dnes je 22.12.2024

Input:

Funkční požadavky na střešní konstrukce

13.5.2007, Zdroj: Verlag Dashöfer

9.2.2
Funkční požadavky na střešní konstrukce

Funkční a technické požadavky jsou shrnuty do technických norem. V současné době jsou to následující úrovně:

  • České technické normy ozn. ČSN,

  • Evropské normy ozn. EN,

  • České technické normy, které přejímají evropské normy ozn. ČSN EN, ČSN P ENV, hČSN apod.

Samostatnou kapitolu tvoří Eurokódy ozn. EC vydané formou evropských norem ozn. ENV a v národní praxi ČSN P ENV. Cílem Eurokódů je sjednocení evropských pravidel pro navrhování pozemních a inženýrských staveb. Výpočetní metody pokrývají oblast navrhování a posuzování mechanické odolnosti a stability stavebních konstrukcí při splnění dvou základních požadavků Směrníce Rady 89/106/EHS:

  • bezpečnost při užívání,

  • požární bezpečnost.

Na základě dohody mezi CEN a Evropskou komisí je účelem Eurokódů poskytovat členským státům CEN podklady zejména pro tyto účely:

  • prokazování shody pozemních a inženýrských staveb,

  • specifikace smluv týkajících se provádění staveb,

  • tvorby harmonizovaných technických specifikací pro stavební výrobky.

STATICKÁ – MECHANICKÁ ODOLNOST A STABILITA STŘEŠNÍCH KONSTRUKCÍ

Statická – mechanická odolnost a stabilita střešních konstrukcí

Na střešní konstrukce působí především hydrometeorologické podmínky a případné užitné zatížení dané provozem střechy. Dále musí střešní konstrukce přenést vlastní hmotnost a hmotnost doplňkových konstrukcí. Pro většinu běžných střech nepochůzích je zatížení sněhem, pro lehké konstrukce pak v kombinaci se zatížením větrem rozhodující. U pochůzích střech je pro dimenzování prvků rozhodující kombinace všech v úvahu přicházejících zatížení.

Pro výpočet zatížení střešních konstrukcí se vychází z článků norem:

  • ČSN 73 0035:1986,

  • ČSN P ENV 1991-2-3:1997,

  • ČSN EN 1991-1-3:2005.

ČSN 73 0035 se obecně používá pro stanovení zařízení při navrhování konstrukcí podle původních českých technických norem ČSN. Předběžná evropská norma (eurokód) ČSN P ENV 1991-2-3 se používá pro stanovení zatížení při návrhu konstrukcí podle předběžných eurokódů, tedy podle ČSN P ENV. ČSN EN 1991-1-3 je definitivní evropská norma převzatá do soustavy českých technických norem a používá se při navrhování podle definitivních eurokódů, tedy podle ČSN EN. Norma ČSN EN 1991-1-3:2005 vznikla konverzí z normy ČSN P ENV 1991-2-3:1997 na základě zhruba desetiletého používání a připomínkování a obě normy jsou v řadě článků totožné, jsou ale formálně odlišné a obě jsou na našem území platné.

Důležitou zásadou je, že normy z jednotlivých řad by se neměly vzájemně kombinovat, to znamená, že při návrhu konstrukce je vždy třeba použít všechny normy buď původní řady ČSN, nebo řady ČSN P ENV a nebo řady ČSN EN.

Zatížení sněhem

Zatížení sněhem

Důležitou součástí normy pro zatížení sněhem je mapa sněhových oblastí. V současné době je platná mapa sněhových oblastí na území ČR, která je součástí ČSN EN 1991-1-3; 2005/Z1 2006. Mapa člení území ČR na 8 sněhových oblastí. V oblastech 1 až 7 je uváděna charakteristická hodnota Sk (0,7 až 4,0 kPa). V oblastech označených č. 8 určí charakteristickou hodnotu Sk ČMHÚ na požádání. Tato charakteristická hodnota Sk se použije pro výpočet zatížení konstrukce střechy.

