazujících fází územně plánovací dokumentace, neboť věcné řešení je hlavním profesionálním úkolem projektanta územně plánovací dokumentace. Tento přístup požadavek na dodržení struktury textové části žádným způsobem nenarušuje a neomezuje. Smyslem je naopak vytvoření předpokladů pro řádný výkon činnosti projektanta, jakož i srozumitelnost zadání pro dotčené osoby a dotčené orgány, a tím i předvídatelnost výstupů veřejné správy.

Pořizovatel a určený zastupitel jsou při stanovení požadavků vázáni nejenom zákony, ale i náležitostmi a strukturou zadání stanovenými touto vyhláškou. Zadání je třeba vnímat spíše jako obecný rámec, resp. pokyny pro projektanta. Výsledné řešení, které bude nakonec obsahem příslušné územně plánovací dokumentace, je až výsledkem procesu projednání návrhu územně plánovací dokumentace nebo její změny, nikoliv zadání.

K části čtvrté

K hlavě I

K § 10

Stavební zákon definuje jednotný standard jako nástroj, který stanoví, které části územně plánovací dokumentace (a rovněž vymezení zastavěného území a územního opatření) mají být předmětem standardizace a dále pro tyto části stanoví požadavky jmenovitě na geodetický referenční systém, strukturu standardizovaných částí, grafické vyjádření standardizovaných částí, výměnný formát dat a metadata. Standardizace se tedy předpokládá nejen u fyzického výstupu územně plánovací dokumentace, vymezení zastavěného území a územního opatření, ale také u její datové části. Rozsah standardizovaných částí vychází zejména z potřeby jejich využití pro navazující rozhodovací praxi v prostředí připravovaného informačního systému územního plánování (národního geoportálu územního plánování) a jejich následného sdílení jak v rámci ČR, tak v rámci evropské infrastruktury INSPIRE.

Účelem jednotného standardu je, aby formálně byly jednotlivé územně plánovací dokumentace, vymezení zastavěného území a územní opatření shodné. Cílem je získat data, která bude možné zveřejnit na národním geoportálu územního plánování a bude možné s nimi dále pracovat. Předmětem standardizace není věcné řešení těchto nástrojů.

Územně plánovací dokumentace obsahuje prostorové informace, které mj. předurčují budoucí využití území. Pro sdílení a další zpracování informací o předpokládaném budoucím využití území, které stanoví územně plánovací dokumentace, je nezbytné, aby tyto informace měla veřejná správa k dispozici ve formátu, který bude umožňovat jejich jednoduché zpracování. Z tohoto důvodu byla stavebním zákonem stanovena povinnost zpracovávat územně plánovací dokumentaci a vymezení zastavěného území, jakož i jejich změnu a úplné znění, v elektronické verzi ve strojově zpracovatelném formátu, který bude umožňovat jejich další jednodušší sdílení a zpracování. Strojově čitelný formát je pojem, který je definovaný v § 3a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, jako formát datového souboru s takovou strukturou, která umožňuje programovému vybavení snadno nalézt, rozpoznat a získat z tohoto datového souboru konkrétní informace, včetně jednotlivých údajů a jejich vnitřní struktury. Je nutné, aby strojově čitelný formát obsahoval i zdrojové datové soubory ve vektorové formě. Strojově čitelný formát pro potřeby územně plánovací činnosti tedy obsahuje textovou a grafickou část včetně zdrojových datových souborů ve vektorové formě editovatelné nástroji, pomocí nichž byla dokumentace zpracována, v Souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální.

Z hlediska řešení problematiky metadat je definován požadovaný rozsah předávaných údajů. V rámci metadat není třeba vyžadovat popis standardizovaných jevů, proto bylo doplněno pouze upřesnění požadovaného rozsahu nestandardizovaných jevů (v rozsahu výčet typů entit, jejích atributů, oborů hodnot včetně jejich popisu). Způsob předávání metadat u územního plánu je ve vyhlášce řešen jiným způsobem než předávání metadat v zásadách územního rozvoje z toho důvodu, že vyhláška s ohledem na stávající praxi umožňuje zpracování a předání vektorových dat územního plánu i ve formátu dxf.

Pro jednotlivé dokumentace bude připravena elektronická šablona zefektivňující předávání těchto dat a jejich následné využití pro potřeby evidence územně plánovací činnosti. Tato šablona bude součástí metodických materiálů ke standardům územně plánovacích dokumentací.

