dnes je 21.12.2024

Input:

Hydroizolace

8.8.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.4.1
Hydroizolace

Ing. Bohumír Číhal

Ochrana spodní stavby proti vodě a radonu ovlivňuje významné parametry stavební konstrukce, jakými jsou její užitná hodnota, trvanlivost a možnost využívání suterénních prostor. Vzhledem k tomu, že izolace spodní stavby jsou po svém zabudování nepřístupné, je zřejmé, že musí být navrhovány s největší odpovědností a z kvalitních materiálů, jejichž životnost odpovídá předpokládané životnosti stavebního díla. Náprava jakékoliv chyby při projektování nebo při provádění vyžaduje zpravidla značný zásah do konstrukce stavby a jejího okolí, který je časově náročný a spojený s vysokými finančními náklady.

Z širšího hlediska je při návrhu spodní stavby objektu vyřešit základní otázku její ochrany proti vnějším vlivům – vodě v jejich specifických podobách a radonu. Praktické provedení obou druhů izolací se v mnohých případech shoduje a nastoluje se otázka: proti jakým vlivům stavbu izolovat a jakým způsobem.

Spojení funkce protiradonové izolace a hydroizolace

V určitých případech se nabízí možnost, aby ochranu stavby proti vodě i radonu zajišťovala jediná izolace. Otázkou je, ve kterých případech je toto řešení vhodné? Při rozhodování je třeba si uvědomit, že požadavky na bezpečnost a kvalitu izolace jsou v obou případech značně protichůdné.

U hydroizolací jsou nejvyšší nároky kladeny tam, kde je objekt zakládán pod hladinou spodní vody, nebo kde se kolem podzemních konstrukcí vyskytují nepropustné zeminy. V případě protiradonové izolace je tomu naopak. Nejvyšší bezpečnost a spolehlivost musí vykazovat v zeminách suchých a vysoce propustných. V zeminách nepropustných nebo dokonce pod hladinou spodní vody je jen velmi malé nebo téměř žádné množství půdního vzduchu, který se navíc může šířit jen difúzí, naproti tomu pro suché a propustné podloží je charakteristický vysoký obsah půdního vzduchu a jeho transport prouděním. Z toho například vyplývá, že v případě objektu na podloží o středním nebo vysokém radonovém riziku musíme na ochranu budoucí stavby vždy použít kvalitní, trvanlivé a spolehlivé izolační materiály, byť by k tomu z hydroizolačního hlediska nebyly důvody.

Úkolem projektanta je získat potřebné informace pro posouzení vlivů působících na konstrukci a na jejich základě rozhodnout o nejvhodnějším způsobu řešení. V této kapitole uvádíme základní problematiku hydroizolací a požadavky na ně kladené.

NÁVRH HYDROIZOLACE

Hydroizolace staveb se navrhují tak, aby bránily pronikání vod v kapalném nebo tuhém skupenství do chráněných konstrukcí nebo na jejich chráněný povrch, pokud speciální předpisy nebo požadavky objednatele nestanoví jinak. Připouští-li se pronikání vody v libovolném skupenství do konstrukce, chráněného nebo vnitřního prostoru, nesmí být pronikající voda na závadu funkci konstrukce nebo prostoru. Stavební konstrukce se navrhují tak, aby se dosáhlo jejich příznivého vlhkostního stavu a režimu. K tomu se doporučuje

  • zamezit nebo omezit transport vody do konstrukce;

  • omezit množství technologické vody;

  • omezit množství pohlcené vody srážkové;

  • vyloučit nebo omezit kondenzaci vodní páry v konstrukcích nebo na jejich povrchu;

  • umožnit únik vody z konstrukcí větráním popř. vodivostí vlhkosti a výparem z povrchu.

Hydroizolační principy

K hydroizolační ochraně stavebních konstrukcí i chráněného nebo vnitřního prostředí lze použít přímé hydroizolační principy, zabraňující nebo omezující nežádoucí šíření vody, anebo nepřímé hydroizolační principy, kterými se snižuje nebo odstraňuje astrofyzikální namáhání konstrukcí.

