Vyvlastňovací řízení může potkat téměř každého z nás, komu svědčí vlastnické právo k nemovitosti, jíž se může dotýkat takový záměr, se kterým zvláštní právní předpis spojuje veřejný zájem a zároveň účel, pro který lze vyvlastnit.
Základní účely vyvlastnění stanoví stavební zákon (veřejně prospěšné stavby, opatření aj. - § 170 odst. 1 stavebního zákona), ale můžeme je nalézt i v jiných předpisech, jako např. v horním zákoně, zákoně o státní památkové péči, vodním zákoně, energetickém zákoně a dalších. Náhrady za vyvlastnění však stanoví již sám zákon o vyvlastnění (zákon č. 184/2006 Sb.), který je obecným předpisem upravujícím vyvlastňovací řízení.
Nejběžnějším případem je situace, kdy dojde ve vyvlastňovacím řízení k odnětí vlastnického práva k pozemku nebo stavbě včetně jejich příslušenství. Vyvlastňovanému náleží náhrada ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby, včetně jejich příslušenství. Tato náhrada musí odpovídat majetkové újmě, která se v důsledku vyvlastnění projeví. Výše náhrady je stanovena dle znaleckého posudku, k jehož vyhotovení dochází na žádost vyvlastňovaného, nebo pokud s tím vyvlastňovaný vysloví souhlas, na žádost vyvlastnitele. Vyvlastňovaný má tedy při výběru znalce přednost před vyvlastnitelem. Nedojde-li k vyhotovení znaleckého posudku k žádosti vyvlastňovaného ani vyvlastnitele, určí znalce sám vyvlastňovací úřad. Při stanovení ceny podle oceňovacího předpisu je nutno vycházet z právní úpravy platné v době rozhodování o vyvlastnění, avšak skutečný stav nemovitosti se zohledňuje ke dni podání žádosti. Při stanovení ceny se nemůže přihlížet k případnému zhodnocení či znehodnocení nemovitosti, ke kterému dojde v důsledku realizace záměru, pro který je nemovitost vyvlastňována. V rámci znaleckého posudku je stanovena cena zjištěná a cena obvyklá, přičemž náhrada je stanovená dle ceny vyšší. Vyvlastňovací úřad nemůže předložený znalecký posudek kontrolovat věcně (za odbornou úroveň posudku odpovídá znalec), nicméně je povinen zkontrolovat jeho náležitosti, jako jsou závěry, důvody, zohlednění všech skutečností, zda byl zpracován pro účely předmětného vyvlastnění, zda byla použita metoda odpovídající relevantní právní úpravě atd. Náhrada je poskytována nejpozději do 60 dnů od právní moci rozhodnutí, jednorázově a v penězích.
Ust. § 11 zákona o vyvlastnění umožňuje, aby byl namísto náhrady za odejmutí vlastnického práva poskytnuté v penězích vyvlastňovanému poskytnut jiný, náhradní, pozemek nebo stavba, avšak to pouze v případě, že se na tom vyvlastňovaný dohodne s vyvlastnitelem. I v tomto případě je však nutno zjistit hodnotu předmětných nemovitostí, protože vyvlastňovaný má právo na úhradu případného rozdílu. Součástí rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění tak bude výrok o tom, jaký pozemek nebo stavba přechází do vlastnictví vyvlastňovaného, a příp. výrok o vyrovnání rozdílu ve prospěch vyvlastňovaného včetně lhůty k poskytnutí plnění.
Druhým standardním případem, upraveným v ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona o vyvlastnění, je situace, kdy „postačí“ omezení vlastnického práva…