Soulad dat se stanovenou technickou specifikací bude prokazován a kontrolován elektronickým kontrolním nástrojem. Elektronický kontrolní nástroj bude průběžně sloužit projektantovi ke kontrole souladu jím zpracovaného návrhu s jednotným standardem z hlediska strojově čitelných dat a při předání návrhu územního plánu v jakékoliv fázi pořizování bude jako součást odůvodnění přikládán doklad z tohoto nástroje prokazující splnění požadavků kladených na předávaná data.

K hlavě II

K § 11

Oproti předchozí úpravě obsažené ve vyhlášce č. 500/2006 Sb., která upravovala podrobnosti jednotného standardu pouze u územního plánu, navrhovaná vyhláška stanoví standardizované jevy i u dalších druhů územně plánovací dokumentace (zásady územního rozvoje, regulační plán) a rovněž u vymezení zastavěného území a u územních opatření. Úprava zahrnuje v přílohách požadavky na strukturu standardizovaných jevů jednotlivých druhů územně plánovací dokumentace a jejich grafické vyjádření, jakož i požadavky na předávaná data.

Ustanovení § 11 až 14 v souladu s ustanovením § 59 odst. 4 stavebního zákona stanoví, které části územně plánovacích dokumentací jsou standardizovány. Předmětem standardizace jsou jevy územně plánovací dokumentace a předávaná data, tj. textová a grafická část s jasně definovaným členěním jednotlivých souborů dat a stanoveným výměnným formátem pro tato data.

S ohledem na rozdílný obsah jednotlivých územně plánovacích dokumentací je nutné stanovit podrobné náležitosti jednotného standardu pro jednotlivé druhy dokumentací samostatně. Standardizovanými jevy jsou nejčastěji užívané jevy příslušející konkrétnímu druhu územně plánovací dokumentace. Jedním ze standardizovaných jevů zásad územního rozvoje jsou plochy těžby nerostů. Při návrhu zásad územního rozvoje musí být postupováno tak, aby byly respektovány limity využití území, mezi něž se řadí i ochrana nerostného bohatství včetně prognózních zdrojů.

Úprava zásad územního rozvoje, jakožto povinné územně plánovací dokumentace na úrovni krajů, vychází z jejich obsahu. Zásady územního rozvoje se přijímají pro celé území kraje a pro celé území hlavního města Prahy. Zásady územního rozvoje stanovují zejména koncepci rozvoje kraje, koncepci rozvoje a ochrany hodnot území, koncepci sídelní struktury, vymezují plochy a koridory nadmístního významu včetně územního systému ekologické stability a požadavky na koordinaci rozvoje obcí. V některých částech by však krajská územně plánovací dokumentace měla obsahovat podrobnější úpravu než doposud, zejména ve vztahu ke konkrétním záměrům krajského významu nebo k vybraným částem území kraje se specifickými problémy. Obsahu a charakteru tohoto druhu územně plánovací dokumentace odpovídá i seznam standardizovaných jevů zásad územního rozvoje. Standardizována bude např. sídelní struktura, rozvojové oblasti a osy, specifické oblasti, dopravní a technická infrastruktura, těžba nerostů, územní systém ekologické stability, vodní hospodářství, zajištění obrany a bezpečnosti státu, krajina, územní rezerva, asanace území, v němž se ukládá prověření změny jeho využití územní studií, a doplňkový typ objektu.

Kromě samotných jevů je standardizována rovněž jejich struktura (podrobné požadavky na datovou strukturu standardizovaných jevů jsou stanoveny v příloze č. 7) a jejich grafické vyjádření (příloha č. 8).

K hlavě III

K dílu 1

K § 12

Úprava standardu územního plánu navazuje na předchozí právní úpravu (§ 21b vyhlášky č. 500/2006 Sb.) s určitými změnami vyvolanými úpravou ve stavebním zákonu a zkušenostmi z praxe; novými standardizovanými jevy jsou zastavitelné území a lokality (pozn. posledně uvedené jevy se zobrazují pouze v hlavním výkresu územního plánu, nikoliv ve výkresu základního členění). Ustanovení § 12 specifikuje podrobnosti jednotného standardu územního plánu vyplývající z požadavků na obsah této územně plánovací dokumentace, obdobně se ustanovení vztahuje i na změnu územního plánu a úplné znění po jeho změně. Standardizovanými jevy jsou nejčastěji užívané jevy příslušející této dokumentaci uvedené v odstavci 1. Jedná se o jevy, které jsou součástí výkresu základního členění (výkres základního členění nemůže obsahovat žádné jiné jevy, je tedy standardizován v celém rozsahu), nejčastěji užívané jevy hlavního výkresu (hlavní výkres může obsahovat i jevy, které nejsou předmětem standardu) a výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací (tento výkres je podobně jako výkres základního členění standardizován v plném rozsahu). V případě územního plánu se nestanoví standard pro jevy mapového podkladu s ohledem na skutečnost, že se jedná zejména o katastrální mapu. Poskytovatelem tohoto podkladu v jednotné datové struktuře je Český úřad zeměměřický a katastrální; tento podklad nemá výrazný grafický dopad na podobu výkresů.

