7.4.2
Nosné konstrukce železobetonové monolitické a montované
NOSNÉ KONSTRUKCE ŽELEZOBETONOVÉ
MONOLITICKÉ
NahoruVýška objektu a výška podlaží
Historicky lze dedukovat, že skeletové konstrukční systémy se
postupně vyvinuly z dřevěných rámových konstrukcí, v průběhu času pak začaly
převažovat před ocelovými. Hlavním důvodem tady byla a zůstává výrazně vyšší
požární odolnost železobetonových skeletů, které při vhodně voleném krytí
ocelových vložek betonem mohou vyhovět bez dalších úprav nejvyšším požadavkům
na odolnost proti požáru.
Vzhledem k tomu, že podle výsledku výpočtu lze velmi variabilně
uspořádat úpravu výztužné oceli, která přebírá především tahové účinky od
vnějších zatížení, lze poměrně vhodně upravovat tvary a profily
železobetonových prvků. Konkrétní požadavky na uspořádání výztuže v betonu se
řídí normou ČSN EN 1992-1-1.
U jednotlivých staveb s málo se opakujícími prvky se zejména s
ohledem na pokročilý rozvoj a nabídku bednicích systémů uplatňuje nejčastěji
provádění železobetonových skeletů z monolitického betonu. Mimo jiné lze při
monolitickém provádění důsledně uplatnit statické propojování jednotlivých
nosných prvků (desky, sloupy, průvlaky, ztužidla, stěny) a tím lze omezit
rozměry jednotlivých konstrukčních prvků.
Proti těmto výhodám stojí též řada nevýhod. Provádění monolitické
konstrukce znamená zdržení v tempu výstavby a vyžaduje značnou náročnost při
sestavení bednění. Kvalita betonáže, jak z hlediska uložení výztuže, tak
dodržení optimálních podmínek při hutnění, tuhnutí, tvrdnutí apod., je na
staveništi obtížněji dosažitelná než ve stabilních výrobnách.
Další nevýhodou monolitických nosných konstrukcí je malá variabilita
z hlediska možnosti dodatečných úprav, jako jsou přídavná zařízení, zatížení s
vestavbou jeřábových drah, stejně jako dodatečné průchody a otvory pro různá
vedení potrubí aj.
Pokud nejsou dopředu vyřešeny důsledně dilatace, může být problémem
i dodatečná potřeba zvětšení staveb s monolitickým nosným skeletovým
systémem.
NahoruBourání monolitických železobetonových skeletů
Je třeba dodat, že i bourání monolitických železobetonových
skeletů je značným problémem a další využitelnost vybouraného materiálu je
problematická, neboť recyklace železobetonu je obtížná a energeticky velmi
náročná. Zde snad jen poznámka, cca před 30 lety byly v tehdejším Sovětském
svazu uskutečněny některé poměrně nadějné pokusy o rozrušení betonu chemickou
cestou postřikem dimetylformamidem, více než kusé zprávy o těchto pokusech však
nebyly dány k…
