Odvodnění plochých střešních plášťů

9.2.3.4

Odvodnění plochých střešních plášťů

Při návrhu konstrukčního řešení musí být odvodnění střešního pláště vyřešeno jako jeden z prvních kroků. Je několik zásad, které je nutné nebo vhodné dodržovat:

• každá odvodňovaná plocha by měla být osazena min. dvěma odtokovými místy. To samozřejmě neplatí u střešních plášťů odvodňovaných do podstřešních žlabů. Odtokové místo může být vnitřní vtok nebo pojistným odvodněním;

• minimální průměr vtoku by měl být větší než 100mm. Vtoky s menším průměrem se snadno ucpávají;

• je nutné, aby střešní pláště, které jsou odvodňovány pouze vnitřními vpustmi byly doplněny možností pojistného odvodnění "chrliči“ v atikách nebo jiných svislých konstrukcích obklopujících střešní plášť. U střešních plášťů s obráceným pořadím vrstev je to nezbytné. U střešních plášťů s obráceným pořadím vrstev je nebezpečí, že při ucpaném odvodňovacím systému se mohou vyplavit všechny vrstvy;

• všechny vpusti musí být opatřeny košíky proti ucpání splaveninami;

• maximální vzdálenost vtoků od atik a od rozvodí střešních ploch by neměla překročit 15m;

• maximální vzdálenost vtoků ve žlabech nebo úžlabích od jejich konců nebo od rozvodí v těchto žlabech nebo úžlabích by neměla překročit 15m;

• vtoky by se měly umisťovat min. 1m od konstrukcí vyčnívajících nad střešní rovinu (atiky, střešní nástavby, komíny atd.). V opačném případě se zanášejí nečistotami nebo sněhem, a to zvláště jsou-li tyto vtoky umístěny na návětrné části vyčnívající konstrukce. Technické řešení se zaatikovými žlaby není optimální, a použije-li se, je nutno jej bohatě dimenzovat tak, aby nedocházelo k uvedeným negativním jevům;

• vtoky musí být umístěny a řešeny tak, aby nenarušily dispoziční řešení podlaží po střešním pláštěm;

• voda odváděná ze střešního pláště nesmí téct přes dilatační uzávěry;

• v případě použití klempířských konstrukcí pro odvodnění plochých střešních plášťů je nezbytně nutné dbát na dilataci těchto materiálů a odpovídajícím způsobem ji eliminovat;

• výšková úroveň horního líce vtoku musí být níž než přilehlá úroveň střešní roviny a zároveň musí být v nejnižším místě příslušné odvodňované plochy;

• při použití parotěsné zábrany je nutno osazovat dvoustupňové vpusti tak, aby byla odvodněna i parotěsná zábrana (toto je požadavek českých norem). Současně je nutno chránit střešní plášť proti zpětnému pronikání vody v případě ucpání kanalizačního systému. Tyto požadavky jsou sice protichůdné, ale doporučuji spíše chránit střešní plášť proti zpětnému pronikání vody do střešního pláště;

• oblast vpustí musí být zapuštěna min. 5mm pod sousedící plochu střešního pláště;

• v případě nebezpečí zamrzání vtoků nebo žlabů lze tyto prvky vyhřívat. Zásadně se používá napětí 24V.

Příklad řezu vyhřívanou vpustí:

U této vpusti je vyhříván plášť z pěnového polyuretanu vodivou síťovinou napojenou na napětí 24V. Tato síťovina se vloží do formy, ve které se vlastní vpust vypěňuje.

Druhou variantou je, že do těla nebo na tělo vpusti se umístí vytápěcí tělísko.

Ukončení hydroizolace je na integrované manžetě (límci) nebo může být řešeno pomocí svěrných kroužků.

Obr. č. 1 – Řez vyhřívanou PUR vpustí

Po každý střešní plášť by mělo být vyřešeno základní odvodnění (1) a pojistné odvodnění pomocí chrličů, plnících funkci odvodnění při ucpání vnitřních vtoků (2).

Obr. č. 2 – Odvodnění vnitřními vpustmi a pojistnými chrliči

Legenda:
1 – základní odvodnění
2 – pojistné odvodnění (chrlič)

Schéma možného řešení odvodnění střešního pláště je uvedeno na obrázku č. 3 a 4.

Odvodnění do úžlabí:

Obr. č. 3 – Typy vyspádování do vpustí

Odvodnění do žlabu:

Obr. č. 4 – Typy vyspádování do žlabů

S odvodněním úzce souvisejí spády. Technicky je možno akceptovat i nulové spády, ovšem vždy je lépe provádět střešní pláště s dokonalým odvodněním – vyspádováním, tak aby byla voda co nejrychleji odvedena. Minimální spád (i v úžlabí) je 1%, optimální 3% v ploše a 1% v úžlabí.

Obr. č. 5 – Zaatikový žlab

Legenda:
1 – šikmé stěny žlabu

Žlaby musí mít vždy šikmé stěny (při zamrznutí bývá žlab s kolmými stěnami roztržen).

Zaatikové ani ostatní žlaby nepředstavují optimální řešení. Jsou-li nezbytně nutné, měly by být co nejširší a nejmělčí. Doporučuje se šířka asi 500mm.

V některých případech, zejména u mimořádně rozsáhlých střešních plášťů je vhodné mít systém odvodnění v případě přívalových nebo monzunových dešťů.

Profil střešních vtoků

Na základě dovoleného průtoku dešťových vod Qd = q_d. ψ . S se doporučuje stanovit profil střešních vtoků a odpadního potrubí

q_d = vydatnost deště. Lze ji určit dlouhodobým měřením nebo ze statistiky hydrometeorologických ústavů. V praxi je možno vycházet z hodnoty vydatnosti deště q_d = 0,025 l .s^-1 .m^-2, která reprezentuje průtrž mračen pro tradiční (bezpodtlakové) systémy

ψ = součinitel odtoku. Závisí na povrchu a sklonu odvodňované plochy. Pro střechy ψ = 1

S = půdorysný průmět odvodňované plochy v (m²)

Tab. č. 1 – Dovolené průtoky střešním vtokem a odpadovým potrubím

Jedním z možných řešení mezistřešních žlabů je vytvořit žlab v úžlabí pomocí spádových klínů z tepelné izolace (viz obrázek č. 6 a 7).

Obr. č. 6 – Axonometrie mezistřešního žlabu

Obr. č. 7a, b) – Příční a podélný řez žlabem

Obr. č. 8a, b) – Příklad provedení mezistřešního žlabu

Příklady konstrukčního řešení a osazení prefabrikovaných vpustí do různých skladeb plochých střešních plášťů

Obr. č. 9a, b, c, d) – Příklad osazení vpustí do různých typů střešních skladeb

Prvky odvodnění střešních plášťů

Nejdůležitější částí jakéhokoliv prvku je způsob, jakým se na něj hydroizolační povlak upevňuje. V současné době jsou k dispozici tři systémy:

• prosté vytažení na prostupující prvek s případným přepáskováním,

• ukončení na manžetě z hydroizolačního…