Podrobné požadavky na datovou strukturu standardizovaných jevů územního plánu v podobě prostorových dat ve vektorové formě jsou stanoveny v přílohách č. 10 a 11 vyhlášky s ohledem na potřebu rozlišit požadavky na zpracování těchto jevů v prostředí GIS a CAD.

Předmětem standardizace je grafické vyjádření nejčastěji používaných jevů územního plánu, které mají významný dopad na efektivitu práce s výslednými výstupy (zejména v případech, kdy je třeba pracovat s větším množstvím dokumentací z pozice státní správy v rámci povolovacích procesů či z pozice investorů). Z jednotného grafického vyjádření standardizovaných jevů územního plánu bude velmi dobře patrná koordinace a návaznost prvků a systémů procházejících přes území více obcí. Jednotlivé výkresy i jevy budou zpřístupněny v prostředí národního geoportálu územního plánování, kde jejich jednotné zobrazování bude v rámci prohlížecích služeb nezbytné. Požadavky stanovené na grafické vyjádření standardizovaných jevů budou použity přiměřeně i v samostatných výkresech, jsou-li tyto v souladu s přílohou č. 8 stavebního zákona zpracovány, a to s ohledem na měřítko výkresů. V koordinačním výkresu je třeba standardizované jevy zobrazit shodně s hlavním výkresem (odstavec 4), koordinační výkres však bude obsahovat i další prvky, které nejsou předmětem standardu (limity využití území). Podrobné požadavky na grafické vyjádření standardizovaných jevů jsou stanoveny v přílohách č. 12 a 13 vyhlášky, a to jednotně bez ohledu na technologii zpracování. Vyjma standardizovaných jevů nejsou stanoveny žádné další požadavky na grafické vyjádření standardizovaných částí územního plánu.

Standard neobsahuje žádné další požadavky na textovou část územního plánu vyjma požadavků na formát předávaných dat podle přílohy č. 14 a uspořádání textové části určené přílohou č. 8 stavebního zákona.

Pro další využití předávaných dat je třeba přesně stanovit požadavky na jejich uspořádání včetně označení jednotlivých adresářů a souborů a stanovit požadované a přípustné výměnné formáty předávaných dat včetně formátů pro prostorová data. Tyto podrobnosti jsou pro územní plán stanoveny v příloze č. 14 vyhlášky.

K § 13

S ohledem na charakter a podrobnost územního plánu (a v návaznosti na předchozí právní úpravu) se stanoví minimální rozloha vymezovaných ploch nebo koridorů. Plochou se rozumí část území tvořená jedním nebo více pozemky nebo jejich částmi, která je vymezena v územním rozvojovém plánu, zásadách územního rozvoje nebo územním plánu, popřípadě v územně plánovacích podkladech, s ohledem na stávající nebo požadovaný způsob využití nebo její význam.

Koridorem se podle definice obsažené ve stavebním zákonu rozumí území vymezené pro zpravidla liniový záměr dopravní nebo technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy. Koridory se dělí na plošně vymezené a nad plochami s rozdílným způsobem využití (případně nad plošně vymezenými koridory). Plošně vymezené koridory samy stanoví funkční využití území, které lze změnit pouze změnou územního plánu. Naproti tomu koridory vymezené nad plochami s rozdílným způsobem využití (tzv. "překryvné" koridory) lze po realizaci záměru, pro který byl koridor vymezen, využít v souladu s podmínkami stanovenými pro využití území v plochách s rozdílným způsobem využití vymezených "pod" tímto koridorem. Analogicky to platí i pro plochy veřejné infrastruktury, a to s ohledem na specifika těchto ploch. Celé území obce musí být pokryto plochami s rozdílným způsobem využití nebo plošně vymezenými koridory, přičemž tyto se nesmí překrývat.