Hydroizolační principy
Přímé Nepřímé
• jednoúčelové hydroizolační materiály
• víceúčelové hydroizolační materiály
• injektáže
• penetrace a impregnace povrchu těsnícími látkami
• hydrofobizace povrchů nebo struktury materiálů
• vzduchové vrstvy
• hydroakumulační efekt konstrukcí
• elektrokinetické metody
• tvarové řešení styků
• těsnění styků
• výběr prostředí (staveniště)
• tvar objektu a konstrukce (bez podsklepení)
• umístěni objektu
• odvodnění prostředí
• úprava prostředí (teplotní a vlhkostní parametry)
• dispoziční řešeni prostorů
• poloha materiálů v konstrukci
• zvýšení povrchové teploty konstrukce (zvýšení odparu, odvětrání apod.)
• změna provozního režimu konstrukce

Tab. č. 1:Hydroizolční principy podle ČSN P 73 0600

Hydroizolační konstrukce a opatření

Hydroizolační konstrukce se vytvářejí z materiálů odolných proti působení vody a výrazně omezujících nebo zamezujících šíření vody. V případě skládaných konstrukcí se uplatní těsnění nebo tvarové řešení styků. Hydroizolační vlastnosti pórovitých stavebních materiálů se upravují penetrací a impregnací povrchů těsnicími látkami nebo hydrofobizací povrchů nebo struktury materiálů.

Spolehlivost hydroizolačních konstrukcí

Hydroizolační konstrukce se porovnávají podle spolehlivosti, s jakou zajišťují splnění své

hydroizolační funkce. Na spolehlivost hydroizolačních konstrukcí má největší vliv

  • mechanická odolnost;

  • možnost kontroly funkce před předáním;

  • možnost lokalizace vady nebo poruchy;

  • opravitelnost vady nebo poruchy.

Konstrukční principy

Při navrhování hydroizolačních konstrukcí se uplatňují následující konstrukční principy:

  • monolitické masivní samonosné konstrukce

    • dodatečně těsněné injektáží;

    • s opatřeními zvyšujícími hydroizolační účinnost (těsnění pracovních a dilatačních spár), součástí je dotěsnění injektáží;

    • s opatřeními zvyšujícími hydroizolační účinnost, s přídavnou vrstvou, součástí je dotěsnění injektáží;

  • skládané masivní samonosné konstrukce;

  • skládané masivní samonosné konstrukce s opatřeními zvyšujícími hydroizolační účinnost (těsnění a tvar styků), součástí je dotěsnění injektáží;

  • clony v masivních konstrukcích omezující šíření kapilární vody v důsledku dodatečné úpravy pórovitosti;

  • monolitické měkké nesamonosné konstrukce

    • z jedné vrstvy materiálu;

    • z jedné vrstvy materiálu s kontrolovanými spoji;

    • z jedné vrstvy materiálu s překrytými spoji (více vrstev materiálu);

    • se zabudovaným kontrolním systémem;

    • skládané z tvrdých nebo měkkých prvků nesamonosné.

Orientační hodnocení spolehlivosti vybraných hydroizolačních konstrukcí uvádí následující tabulka.

Druhy chráněných prostor Příklady Třída požadavků
Prostory do kterých nemůže vnikat voda, ve kterých by případné vnikání vody způsobilo nenahraditelné škody 1). Muzea, galerie, archivy nemocnice, technologické provozy s cenným vybavením ... P1
Prostory do kterých nemůže vnikat voda. Škody vzniklé vniknutím vody lze pojistit1). Byty, kanceláře, prodejny ... P2
Prostory do kterých může vnikat voda v malém množství ale nemůže
odkapávat na osoby nebo zařízení 2).
Garáže P3
Prostory do kterých může vnikat voda v malém množství a může odkapávat na osoby nebo zařízení 2). Kolektory P4
Poznámka 1) obvykle s požadavkem na stav vnitřního prostředí
2) nevadí odpar vlhkosti z povrchu konstrukcí

Tab. č. 2: Třídy spolehlivosti hydroizolačních požadavků

Hydroizolační opatření

V návrzích hydroizolací se uplatňují následující konstrukční hydroizolační opatření:

  • snížení hydrofyzikálního namáhání;

  • odvodnění chráněného prostředí;

  • vytvoření hydroakumulačního prostoru nebo konstrukce kombinovaných s větráním

  • úprava chráněného prostředí (úprava teplotních a vlhkostních parametrů vnitřního vzduchu);

  • zvýšení povrchové teploty konstrukcí;

  • změna provozního režimu konstrukcí

  • vzduchové vrstvy;

  • snížení kapilárního tlaku elektrokinetickými metodami.