Nová mapa sněhových oblastí byla zpracována ČHMÚ ze souboru ročních maximálních hodnot vodní tíhy sněhu naměřených v letech 1961 – 2006 na jednotlivých meteorologických stanovištích. V mapě jsou charakteristické hodnoty zatížení sněhem Sk v oblastech výše položených výrazně vyšší než byla základní tíha sněhu S0 uvedená v ČSN 73 0035:1986. Zavedení nové mapy sněhových oblastí do soustavy českých technických norem bylo provedeno formou změn ke všem současně platným normám pro zatížení sněhem. Vyhlášení změn je uvedeno ve věstníku ČNI a změny jsou platné od 1. listopadu 2006.

Zatížení větrem

Zatížení větrem

V současné době stále platí pro zatížení větrem ustanovení v ČSN 73 0035 a v příloze uvedená mapa větrných oblastí.

V ČSN P ENV 1991-2- 4 bude nahrazena původní mapa novou mapou větrných oblastí. Anglická verze ČSN EN 1991-1-4 bude v nejbližší době zrušena a nahrazena českým překladem, který je doplněn novou mapou větrných oblastí.

ČSN EN 1991-1-4 je určena ke stanovení charakteristických hodnot zatížení pozemních konstrukcí, jejich prvků a příslušenství větrem. Platí pro pozemní a inženýrské stavby s výškou do 200 m a mosty s rozpětím menším než 200 m za předpokladu, že splňují kritéria pro dynamickou odezvu. Tato norma neplatí pro příhradové věže s nerovnoběžnými stěnami, kotvené stožáry a komíny, kroutivé kmitání (např. vysokých budov s centrálním jádrem), kmitání hlavní nosné konstrukce mostu od turbulence větru v příčném směru, zavěšené mosty a kmitání, při kterém se musí uvažovat více tvarů kmitání (ne pouze základní tvar). Nezahrnuje také vliv lokálních teplotních účinků na charakteristické hodnoty rychlosti větru, tj. silnou arktickou inverzi, nálevkový efekt nebo tornáda.

Požární bezpečnost

Požární bezpečnost

Požadavky na požární odolnost konstrukcí se specifikují na požárním řešení objektu.

Tento projekt stanoví pro jednotlivé části konstrukcí nebo konstrukci celou požadavek na požární odolnost. Pro střešní konstrukce pak volíme takové materiály a prvky, které splňují potřebné požadavky nebo zvýšíme požární odolnost těchto prvků dalším opatřením. Opatření pro zvýšení požární odolnosti jsou obklady a nátěry.

Požární odolnost stavebních konstrukcí je doba, po kterou jsou konstrukce schopny odolávat účinkům požáru podle normou definovaných podmínek a kritérií. To se týká zejména nosných a požárně dělicích stěn, stropů, střešních konstrukcí, nosníků a sloupů, obvodových stěn a požárních uzávěrů včetně klapek. Ověřování požární odolnosti se provádí na základě zkoušky nebo výpočtu, extrapolace a porovnání podle zkušebních norem a zkušebních předpisů.

Zákon ukládá povinnost právnickým a podnikajícím fyzickým osobám zabezpečit prostřednictvím odborně způsobilé osoby posouzení požárního nebezpečí k jejich objektům. Zákon dále popisuje výkon státního požárního dozoru, který se mimo jiné vykonává posuzováním dokumentace staveb a posuzováním výrobků podle vyhlášky.

Zákon ukládá výrobcům a dovozcům uvádět na trh jen bezpečné výrobky, tj. takové, které splňují požadavky příslušného technického předpisu. Dále zákon ukládá výrobcům a dovozcům zajistit posouzení shody vlastností stanovených výrobků, který je dán nařízením vlády, a dále vydat prohlášení o shodě s tím, že shoda byla posouzena způsobem nařízením vlády. Technickým předpisem pro účely zákona je předpis zajišťující ochranu zdraví osob, majetek nebo přírodního prostředí.