K § 14

Při vymezování ploch s rozdílným způsobem využití a stanovení podmínek jejich funkčního využití a prostorového uspořádání je třeba zohlednit jejich vzájemné vztahy a vazby. Cílem územního plánování je mj. soustavně a komplexně řešit funkční využití území, stanovovat zásady jeho plošného a prostorového uspořádání a vytvářet předpoklady pro udržitelný rozvoj území, chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území.

Orgány územního plánování postupem podle stavebního zákona koordinují veřejné zájmy v území a podněty na provedení změn v území. Za tím účelem orgány územního plánování mj. stanovují urbanistické, architektonické, estetické a funkční požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny, zejména na míru využití území, umístění, uspořádání a řešení staveb a kvalitu veřejných prostranství a stanovují s ohledem na podmínky a hodnoty území koncepci využití a rozvoje území.

Z obsahového hlediska se standard dotkne všech podstatných jevů stanovených v územním plánu, zejména vymezování ploch s rozdílným způsobem využití. Sjednocení struktury vymezovaných ploch s rozdílným způsobem využití je nezbytnou součástí jednotné formy územního plánu jako nejčastěji pořizované územně plánovací dokumentace. Vyhláška závazně upravuje podrobné členění ploch s rozdílným způsobem využití. Jedná se o nabídku typů ploch, ze kterých projektant vybírá plochy vhodné pro danou obec, přičemž může podle charakteru území a požadavků samosprávy volit obecněji definované plochy (všeobecné) nebo plochy více specifické; oba přístupy lze v rámci jednoho územního plánu kombinovat. Obec nemá povinnost vymezit všechny druhy ploch ve svém územním plánu, výběr vhodných ploch s rozdílným způsobem využití je vždy individuální s ohledem na specifické podmínky a charakter území. Ze standardizovaných ploch se volí taková skladba ploch, která odpovídá charakteru a potřebám sídla. Volba ploch je v kompetenci projektanta ve spolupráci s určeným zastupitelem a ve spolupráci s pořizovatelem. Pokud bude např. vybrána skladba ploch dle § 32 a § 33 a nedojde k rozporu s jinými právními předpisy (např. s horním zákonem), budou požadavky vyhlášky naplněny.

Vyhláška zachovává s ohledem na specifické podmínky v území typy ploch "jiných" v rámci jednotlivých druhů ploch. Tento typ je vázán na zvlášť odůvodněné případy, které vyžadují výslovné odůvodnění v územním plánu.

Plochy s rozdílným způsobem využití se závazně člení do základních kategorií, které se závazně člení na jednotlivé typy; případné další podrobnější členění těchto typů je fakultativní. V územním plánu se například v rámci ploch občanského vybavení povinně stanoví jednotlivé typy, tedy občanské vybavení všeobecné, veřejné, komerční, sport, lázeňské, hřbitovy nebo jiné. Fakultativně lze plochy občanského vybavení veřejného dále členit například na občanské vybavení veřejné kultura, občanské vybavení veřejné vzdělání a výchova apod.

V souladu s § 80 odst. 2 písm. c) stavebního zákona se upřesňuje, že plochy s rozdílným způsobem využití se člení na stabilizované (v případě, že se územním plánem navrhuje zachovat stávající využití území) a návrhové (v případě, že se územním plánem navrhuje nový způsob využití území).

Stejně jako v předchozí právní úpravě je ponechána hlavnímu městu Praze možnost odchýlit se od některých požadavků vyhlášky.

K dílu 2

K § 15

Ustanovení upravuje charakteristiku ploch bydlení a účel jejich vymezení. Dále jsou uvedeny druhy pozemků, které zejména lze zahrnout do ploch bydlení, a to jednak demonstrativním pozitivním výčtem, jednak stanovením podmínek, za kterých lze do ploch bydlení zařadit jiné než výslovně uvedené pozemky.

V odstavci 4 je upraveno členění ploch bydlení na následující kategorie:

Bydlení všeobecné

Plochy s převažující funkcí bydlení, doplněné občanským vybavením, jehož působnost může přesahovat potřeby vymezeného území, při zachování kvality obytného prostředí a pohody bydlení. Součástí plochy mohou být dále zejména pozemky veřejných prostranství, místní dopravní a technické infrastruktury, zeleně a malých vodních ploch a toků.