Organizační hydroizolační opatření

O využití organizačních hydroizolačních opatření je třeba rozhodnout již při zahájení příprav stavebního záměru. V některých případech mají vliv na využitelnost prostor popř. budoucí výnosy z nich. Organizačních opatření představují:

  • výběr prostředí (staveniště) – kromě podkladů získaných z údajů hydrofyzikálních a mapových se doporučuje nepodceňovat informace získané místním průzkumem (z historických pramenů, ze sdělení pamětníků, ale též z posouzení možného rizika nestandardního chování člověka v krajině);

  • tvar objektu nebo konstrukce – spolehlivosti hydroizolace prospívá jednoduchý tvar, minimální výskyt dilatačních spár, koordinace výškových úrovní založení, řešení stejného sedání částí objektu apod.;

  • osazení objektu do terénu, výškové uspořádání vůči návrhové hladině podzemní vody;

  • umístění objektu nebo jeho částí v prostředí;

  • dispoziční řešení prostor, využití prostor, které jsou v kontaktu s namáhajícím prostředím;

  • omezení rizikových jevů (dilatační spáry, prostupy).

Hydroizolační prvky

Hydroizolační konstrukce se skládají z jednotlivých hydroizolačních prvků. Pro každý druh hydroizolační konstrukce je třeba navrhnout použití odpovídajících hydroizolačních prvků. Při navrhování hydroizolačních konstrukcí se uplatňují

  • hydroizolační vrstvy všeho druhu;

  • přepážky z nepropustného materiálu v masivní konstrukci – užívají se například v průniku hydroizolačního povlaku železobetonovou konstrukcí (pata sloupu, pata obvodové stěny propojené výztuží se základovými pásy);

  • rozvody pro injektážní hmotu;

  • injektáž připravených dutin těsnicími hmotami;

  • utěsnění konstrukcí a rozvodů prostupujících hydroizolační konstrukcí;

  • vložky z materiálu bobtnajícího při kontaktu s vodou vkládané např. do pracovních spár masivní konstrukce

  • hydroizolační úprava povrchu masivní konstrukce – izolační nebo hydrofobizující nátěry a nástřiky.

Nejvýznamnějším ukazatelem, na kterém závisí návrh této ochrany je míra hydrofyzikálního namáhání. Ta se předběžně stanovuje při hydrogeologickém průzkumu území, do kterého má být stavba umístěna. Konečné rozhodnutí o skutečné hydrofyzikální expozici je však na projektantovi, který musí zohlednit spolu s uživatelskými požadavky a technickým řešením stavby také způsob osazení stavby do terénu, odvodnění základové spáry, vztah k okolí a další vlivy.

Hydrofyzikální namáhání hydroizolace

Stavby jsou namáhány vodou, vyskytující se v různorodých formách v přírodě i ve stavbě, v míře závislé na situování objektů v krajině, osazení v terénu, provozu uvnitř i vně objektů i způsobu realizace staveb apod. Různé formy výskytu vody v přírodě i ve stavbě charakterizují některé společné prvky hydrofyzikální expozice, kterou lze rozdělit do následujících kategorií:

P

Namáhání vodou v plynném skupenství (vodní parou)
Vzniká

  • v důsledku koncentrace vodní páry ve vzduchu, která je projevem sorpční vlhkostí materiálů;

  • následkem difúze, způsobené různými parciálními tlaky vodní páry na površích konstrukcí, která může vést k následné kondenzaci vodní páry v konstrukcích;

  • v důsledku výparu vlhkosti z povrchu vlhkých stavebních konstrukcí, při němž dochází v uzavřených prostorách budov ke zvýšení vlhkosti vnitřního vzduchu;

  • působením tlaku vodní páry, vyvíjeném vzestupem teploty vlhkých stavebních materiálů v uzavřené materiálové struktuře nebo v konstrukci.

Namáhání kondenzátem

Vzniká, dochází-li na povrchu stavební konstrukce ke kondenzaci vzdušné vlhkosti v důsledku poklesu povrchové teploty konstrukcí pod rosný bod.

Namáhání odstřikující vodou

vzniká, působí-li na stavební konstrukci dopadající voda, která se odrazila od volných přilehlých povrchů (tato voda obvykle na stavební konstrukci přináší látky z povrchů, ze kterých se odrazila).

A

Namáhání vzlínající vlhkostí

Vzniká, působí-li na stavební konstrukci voda, šířící se v přilehlém pórovitém horninovém prostředí nebo ve stavebních

Nahrávám...
Nahrávám...