K problematice se vztahující normy:

  1. HODNOTOVÉ A NÁVRHOVÉ NORMY

    • Eurokódy:

      • ČSN EN 1991-1-2 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – část 1 -2: Obecná zatížení – Zatížení konstrukcí vystavených účinkům požáru,

      • ČSN EN 1992-1-2 Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí – část 1 -2: Obecná pravidla – navrhování konstrukcí na účinky požáru,

      • ČSN EN 1993-1-2 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – část 1 -2: Obecná pravidla – navrhování konstrukcí na účinky požáru,

      • ČSN EN 1994-1-2 Eurokód 4: Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí – část 1 -2: Obecná pravidla – navrhování konstrukcí na účinky požáru,

      • ČSN EN 1995-1-2 Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí – část 1 -2: Obecná pravidla – navrhování konstrukcí na účinky požáru,

      • ČSN EN 1996-1-2 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – část 1 -2: Obecná pravidla – navrhování konstrukcí na účinky požáru.

  2. PROJEKTOVÉ NORMY Změny:

    • ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení,

    • ČSN 65 0201 Změna Z1 Hořlavé kapaliny – Prostory pro výrobu, skladování a manipulaci,

    • ČSN 730835 Požární bezpečnost staveb – Budovy zdravotnických zařízení a sociální péče,

    • ČSN 73 0842 Změna Z1 Požární bezpečnost staveb – Objekty pro zemědělskou výrobu,

    • a další.

OCHRANA ZDRAVÍ, ZDRAVÝCH ŽIVOTNÍCH PODMÍNEK A ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Ochrana zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí

Pohled na střechy z hlediska ovlivnění životního prostředí může být ve dvou rovinách. Jednak je to v použití materiálů, které neohrožují zdraví obyvatel a životní prostředí a jednak je to hospodaření s dešťovými vodami.

První hledisko splníme použitím materiálů a stavebních výrobků:

  1. stavební materiály a výrobky určené pro stavby, které splňují požadavky na výstavbu a mají certifikát;

  2. stavební prvky ,které jsou ekologické při plnění svých funkcí ve střeše, nezatěžují okolí apod.;

  3. použitím stavebních prvků s ekologickou výrobou, výroba je energeticky málo náročná a nejméně poškozuje životní prostředí;

  4. použitím stavebních prvků, které budou po dožití recyklovány, nebo uloženy zpět do přírody aniž by ovlivnily životní prostředí. Budou to především materiály běžné v okolní přírodě.

Druhé hledisko je v návrhu typu střechy blízkému přírodě.

Nejdůležitější vlastností střech je odvod srážkových vod tak, aby tyto neovlivnily vnitřní prostor staveb. Tím ovšem střechy působí proti zájmům životního prostředí. Rychlý odvod dešťových vod do recipientu bez možnosti vsakování do terénu a tvorby zdravého mikroklimatu. Zvláště velké plochy střech průmyslových podniků, které navazují na zpevněné komunikační plochy jsou hrubým zásahem do původní krajiny. Tyto skutečnosti částečně řeší ozeleněné střechy.

Vlastnosti ozeleněné střechy:

  1. Zlepšení odvodňování měst a vodního hospodářství krajiny.

  2. Izolace vzduchovou vrstvou v trávě a vrstvou zeminy prostoupené kořeny s mikrobiálními pochody (reakční teplo).

  3. Zvuková izolace a akumulace tepla.

  4. Zlepšení atmosféry především ve městech, nákupních a kulturních zónách.

  5. Zlepšení mikroklimatu.

  6. Zadržení srážkové vody.

  7. Stavebně-fyzikální výhody. Zachycení ultrafialového záření, zamezení velkého kolísání teplot ochranou vrstvou trávy a zeminy.

  8. Zachycování prachu.

  9. Výtvarný prvek pro architekturu prostředí.

  10. Získání zelených ploch.

Sklon střechy. U sedlových střech nemá sklon překročit 25o. Ploché střechy mají mít sklon minimálně 2 až 3 %.

Druhy ozelenění střech

Druhy ozelenění střech

Přenosná zeleň. Květináčové rostliny a jiné nádoby s rostlinami slouží k ozelenění střešních teras, parapetů a balkonů.

Extenzivní ozelenění. Zeleň roste na minimu půdy a vyžaduje minimální péči.

Porost: mech, tráva, byliny, trvalky, keře.

Intenzivní ozelenění. Střecha se stane obytnou zahradou a je možno ji opatřit příslušenstvím např. pergolami a lodžiemi. Zahrada vyžaduje trvalé ošetřování a údržbu. Porost: trávník, trvalky, keře, stromy.

Přirozené

Nahrávám...
Nahrávám...