Bydlení venkovské

Plochy s převažující funkcí bydlení venkovského charakteru s nižší hustotou soustředění obyvatel, s nekomerčním chovatelským a pěstitelským zázemím pro samozásobení, doplněné občanskou vybaveností místního významu, při zachování kvality obytného prostředí a pohody bydlení. Součástí plochy mohou být dále zejména pozemky veřejných prostranství, místní dopravní a technické infrastruktury, zeleně a malých vodních ploch a toků.

Bydlení individuální

Plochy převážně rodinných domů s dominantní funkcí bydlení, doplněné zejména občanskou vybaveností místního významu, při zachování kvality obytného prostředí a pohody bydlení. Součástí plochy mohou být dále zejména pozemky veřejných prostranství, místní dopravní a technické infrastruktury, zeleně a malých vodních ploch a toků.

Bydlení hromadné

Plochy bydlení s vyšší hustotou soustředění obyvatel, které zahrnují převážně pozemky bytových domů, doplněné pozemky občanské vybavenosti místního významu při zachování kvality obytného prostředí a pohody bydlení. Součástí plochy mohou být zejména lokální veřejná prostranství, místní dopravní a technická infrastruktura, zeleň a malé vodní plochy a toky.

Bydlení jiné

Jiné typy ploch bydlení (např. hybridní, kombinované, modifikované), které nelze zařadit do předchozích typů a je třeba pro ně stanovit zvláštní podmínky.

Oproti předchozí právní úpravě obsažené v § 7 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. vyhláška nevyžaduje výslovné vymezení ploch veřejných prostranství. Pro návrhové plochy bydlení, občanského vybavení anebo smíšené obytné o rozloze minimálně 2 hektary se nově stanoví požadavek na vymezení veřejných prostranství jako nedílné součásti těchto ploch o minimální výměře 5 % z její rozlohy (pozemní komunikace nelze do výměry veřejného prostranství započíst). Tento požadavek se nepoužije v případě, že je území podmíněno vydáním regulačního plánu nebo uzavřením plánovací smlouvy.

K § 16

Ustanovení upravuje účel vymezení ploch rekreace a dále uvádí druhy pozemků, které lze zahrnout do ploch rekreace, a to jednak demonstrativním pozitivním výčtem, jednak stanovením podmínek, za kterých lze do těchto ploch zařadit další pozemky související dopravní a technické infrastruktury.

V odstavci 3 je upraveno členění ploch rekreace na následující kategorie:

Rekreace všeobecná

Plochy s převažující funkcí rekreace, důraz je kladen na kvalitu prostředí. Součástí plochy mohou být zejména pozemky uvedené níže v dalších kategoriích ploch rekreace. Tuto kategorii lze využít v případě, že podrobnější členění není pro danou sídelní jednotku důvodné. Umožňuje se tak stanovit v územním plánu obecné určení plochy, která má větší flexibilitu využití.

Rekreace individuální

Plochy individuální rekreace zahrnují převážně pozemky staveb pro rodinnou rekreaci zpravidla soustředěných do chatových lokalit. Součástí plochy mohou být zejména pozemky související dopravní a technické infrastruktury, lokální veřejná prostranství, zeleň a malé vodní plochy a toky.

Rekreace v zahrádkářských osadách

Plochy rekreace v zahrádkářských osadách zahrnují převážně pozemky pro aktivní relaxaci formou pěstitelských aktivit. Součástí plochy mohou být zejména pozemky pro parkování a technickou infrastrukturu, případně lokální veřejná prostranství, malé vodní plochy a toky. Vymezení těchto ploch je v souladu se zákonem č. 221/2021 Sb., o podpoře zahrádkářské činnosti (zahrádkářský zákon).

Rekreace na oddechových plochách

Plochy rekreace na oddechových plochách zahrnují veřejně přístupné pozemky přírodního charakteru pro extenzivní relaxační, rekreační a sportovní využití s minimalizací přípustných staveb, které jsou využívané např. jako piknikové rekreační louky, sportoviště přírodního charakteru, přírodní koupaliště. Součástí ploch mohou být pěší a cyklistické komunikace, malé vodní plochy a toky.

Rekreace hromadná

Plochy rekreace s vyšší koncentrací návštěvnosti a soustředěním rekreantů; plochy zahrnují převážně pozemky ubytovacích nebo stravovacích zařízení a služeb spojených s rekreací soustředěných do ploch charakteru rekreačních středisek, dále autokempy, karavankempy, veřejná tábořiště apod. Součástí plochy mohou být pozemky související dopravní a technické infrastruktury, lokální veřejná prostranství, malé vodní plochy a toky. Doplňkovou součástí ploch mohou být pozemky další vybavenosti, která nesnižuje kvalitu prostředí a je slučitelná s rekreačními aktivitami.

Rekreace jiná

Jiné typy ploch rekreace, které nelze zařadit do předchozích typů a je třeba pro ně stanovit zvláštní podmínky.

K § 17

Ustanovení upravuje účel vymezení ploch občanského vybavení v návaznosti na definici občanského vybavení jako součásti veřejné infrastruktury podle stavebního zákona. Uvádí druhy pozemků, které lze do těchto ploch zahrnout. Dále stanoví podmínku zajišťující dopravní obslužnost ploch občanského vybavení.

V odstavci 4 je upraveno členění ploch občanského vybavení na následující kategorie:

Občanské vybavení všeobecné

Plochy s převažující funkcí občanského vybavení, důraz je kladen na dostupnost a možnost využívání staveb občanského vybavení. Součástí plochy mohou být zejména pozemky uvedené níže v dalších kategoriích ploch. Tuto kategorii lze využít v případě, že podrobnější členění není pro danou sídelní jednotku důvodné. Umožňuje se tak stanovit v územním plánu obecné určení plochy, která má větší flexibilitu využití.

Občanské vybavení veřejné

Plochy převážně nekomerční občanské vybavenosti zahrnující druhy veřejné vybavenosti v oblastech výchovy a vzdělávání, sociálních služeb a péče o rodinu, zdravotních služeb, kultury, náboženství, veřejné správy a ochrany obyvatelstva (integrovaného záchranného systému). Součástí plochy mohou být dále zejména pozemky veřejných prostranství, dopravní a technické infrastruktury, malých vodních ploch a toků a zeleně pro uspokojování potřeb území, vymezeného danou funkcí. Plochy občanského vybavení veřejného lze dále podrobněji členit dle převažující funkce zejména na:

• občanské vybavení veřejné – kultura,

• občanské vybavení veřejné – ochrana obyvatelstva,

• občanské vybavení veřejné – sociální služby a péče o rodinu,

• občanské vybavení veřejné – vzdělání a výchova,

• občanské vybavení veřejné – veřejná správa,

• občanské vybavení veřejné – zdravotní služby,

• občanské vybavení veřejné – náboženství.

Občanské vybavení komerční

Plochy pro umístění staveb a zařízení komerční občanské vybavenosti pro administrativu, služby, ubytování, stravování, výstavní plochy a areály, nákupní a zábavní centra a dále kulturu, zdravotnictví a rehabilitaci – většinou plošně rozsáhlé areály s vysokými nároky na dopravní obsluhu. Součástí plochy mohou dále být zejména veřejná prostranství, zeleň a vodní plochy, parkovací plochy i hromadné garáže s motoristickými službami včetně nezbytné související dopravní a technické infrastruktury.

Občanské vybavení sport

Plochy pro umístění sportovních a tělovýchovných zařízení jako jsou např. sportovní stadiony, hřiště, haly, tělocvičny, plavecké bazény a areály, rehabilitační zařízení. Tyto plochy mohou zahrnovat i zařízení maloobchodní, veřejného stravování a ubytování s přímou vazbou na hlavní náplň území a dále vodní plochy a toky, plochy zeleně a nezbytné související dopravní a technické infrastruktury.

Občanské vybavení lázeňské

Plochy pro umístění zdravotnických a jiných souvisejících zařízení, sloužících převážně k poskytování lázeňské péče, zejména v lázeňských místech. Tyto plochy mohou zahrnovat i zařízení maloobchodní, veřejného stravování a ubytování s přímou vazbou na hlavní náplň území a dále vodní plochy a toky, plochy zeleně a nezbytné související dopravní a technické infrastruktury.

Občanské vybavení hřbitovy

Plochy veřejných i vyhrazených hřbitovů a pohřebišť, které zahrnují stavby a zařízení sloužící výhradně pro jejich potřeby, včetně kolumbárií, smutečních obřadních síní a krematorií, dále doprovodnou a izolační zeleň, vodní plochy a toky a nezbytnou související dopravní a technickou infrastrukturu.

Občanské vybavení jiné

Jiné typy ploch občanského vybavení, které nelze zařadit do předchozích typů a je třeba pro ně stanovit zvláštní podmínky.

Oproti předchozí právní úpravě obsažené v § 7 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. vyhláška nevyžaduje výslovné vymezení ploch veřejných prostranství. Pro návrhové plochy bydlení, občanského vybavení anebo smíšené obytné o rozloze minimálně 2 hektary se nově stanoví požadavek na vymezení veřejných prostranství jako nedílné součásti těchto ploch o minimální výměře 5 % z její rozlohy (pozemní komunikace nelze do výměry veřejného prostranství započíst). Tento požadavek se nepoužije v případě, že je území podmíněno vydáním regulačního plánu nebo uzavřením plánovací smlouvy.

K § 18

Z hlediska procesů a principů územního plánování jsou veřejná prostranství klíčovou městotvornou složkou, jejichž kvalita určuje kvalitu života v daném sídle. Veřejné prostranství je plocha vymezená urbanistickými prostředky, tedy především okolní zástavbou. Může být rovněž vymezena zelení (zejména stromy) nebo jinými prostorotvornými prvky a způsoby (vodní plochou, vodním tokem aj.). Takto vymezený prostor slouží k užívání veřejností a plní většinou více vzájemně souvisejících funkcí. Jedná se především o obsluhu území včetně dopravní obsluhy, nakupování a vyřizování nezbytných záležitostí, docházku domů a do zaměstnání, ale rovněž o samotný pobyt na veřejných prostranstvích, o rekreaci (například v parku) a v neposlední řadě též o společenská setkávání. Je nezbytné, aby veřejná prostranství byla vymezována v dostatečném množství, dostatečně dimenzovaná a aby svým spektrem odpovídala charakteru a potřebám území a jeho obyvatel.

Veřejná prostranství plní v území dvě vzájemně protichůdné funkce: funkci komunikační (průchody a průjezdy) a funkci klidovou (relaxace, odpočinek, setkávání obyvatel). Rozsáhlá právní definice veřejných prostranství v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zahrnuje různorodé plochy a prostory s odlišnými primárními funkcemi, a to přímo jmenované (náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky) nebo nepojmenované (do nepojmenovaných lze pak řadit další poměrně rozsáhlý a nesourodý seznam veřejných prostranství, jako jsou návsi, nábřeží, náplavky, restaurační zahrádky, pasáže, venkovní schodiště, rozptylové plochy, podloubí, průchody, parkány, otevřené vnitrobloky, podchody, nadchody, vstupy do podzemí, ale v širším kontextu také některé prvky občanského vybavení (např. hřbitovy) nebo dopravní infrastruktury (např. zastávky hromadné dopravy, nádraží).

Ustanovení upravuje účel vymezení samostatných ploch veřejných prostranství, přičemž jejich druhy vycházejí z definice obsažené ve výše uvedeném ustanovení zákona o obcích. Ustanovení dále stanoví podmínky, za kterých lze do těchto ploch veřejných prostranství zařadit jiné pozemky než pozemky veřejných prostranství.

V odstavci 3 je upraveno členění ploch veřejných prostranství na následující kategorie:

Veřejná prostranství všeobecná

Plochy veřejných prostranství obvykle s prostorotvornou a komunikační funkcí; mohou zahrnovat veřejná prostranství se zpevněným povrchem, např. náměstí, tržiště, významné komunikace, bulváry, nábřeží, korza a promenády s předpoklady pro zajištění komfortu a bezbariérového pohybu pěších, nebo také veřejná prostranství se zpravidla nezpevněným povrchem, která zahrnují převážně cíleně založené plochy zeleně včetně malých vodních ploch a toků, např. veřejně přístupné parky a zahrady v zastavěném území a v zastavitelných plochách doplněné zpravidla systémem cestní sítě s předpoklady pro zajištění komfortu a bezbariérového pohybu pěších, nejsou-li tyto plochy zařazeny do ploch zeleně. Plochy veřejných prostranství lze s ohledem na to členit dále např. na plochy veřejných prostranství s převahou zpevněných ploch a plochy veřejných prostranství s převahou zeleně.

Veřejná prostranství jiná

Jiné typy ploch vybraných veřejných prostranství, které nelze zařadit do předchozích typů a je třeba pro ně stanovit zvláštní podmínky.

K § 19

Ustanovení upravuje případy vymezení ploch zeleně a stanoví podmínky pro stanovení přípustného využití těchto ploch. Vymezení ploch zeleně je potřebné pro návrh systému sídelní zeleně a koncepce uspořádání krajiny.

V odstavci 3 je upraveno členění ploch zeleně na následující kategorie:

Zeleň všeobecná

Plochy s převažující funkcí zeleně, důraz je kladen na zajištění územních podmínek pro existenci či vývoj vegetace v území. Tuto kategorii lze využít v případě, že podrobnější členění není pro danou sídelní jednotku důvodné. Umožňuje se tak stanovit v územním plánu obecné určení plochy, která má větší flexibilitu využití.

Zeleň parková a parkově upravená

Plocha s převažujícím zastoupením vegetace, která je navržena a ztvárněna podle zásad krajinářské architektury. V zastavěném území se významně podílí na vytváření obytného standardu sídla. Nabízí možnost rekreace či relaxace a pozitivně ovlivňuje mikroklimatické a hygienické parametry území. Na ploše zeleně nesmí její další přípustné využití výrazněji snížit její hlavní způsob využití, zhoršit podmínky pro existenci vegetace nebo omezit možnost koncepčního přístupu k řešení zeleně na dané ploše.

Zeleň zahradní a sadová

Plochy zeleně, které svým charakterem či funkcí odpovídají sadům nebo zahradám. V územním plánu se vymezují jako samostatná plocha zeleně, pokud je žádoucí tyto funkce v území stabilizovat či rozvíjet. Plochy příznivě ovlivňují vodní režim v zastavěném území a jeho mikroklimatické podmínky. Z těchto důvodů mohou být zařazeny do systému sídelní zeleně. Na ploše zeleně nesmí její další přípustné využití výrazněji snížit její hlavní způsob využití nebo zhoršit podmínky pro existenci vegetace.

Zeleň ochranná a izolační

Plochy ochranné a izolační zeleně se vymezují v případech, kdy je potřeba zvýraznit, stabilizovat či založit plochu zeleně s důrazem na její izolační či ochrannou funkci v dané části území, například podél liniových záměrů dopravní infrastruktury nebo podél rozsáhlých výrobních a skladovacích areálů. Na ploše zeleně nesmí její další přípustné využití výrazněji snížit její hlavní způsob využití, zhoršit podmínky pro existenci vegetace nebo omezit koncepční přístup k řešení zeleně na dané ploše.

Zeleň sídelní ostatní

Plochy ostatní zeleně v sídle, které se vymezují jako samostatná plocha, pokud je potřeba stabilizovat důležitou úlohu zeleně v území a není možné či účelné použít jinou kategorii plochy zeleně. Na ploše zeleně nesmí její další přípustné využití výrazněji snížit její hlavní způsob využití, zhoršit podmínky pro existenci vegetace nebo omezit koncepční přístup k řešení zeleně na dané ploše.

Zeleň krajinná

Plochy zeleně krajinné se vymezují v případech, kdy je potřeba systémem vegetačních prvků v území podpořit přirozené funkce krajiny, včetně jejích charakteristických rysů, především funkci krajinotvornou, půdoochrannou, ekostabilizační, retenční či infiltrační. Na rozdíl od ploch přírodních nejsou v plochách zeleně krajinné výrazněji uplatňovány zájmy územní ochrany přírody a krajiny ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny. Typickým příkladem použití ploch zeleně krajinné je prostorová stabilizace území pro průlehy, zasakovací pásy, meze, remízky, stromořadí či větrolamy.

Zeleň jiná

Jiné typy ploch zeleně, které nelze zařadit do předchozích typů a je třeba pro ně stanovit jinou funkci či jiný způsob využití.

K § 20

Ustanovení upravuje případy vymezení ploch smíšených obytných, uvádí druhy pozemků, které lze nebo naopak nelze do těchto ploch zahrnout, popřípadě za jakých podmínek. Důraz je kladen na nerušící užívání staveb a zařízení a kvalitu prostředí souvisejícího území. Nerušící výrobou se rozumí výroba, která svým provozováním, výrobním a technickým zařízením nenarušuje negativními účinky a negativními vlivy provoz a užívání staveb a zařízení ve svém okolí a nezhoršuje životní prostředí souvisejícího území.

V odstavci 4 je upraveno členění ploch smíšených obytných na následující kategorie:

Smíšené obytné všeobecné

Plochy s převažující funkcí bydlení a občanským vybavením, jehož působnost může přesahovat potřeby vymezeného území. Důraz je kladen zachování kvality obytného prostředí a pohody bydlení, jakož i dostupnost a využívání staveb občanského vybavení. Tuto kategorii lze využít v případě, že podrobnější členění není pro danou sídelní jednotku důvodné. Umožňuje se tak stanovit…